Lídr ODS Jan Zahradník: Udělali jsme spoustu věcí a chceme pokračovat

Zkušený politik předpokládá úspěch, ale na krajské funkci nijak nelpí.

Připouštíte, že některá volební hesla včetně vaší ODS mohou před krajskými volbami vyznívat poněkud prázdně?
„Co je to heslo? Heslo je krátké slovo. Když jsme se to učili na vojně, říkali nám, že po vyslovení se nám otevřou nějaké dveře, nějaký prostor. Vy myslíte poltické heslo. Prázdnota hesel a jejich náplň, to je složitá věc. Vždy je to zkratka, krátké vyjádření myšlenky, která kdyby se měla vysvětlit dlouhými slovy, tak by to lidi otrávilo, unudilo. Proto politici volí zkrácenou podobu, tedy heslo. Co máte konkrétně na mysli?“

Mám na mysli vaše billboardová hesla: Pojďme společně dál či termín jihočeské hodnoty. Jsou to prý pracovitost, pospolitost, pohostinnost, solidarita. Ale to jsou přece i hodnoty například Severomoravanů, ne?
„Vysvětlím Pojďme společně dál. Když se podíváte do našeho volebního programu, dozvíte se, jak se ODS spolu s koaličními partnery s poměrnou velkou politickou silou danou počtem mandátů už osm let snaží rozhodovat o věcech kraje. To první období bylo pro ODS méně silné, měli jsme jen šestnáct mandátů, teď máme sedmadvacet. Začali jsme spoustu věcí, máme některé úspěchy za sebou, podařilo se nám leccos uskutečnit a chceme pokračovat. Ptáme se voličů, dáte nám vaše hlasy, abychom pokračovali společně s vámi? Proto Pojďme společně dál. A kam dál? V té nastoupené cestě, po které jsme osm let tady čestně a zodpovědně, a já si troufnu říct, jakkoliv jsem málo sebechvalný, i úspěšně šli.“

Mohl byste být konkrétní, proč by měla v čele hejtmanství zůstat ODS?
„A nevíte, proč bych měl říkat voličům, aby volili jinou stranu? To asi uznáte, že neudělám, že by to byl protimluv. Já jim říkám, volte ODS, volte Zahradníka, aby mohl být další období hejtmanem. Říkám to proto, že jsme tady osm let hospodařili dobře. Prosadili jsme řadu věcí, které jsou užitečné. Nastavili jsme systém rozumného, úsporného hospodaření. Nevyhazujeme peníze. Když jsme si jedenkrát půjčili peníze, bylo to na obnovu silnic. Ty peníze správně a plánovitě vracíme. Oprava silnic je jednou z věcí, kterou můžeme označit jako jeden z našich úspěchů. V minulém období to bylo třináct set kilometrů silnic, v příštím období chceme obnovit rovněž třináct set kilometrů silnic II. a III. třídy. Postoupili jsme významně v prosazování dálnice D3. Zatímco minulá období byla obdobími přešlapování, spíše takových pokusů, teď se to hnulo. Kus dálnice se otevřel loni, teď se začne stavět jižně od Tábora pětadvacet až sedmadvacet kilometrů k Veselí nad Lužnicí. Transformovali jsme nemocnice na akciové společnosti. To je věc, která prošla určitou politickou kontroverzí. Naši soupeři, hlavně sociální demokraté, říkají, že to nebylo dobře, my jsme přesvědčeni, že ano. Důkazem je například otevření oddělení ARO českobudějovické nemocnice, které bylo částečně financované z vlastních peněz té nemocnice. Nemocnice dobře fungují.“

Zapomněli jsme na ty hodnoty, které podle mého názoru nejsou pouze jihočeské?
„Kdo jsme z jižních Čech, víme, že je tady specifická situace, že tady jsou lidé malinko jiní než v jiných regionech. Zmíníme-li pospolitost. Povědomí o pospolitosti je v Jihočeších poměrně silně zakořeněné, jsme hrdí na to, že jsme Jihočeši, je to naše hodnota. I mezi jinými obyvateli České republiky je pojem Jihočeský kraj velmi známý. Dáte-li mapu bez vyznačení krajů do ruky občanovi České republiky a řeknete mu, aby namaloval Jihočeský kraj, bude bezesporu vědět, že Tábor už tam patří a Benešov třeba ne. U jiných krajů bude možná váhat. Hospodárnost! To je tradiční věc, Jihočeši byli vždy šetrní. Třeba Strakonice měly už v dobách komunismu jedny z nejnižších platů v republice, ale jedny z nejvyšších úspor. Pracovitost! Další vlastnost. Podíváte-li se na jihočeské vesnice, vypadají pěkně. Lidé tady, místo aby jeli na nějakou super drahou dovolenou na Bahamy či do Egypta, raději opraví střechu.“

Přesvědčil jste mě. Co byste po volbách ale považoval za neúspěch?
„Je jasné, že chceme obhájit výsledek z minulých voleb.“

Neúspěch ale může přijít. Seděl byste někde v koutku, litoval promarněné šance, sledoval hořce své nástupce a kritizoval je?
„Především: Vyhraje ODS! To je jedna věc. O tom jsem přesvědčený. Lidé si přečtou toto mé troufalé prohlášení a řeknou si, že Zahradník je nějaký povýšený frajer. To ale není pravda, má v sobě pořád jisté semínko pochybností, co by kdyby. Celý život jsem ale měl jednu filozofii. Máš-li před sebou nějaký úkol, buď na něj připravený. Když jsem šel na nějakou zkoušku, byl jsem připravený. I když jsem byl před ní velmi nervózní, napjatý, dokázal jsem se koncentrovat, soustředit síly a své životní zkoušky jsem proto vesměs skládal úspěšně. I tady v kraji jsme se snažili na volby dobře připravit. Kdyby se stalo, že bych nevyhrál, já jsem učitel, mohu to hned dělat, mohu učit matematiku a fyziku. Místo bych musel hledat, protože to místo, kde jsem působil, než jsem v roce 2000 odešel do politiky, je samozřejmě zrušené. Nejsem z těch politiků, jak to umožňuje zákon, kterým je místo drženo po čas uvolněné funkce a pak se tam mohou po těch letech vrátit. Moje místo neexistuje, ale já bych si věděl rady. Pokud bych nebyl hejtman, a ta doba bezpochyby přijde, nemůže být někdo hejtmanem na věky věkův, každý má své meze, nemůže být někdo funkcionářem jako za komunismu až do smrti, tak budu naopak s radostí, povzbuzením a zájmem přát a držet palce, ať tam bude sedět kdokoliv, aby se mu dařilo. To mi věřte.“

Vaším největším soupeřem je ČSSD. Sledujete její počínání, jejího lídra Jiřího Zimolu?
„Jiřího Zimolu znám, jsme kolegové v krajském zastupitelstvu. Je úspěšným starostou Nové Bystřice ve východní části kraje, kde to není lehké. Je to mladý muž, myslím také učitel, dějepisu a češtiny, výborně hraje fotbal. Jeho góly v zápase s Horními Rakousy mi utkvěly v paměti. Je to slušný člověk. Jak on, tak já naše kampaně vedeme slušně. Nejsem si však jistý, o jakou množinu voličů my se Zimolou bojujeme. Komunisté mají svoji skalní základnu, která činí nějakých dvacet procent hlasů a dvanáct mandátů, to mají v kraji vždycky. KDU-ČSL má také množinu lidí, kteří volí setrvale. Určitě je tady skupina mladých voličů, kteří se budou rozhodovat ad hoc aktuálně. Tady je o co se porvat, o hlasy nerozhodnutých voličů, tady máme společný průnik. Rozhodovat se však nebude o Topolánkovi a Paroubkovi, jak to ČSSD staví, ale o Zimolovi, Zahradníkovi, Schinkovi, Pavelkovi, o lidech, kteří tu žijí. Tady rozhodují krajská témata a ne nějací vzdálení politici.“

Souboj Zahradník v. Zimola je zajímavý. Oba máte iniciály JZ, oba jste učitelé, oba máte narozeniny v březnu, jste tedy Berany. Jste tvrdohlavý, pane Zahradníku?
„Nevím. Já tady na ta znamení nevěřím. Slýchám však, že Berani jsou silní, tvrdohlaví jedinci. Pokud mám nějaké sebevědomí, musel jsem se k němu propracovat. Ty shody mezi mnou a kolegou Zimolou jsou nicméně zajímavé. Jsme oba učitelé. To je povolání, které přináší ve volbách hlasy, což se o jiných profesích říct nedá. Lékaři a učitelé, je to fenomén určité míry úspěšnosti ve volbách. Strojní inženýr za sebou nemá takový zástup pacientů či studentů, žáků a jejich rodičů.“

Hejtmanem, což je jistě náročný post, jste osm let. Neměl jste někdy chuť odejít, prostě utéct?
„V roce 2000 jsem učil do dvanácti hodin matematiku a odpoledne ve tři mě zvolili hejtmanem. Takový to byl rychlý přechod. Prvních několik týdnů a měsíců bylo takového typu, že jsem si říkal: Hele, rok to musíš vydržet a pak se uvidí. Ukázalo se, že se to nejen dát vydržet, ale také úspěšně zvládnout, že se té funkci, celému orgánu krajského úřadu dá vetknout nějaká hodnota. Začínali jsme od nuly, kraje, co tu byly před rokem 1990, byly tenkrát zapomenuty. Funkce s názvem hejtman byla něčím novým, tady byli jen předsedové. Lidé znali maximálně hejtmana Žižku či hejtmana Ságnera ze Švejka. Myslím si, že se všude v krajích povedlo ty funkce zreálnět, učinit z nich normální posty, jako jsou poslanec či starosta. Začátky byly těžké, ale nevedlo mě to k žádným stresům či vyčerpání. Jsem zvyklý ve svém životě pracovat. Vy jste redaktor a jistě bezvadně píšete, rychle stylizujete. Redaktor musí mít tento stresový faktor zvládnutý, má-li během půlhodiny napsat článek, když se vrátí odněkud z reportáže a má stihnout uzávěrku. Já když mám něco napsat – projev, článek, úvahu, tak to pro mě lehké není. Nejsem ten stylista, z něhož by to tryskalo. Musím si sednout, začít psát, přemýšlím, přepisuji, měním, všechno mažu. Věnuji tomu třeba desetinásobek času, než to trvá vám. Když už se dopracuji k nějakému textu, který mám někomu předložit, pořád ve mně zůstává určitý pocit nedokonalosti. Chci tím ale říct, že prací se dá vše zvládnout.“

Změnila vás nějak funkce hejtmana? Upřímně…
„Člověk by se s nějakou funkcí neměl měnit, měl by žít život, který odpovídá jeho povaze. Neměl by měnit styl života, neměl by si myslet: Teď jsem hejtmanem, tak bych měl bydlet jinde, měl bych mít jiné životní podmínky nebo, nedej bože, třeba jinou životní partnerku. Takhle člověk žít nesmí.“

To byste měl poradit panu premiéru Topolánkovi?
„Nevím. Panu premiérovi se snažím radit ve věci Šumavy, to mi přísluší. Bohužel i tam někdy marně.“

Chystáte se nějak vnitřně, že vám příští rok bude šedesát let. Jak budete bilancovat, slavit?
(silný smích) „Určitě nebudu hodnotit nic a bilancovat už vůbec ne. Na to mám, doufám, dost času. Bývá to obvykle tak, že člověku na bilanci nezbude žádný čas, a tak by to mělo být. Proč něco bilancovat? Ale máte pravdu, jsem ročník 1949 a příští rok v březnu mi bude šedesát, což je bývalý důchodový věk. Určitě své narozeniny oslavím s přáteli, kteří mě celý život provázejí. V šedesátce nevidím žádnou zlomovou hranici, padesátku jsem také přežil a nic velkého se nestalo, tak věřím, že budu nadále v pořádku. Snažím se být ve fyzické i psychické kondici.“

Nic byste na svém životě nezměnil?
„Kdybych něco mohl udělat znovu, a takových věcí moc není, býval bych si vybral a věnoval se nějakému sportu. Nejsem moc šikovný na sporty. Když jsem byl mladý, neměl jsem vůli to překonat, něco drilem dělat. Dělal jsem atletiku, docela slušně, ale přestal jsem. Hrával jsem trochu hokej na Hluboké, fotbal moc ne, tenis jen tak pinkavě. Teď, abych se udržel v kondici, snažím se ráno cvičit, běhat. Mám každoroční metu: zvládnout běh Terryho Foxe ve Strakonicích, který absolvuji. Na ten trénuji, ráno si přidávám ještě jedno kolo.“