Jan Hanzal hraje v ochotnickém divadle a zapůsobil v roli Lakomce od Moliéra. Jeho hlavním životním posláním je ale zachování tradice výroby hraček ve Stráži. Proto hodiny v dílně, kde voní dřevo, vrtá a montuje součástky. Nápady na nové typy se mu přitom rodí přímo v hlavě, nikdy si je nekreslí.

Známé výrobní družstvo JAS skončilo, vy stále přetrváváte. Jak jste se k hračkám dostal a čím vás tato práce uchvátila?
Manželka pochází z hračkářské rodiny a je nositelkou tradice po svém tatínkovi, zakladateli JASu Františku Janouchovi. Cítil jsem vůči své ženě povinnost pokračovat v této tradici. Přišel jsem k výrobě hraček v roce 1990 a zjistil jsem, že je to práce zajímavá, prospěšná pro mladou generaci a velmi mě baví. Zůstali jsme tu nyní jako jediní výrobci. Paradoxem je, že družstvo JAS zaniklo právě ke stému výročí narození zakladatele Františka Janoucha.

V povědomí lidí zůstává kačenka s otáčecí hlavou, jaké typy hraček vyrábíte vy?
Klasickou kačenku, kterou vyráběli v JASu, neděláme, nechceme ji kopírovat. Vždy jsme JAS ctili, a že skončil, je nám moc líto. Je také hodně složitá a nemáme na ni ani vybavení. I když zvířátka vyrábíme nejvíce a kačenky mezi ně patří také, protože ve Stráži je kačenka velmi známá. S manželkou spolupracujeme s dílnou Františka Konráda, který nakupuje dřevo. Jedná se o české bukové dřevo. Dřevo suší, opracovává a vyrábí v dílně na velkém soustruhu jednotlivé díly a my je pak se ženou vrtáme, malujeme a kompletujeme dohromady. Poté je nabízíme do prodejen.

Kde všude jsou vaše hračky vidět, znají je také lidé ve světě?
Po celé České republice, ale orientujeme se převážně na turisticky zajímavé cíle, jako je například Praha, Kutná Hora, Český Krumlov, Telč a podobně. Naše výrobky jsou hodně v přírodním provedení, pouze málo barvené, jsou tedy zajímavé hlavně pro turisty. Protože ne každý v Čechách má pro to cit, ale zjistili jsme, že hodně lidí zvenku, ze Skandinávie nebo Holandska, tento typ hraček vyhledává, protože je ve své zemi nemají. Naše práce je dnes tedy hodně sezonní. Hračky jsme vyváželi také do Japonska, měli jsme tam pravidelné dodávky. Bohužel jsme měli odbyt právě v té oblasti, kterou zasáhla vlna tsunami. Dodávky se nám proto na čas přerušily s tím, že snad se odběratelé ozvou na podzim. Stát by je měl podpořit a pomoci jim na nohy, nyní ale veškeré odběry pozastavili. Bohužel nejsou pravidelné dodávky, spíše jednotlivé a nárazové, a nyní nám jeden zákazník z Francie nezaplatil. I to se bohužel stává.

Hračky se prodávají tedy více přes léto?
Ano, naše práce je hlavně sezonní. Dříve jsme měli naplněný celý rok, dnes již v zimě musíme dělat i jiné věci. Většinou reklamní předměty pro firmy. Mám tady například pro firmu, která vyrábí okna, malé dřevěné okno. Vždy uděláme vzorky a firma se vyjádří, zda v této podobě propagační předměty vezmou či nikoliv. Nabídky tohoto druhu jsou stálé, vyrábíme tužky.

V čem spočívá unikátnost vašich hraček?
Máme hlavně přírodní hračky, částečně s barvou. Současný trend určuje právě barevnost několika dílů.

Kolik času strávíte nad jednou hračkou?
Podle druhu. Když máme větší sérii, jde montáž rychleji. Dříve jsme dělali série po tisících kusů, nyní už jen stovkové série. Čas je velmi individuální, podle pracnosti.

Máte nějakou novinku?
Ano, máme žhavou novinku tohoto léta. Myslím si, že se nám velmi povedla. Jedná se o figurky, které jsou propojené gumou, takže mají všechny části pohyblivé. Je to zase něco nového, lepšího. Jako první výrobek na gumě máme hada, ale ten už je starý a přestal se prodávat. Pak jsme přišli se psem a nyní máme klauny, panenky a další figurky na gumě. Mě vždy nové věci moc baví, protože je to velké dobrodružství. Máte hračku v hlavě a začnete ji dávat dohromady. Je to hledání, které se rodí v hlavě. Všechno se nepovede, něco musíte vyměnit nebo změnit, ale zrod nové hračky je krásný. Já si nové vzory nekreslím, rovnou si vezmu polotovary a skládám je. Žena si návrhy kreslí. Snažíme se nic nekopírovat a vše jsou naše originály. V začátcích jsme pracovali s tím, co jsme zdědili po zakladateli Františku Janouchovi, to byl ale ještě živ. Dal nám asi prvních deset hraček. Nejdříve navrhovala spíše žena, dnes jsme spolu tak půl na půl.

Polotovary jsou stále stejně veliké kousky hraček, nebo se části také obměňují?
To je závislé na tvarových nožích, které máme. Za léta jsme si vytvořili kolekci asi sta druhů polotovarů, na to máme vyrobené tvarové nože. Tvarový nůž vytvaruje dřevo do konečné podoby. Snažíme se vycházet ze škály tvarů, které máme, na které máme nože. Samozřejmě, když se dělá hračka úplně nová, musí se na ni nechat udělat také nový nůž. To jsou tak dva až tři do jednoho roku. Jinak se snažíme a vracíme se k tomu, co jsme již použili s tím, že se udělají nové. Tím nám narůstají další druhy. Má to efekt sněhové koule. Některé věci se ale dělat přestanou, protože už o ně není zájem. Stále se však musí obměňovat.

Stále tedy musíte vymýšlet nové a nové typy…
Ano, to je základ. Odběratelé se ptají, co máme nového. Zákazník musí být stále oslovován něčím novým.

Takže se nestává, že se opakuje úplně stejná hračka s odstupem několika let?
Spíš se ke starším typům hraček nevracíme, a hračku po delší době vyřadíme a už ji dále nenabízíme. Teď jsem ale chtěl vyřadit jednu z hraček, prasátko, a najednou na něj přišla objednávka. Takže stále držíme mnoho druhů v kolekci, něčeho se prodá více a něčeho méně. Dnes máme asi kolem sta druhů.

Měla některá z hraček velký úspěch?
Například malé myšky, panáčci na špagátkách. Ale musím říct, že nyní se prodej smršťuje na malé věci, protože ani čeští, ani zahraniční zákazníci dnes nedisponují tolika penězi jako dříve.

Jakým způsobem malujete hračkám obličeje?
Obličeje maluje žena ručně, jsou to všechno originály, nic netiskneme. Já je nemaluji, dám hračce tvar a žena Hanka jí dá duši. Ono se to nezdá, ale oči musí být přesně. Když byla žena nemocná, zkoušel jsem obličeje malovat, udělal jsem si na ně i šablonu. Hračky se prodaly, ale nebylo to ono. Žena k tomu má cit, hračky maluje bez šablony a velmi ji malování baví. Hračky jsou živé, protože jsou vyrobené ze živého materiálu. Ten je samozřejmě drahý. V tomto směru nás velmi ubíjí plast, ze kterého se hračky vyrábí velmi levně.

Pamatujete na svou první hračku?
Ano, tu jsem vyrobil téměř před dvaceti lety. Je z roku 1992. Je to šlapací drak. Pro menší děti je hračka hlavně o hlavě, ta určuje ráz celé hračky.

Kromě hraček a reklamních předmětů vyrábíte také užitkové věci, jaké?
Stojánky na tužky v různých variantách jako botičky, pejsky, myšky. Nebo také ramínka na šaty, zarážky pod dveře, klíčenky a další.

Vaše hračky odpovídají reálnému světu, děláte někdy také abstraktní věci?
Málo. Máme tu panáčky, kteří mají jen hlavu, jsou také stojánky na tužky. Snažíme se spíše přizpůsobit přírodě, proto se většina hraček podobá zvířatům, která v přírodě skutečně existují.

Určujete si se ženou pevnou pracovní dobu? Kolik hraček za den vyrobíte?
Pracujeme osm hodin denně s tím, že půl hodiny máme na oběd. Vyrobíme podle toho, o jaký typ hračky se jedná.

Máte ještě nějaké zaměstnance?
Nyní jsme již se ženou sami, když je větší zakázka, bereme si brigádníky.

Od kolika let si mohou děti s vašimi hračkami hrát?
Všechny naše hračky mají atesty a jsou určené pro děti od tří let.