Herečka Bláhová si z Holašovic odvezla briketu

Celou řadu jihočeských měst a obcí využili před více než deseti lety filmaři pro seriál Stříbrná paruka. Ten vznikl v roce 2001 na motivy románu Adolfa Branalda a vypráví o osudech kočovných herců z druhé poloviny 19. století. Hlavní roli ředitele společnosti ztvárnil v pětidílném příběhu Boris Rösner.

Mnoho exteriérových i interiérových záběrů vzniklo ve vesnici Holašovice na Českobudějovicku. Ve čtvrté epizodě tu po návsi jede povoz a v pozadí se objevuje statek rodiny Trantinů.

Štáb využil také statek číslo 9, který patří Pavlíně Moučkové. Natáčení má dosud v živé paměti její padesátiletý otec Pavel Moučka. „Od nás pochází například scéna, kdy amant Evy Holubové utíká za humna," říká. Dodnes má také schovanou ceduli s nápisem  Povoznictví F. Fousek. Ta v seriálu visela na zdi statku. „Nebyla ze dřeva, ale z jutoviny, nápis byl napsán hnědou barvou," dodal Moučka.

Z domu číslo 9 pocházejí i některé seriálové interiéry včetně nábytku. „Na posteli u nás seděla a hrála Eva Holubová. S herečkou Dášou Bláhovou jsem si zase v pauze povídal. Bavili jsme se prostě o životě. Ona se zajímala o brikety, chtěla vědět, čím je nejlepší topit na chalupě. Tak jsem jí jednu briketu dal, aby ji vyzkoušela," vypráví Moučka.

Ve vsi podle něj ale působil pozdvižení herec Marek Vašut. Všechny ženy se s ním chtěly vyfotografovat. „Byl na to zvyklý, trpělivě se s každou fotil," směje se Moučka.

Na statku filmaři pobyli dva nebo tři dny, přímo tam i odpočívali. „Na zahradě máme stoletý ořešák. Chodil tam pod něj pokuřovat a relaxovat Boris Rösner. Všichni herci byli příjemní a milí," vzpomíná dnes Pavel Moučka.

Filmaři ale zavítali i do dalších holašovických statků. Například scéna s požárem kůlny pochází ze stavení rodiny Mühlpekových. V této scéně se navíc jako komparzista objevuje právě Pavel Moučka. Ve vesnickém obleku tu přejde přes záběr.

V pátém díle seriálu dostalo velký prostor město Třeboň. Filmaři využili Březanovu ulici, divadlo J.K.Tyla, Novohradskou bránu i hráz rybníka Svět. Do komparzu se tu přihlásila například Lucie Zasadilová. „Vzpomínám si, že jsme museli kvůli jedné scéně přijít dvakrát. Nejprve nám jenom vybírali kostýmy a zkoušeli účesy a až další den se natáčelo," vypráví.

Tleskali několikrát

Zahrála si  jednu z divaček v divadle, kde seriálová kočovná společnost uváděla hru Paličova dcera. Samotné natáčení bylo podle ní poměrně zdlouhavé. „Měli jsme za úkol jenom tleskat, ale několikrát jsme to opakovali. Nejprve byli totiž všichni moc potichu a filmařům to připadalo strnulé. Pak jsme ale to ale zase s ruchem přeháněli," vypráví.

Celý seriál sledovala v televizi, nahrávala jej na videokazetu ale trochu ji zklamalo, že se Třeboň objevila až v posledním díle. Ona sama navíc na obrazovce není vidět. V divadle totiž seděla až v zadní řadě a tak se ztratila mezi ostatními komparzisty.

Malou roli hraběnky si ve Stříbrné paruce vystřihla vedoucí třeboňského informačního a kulturního střediska Eva Potužáková. „Na kompars jsem se přihlásila i s dcerou. Viděly jsme ve městě letáčky a jelikož jsem tou dobou byla na mateřské dovolené, tak se na oblečení hodila každá koruna," vypráví.

Filmaři dali všem účinkujícím historické kostýmy. „Sešněrovali nás do korzetů, takže jsme měly prsa až pod bradou," směje se Potužáková. Jinak se ale čas strávený natáčením vyplatil. Komparzistky dostaly odměnu tisíc korun.

Eva Potužáková si také vzpomíná, že při nedávném úklidu divadla objevili zaměstnanci ještě některé kulisy ze Stříbrné paruky. Zůstaly zde například sloupky, které se při natáčení používaly. „Navíc si pamatuji, že se tehdy kvůli filmařům snad vůbec poprvé využilo orchestřiště. Hráli tam muzikanti," dodává.

Ve čtvrtém díle seriálu mohou diváci poznat dvě místa z Písecka. Hned v úvodním záběru procházejí herci podél rybníka, za kterým je vidět panorama obce Putim. Poté přejdou přes most ve Varvažově a dorazí až na náves, kde se ubytují v hostinci. Ještě jedna scéna z Varvažova se pak objevuje v samotném závěru dílu, když hlavní hrdina vychází z fary.

Natáčelo se také v Jindřichově Hradci. Na plátně se objevuje Svatojánská ulice v pozadí s klášterním kostelem sv. Jana Křtitele a ulice Nežárecká. Na konci pátého dílu pak navíc diváci mohou poznat českobudějovický Dům kultury Slavie.

Umělé vousy hrozně svědily, vzpomíná komparzista

Dvě různé role si v seriálu Stříbrná paruka zahrál komparzista Martin Cepák z Třeboně (na snímku v záběru uprostřed, před koňským povozem). Na natáčení strávil několik dní. Diváci si jej nakonec mohou všimnout v pátém díle při záběru na Březanovu ulici, kde míjí hlavního hrdinu.

Jak se dostal do komparzu, už si ale nevzpomíná. „Zřejmě mi o tom řekl někdo ze známých v Třeboni. A protože jsem byl tou dobou chudý student, lákalo trochu si přivydělat i poznat filmařské řemeslo," vypráví Cepák.

Nejprve se zúčastnil natáčení scény v Březanově ulici. Zde si zahrál náhodného kolemjdoucího. Pro roli dostal historický kostým a vousy. „To bylo nepříjemné. Vousy lepily, svědily, škrábaly. Nechápu, jak v tom herci mohou vydržet celý den," komentuje.

Jeho filmový oděv měl ale i své výhody. Při natáčení byla totiž poměrně zima a Martin Cepák mohl jako jeden z mála nosit teplý kabát a šálu.

I když scéna v televizním seriálu nakonec trvá jen pár vteřin, filmování zabralo dost času. „Záběr jsme několikrát opakovali. Museli jsme všichni přejít okolo asi pětkrát nebo šestkrát," vysvětluje Cepák.

Na natáčení se pak ještě vrátil. Napodruhé si zahrál jednoho z diváků v Divadle J.K.Tyla. „Tam bylo komparzistů docela málo, ale filmaři nás rozmístili do hlediště tak, aby to vypadalo, že je divadlo vyprodané," vzpomíná. On sám v této scéně vidět není, protože seděl v zadní řadě.

Při filmování bylo podle něj nejnáročnější hlavně dlouhé čekání. Komparzisté se totiž líčili hned ráno, ale před kameru nastoupili až o několik hodin později. „Člověk si také uvědomí, kolik práce obnáší natočit seriál, kolik lidí se na tom podílí," dodává.

Za své účinkování ve Stříbrné paruce dostal Cepák celkem tisíc korun. To byl v roce 2001 slušný výdělek. „Pro mě jako studenta to bylo opravdu dost peněz. Co jsem si za ně koupil, si už ale nepamatuji," dodává s úsměvem.

Seriál pak ani nesledoval v televizi. Zajímal ho jen díl z Třeboně. „Myslím, že tam město stejně moc poznat není. Chybí záběr na náměstí a divadlo nebo hráz rybníka Svět zaregistrují asi jenom místní," uzavírá komparzista.