Milovníci těchto dnes již legendárních českých sporťáků se odtud hned ráno vydali na výpravu Jindřichohradeckem. Její program se nakonec oproti původnímu plánu výrazně protáhl a první z felicií se vrátily na Karvánky až po sedmé hodině večerní.

Nechyběl mezi nimi ani žlutočerný skvost Jiřího Dědiče z Protivína, muže, který pamatuje prvopočátky srazů na jihu Čech. Felicie se pro ně staly láskou na celý život.

Sobotní sraz felicií a škodovek 450.Zdroj: Deník / Pavel Šácha„Nestorem jihočeských felicií byl dnes již nežijící Jirka Bauer. K němu jsem se přidal já s Vaškem Matuškou ze Sezimova Ústí a postupně i další. Tehdy se ještě jezdilo na celostátní srazy pořádané Felicia Klubem Praha, které se zpravidla konaly na Knížecím rybníku u Tábora. Později se ale začaly konat po celé republice a pro nás to bylo třeba do Roudnice nebo Mělníku daleko. Proto jsme se zařídili tady na jihu,“ vypráví třiašedesátiletý Jiří Dědič.

Svou první felicii sehnal před čtyřiceti lety. „Od té doby jsem jich posbíral ještě několik, ale právě s touto jezdím pořád,“ poklepal na kapotu svého miláčka. „Měli bychom uvést na pravou míru, jak to vlastně s feliciemi bylo. Říká se, že se těžko sháněly, ale bylo to právě naopak. Jednalo se o jediné auto dostupné na volném trhu. Na všechna se čekalo s poukazem, ale felicii jste si mohl koupit hned, protože byla jen pro dva,“ prozrazuje Jiří Dědič a přidává krátkou historku. „S tatínkem dělal v protivínské zbrojovce pán, který měl sedana, tedy velké auto. Když pak tatínek přivezl felicii, vyběhl ven a křičel: Á, dědeček si koupil půl auta…!“


Na felicie ale samozřejmě nedá Jiří Dědič dopustit. „Nic se nemůže změnit na tom, že je to nádherné auto. Prostě náš český sporťáček,“ uzavírá za souhlasného pokyvování dalších účastníků srazu, kteří mezitím dorazili zpět do Karvánek, aby si užili příjemný společný večer.