V neděli 18. října 2009 uvedla ČT1 efektní horor známého režiséra Jiřího Svobody Les mrtvých.  Námětem se stala povídka rumunského autora Giba Mihaesca. „A rumunská Transylvánie – to je domov upírů, démonů, hororových postav," vysvětlil pro Českou televizi Jiří Svoboda, který se ve svém příběhu ale bez upírů obešel. Zato nešetřil zlem, syrovostí, přízraky, kříži, mrtvolami nebo vytím vlků.

Stěžejními exteriéry byly hluboký les a zapadlé pohraniční město. Pro přírodní scény produkce zvolila Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny poblíž Brna, pro městské záběry renesanční perlu nejen Jihočeského kraje či České Kanady – Slavonice na Dačicku. Štábu se líbily křivolaké a úzké uličky (mj. Dačická, Nádražní), historické domy, obě náměstí (Horní 
i Míru, kterému místní říkají Dolní) či kašna.

Záběr na Slavonice ve snímku Les mrtvých.Filmový štáb zavítal s kamerami i do místních renesančních památek (spíše částí objektů), které jim majitelé na natáčení pronajali. Svůj dům dala k dispozici také rodina Duškova z Dačické ulice. Jana Dušková na práci filmařů  
„u ní doma" vzpomíná jako na příjemný zážitek. „Pamatuji si na režiséra Jiřího Svobodu, byl přátelský. Velmi milý byl například slovenský herec Dušan Lenci, který hrál starého židovského obchodníka. Jinak musím říct, že v naší ulici to při natáčení vypadalo opravdu strašidelně, až jsem se toho bála.  Bylo k podzimu. Všude se válela umělá mlha, filmaři měli s sebou dva úžasné cvičené psy," vypráví Jana Dušková, která filmařům poskytla mázhaus (velká síň či hala v přízemí i patře renesančního domu). Původně chtěl štáb celý dům, ale nakonec se spokojil s částí.

Jana Dušková, která přišla do Slavonic v roce 1968, pochválila architekty, kteří mj. naaranžovali výlohu domu tak, aby byla dobová. „Byli to architekti z Brna, kteří pracovali na interiérech v Četnických humoreskách. Náš mázhaus šikovně proměnili na vetešnictví. Vykouzlili tu nádherný prostor, do něhož přivezli i své osobní věci z domova. Bylo to velmi autentické. Z našeho domu je scéna, kdy si mladý muž, co ho hrál Jan Dolanský, domlouvá kšeft s obchodníkem," míní Jana Dušková, která v domě provozuje obchůdek a minigalerii U dobrý duše.

Na Horním náměstí, kde se mj. nachází kašna se sochou sv. Floriána, děj zavítal do domu Netíkových. Martina Netíková si vybavuje, že natáčecí technika a další zázemí se roztáhlo prakticky po celém domě.  „Ale natáčelo se vlastně jen v jedné místnosti, kde spíme. Je odtud klasická milostná scéna. Ve filmu jsem pak naši ložnici poznala," řekla Martina Netíková, která je z Brna. Dům ve Slavonicích má rodina jako letní sídlo.

Starostou Slavonic byl 
v době natáčení Luboš Kryzan. Byl u toho, když si filmaři od města pronajímali veřejné prostory. Pamatuje, že vše se muselo sladit tak, aby byli spokojeni filmaři i místní obchodníci. Ty natáčení omezovalo v činnosti. Prace filmových štábů je ve Slavonicích ale poměrně častá, a tak obě strany umějí najít kompromis.

Náměstí Míru s podloubím. Michal a Fantoša odjíždějí od ženiných rodičů. Vyprovází je otec v podání Emila Horvátha.„Na natáčení jsme tu zvyklí. Už jsme zkrátka věděli, jak na to. Náměstí jsme pronajímali na časově omezenou dobu, třeba na čtyři hodiny denně. Navzájem jsme si vyšli vstříc. Byli jsme domluveni na omezení vjezdu a podobně," uvedl Luboš Kryzan. Lidé z radnice i produkce obcházeli podnikatele dopředu, aby věděli, kdy a co se bude natáčet. Důležitá byla vzájemná tolerance.

Na Luboše Kryzana zapůsobilo, jak štáb ztvárnil dobu před sto lety. Slavonice vyznívají hodně ospale a zašedle. Přitom úpravy venkovních prostor byly minimální. Sem tam štáb obalil nějaký sloup. Hodně pomohla kamerová technika, která s pomocí různých filtrů a světelných efektů umí dělat divy. „Zaujali mě staré bryčky a koně v ulicích. Takové věci mě zajímají. Pokud se nemýlím, s koňmi vypomohli lidé z okolí, například známý žokej Vinklárek 
z Dešné u Dačic," míní Luboš Kryzan.

Také v jeho domě na náměstí Míru, kde funguje Hospůdka v Mázhausu, vznikl kousek děje. Produkce si vybrala památkově chráněný cechovní sál. „Jan Dolanský 
k nám chodil na pivo, byl takový samotářský.  Sympatický byl slovenský herec Emil Horváth. Přestože mu bylo při natáčení už přes šedesát, byl to štramák," svěřil se Luboš Kryzan.

Když pak film viděl v televizi, netušil, že bude až tak hrůzný a stresující. Takový je Les mrtvých ze Slavonic.

Fantošu ztělesnila jen půl roku po porodu

Lívia Bielovič hraje mj. ve Slovenském národním divadle.Roli emotivní 
a trochu záletné Fantoši dostala od režiséra Jiřího Svobody půvabná slovenská herečka Lívia Bielovič. U východních sousedů je známá ze seriálů Pod povrchem, Nesmrtelní (epizoda Náramek s Jiřím Langmajerem ), Jak jsem přežil, Ano, miláčku!.

Lívia Bielovič v jednom rozhovoru pro slovenský web  zmínila, že nabídka na natáčení hororu Les mrtvých přišla půl roku po porodu dcery. Samotnou práci herečka označila za fyzicky náročnou. Prověřila prý její schopnosti.

„Točili jsme den a noc, den 
a noc. Někdy jsem skončila ve dvě hodiny v noci a letěla jsem domů do Bratislavy, aby jsem byla v deset hodin dopoledne na zkoušce v Slovenském národním divadle. Po zkoušce na mě čekal šofér před divadlem a letěli jsme zpátky do Čech na místo natáčení. Dcerku jsem nosila s sebou," svěřila se Lívia Bielovič, které s hlídáním dcerky pomáhala při natáčení její matka.

Natáčecí dny přišly do sychravého podzimu. Herečka si pamatuje, že musela romanticky hrát v pětistupňovém teple v letních šatech. Za velký zážitek označila možnost kočírovat vůz tažený koňmi.