VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Intimní osvětlení se linulo z Tábora a Mirotic

Mirotice, Tábor - Lehce podceňovaný film české nové vlny 60. let Intimní osvětlení  Ivana Passera vznikl prakticky celý v jihočeských reáliích. Passer, jenž si jižní Čechy vyhlédl, nepotřeboval rybníky, ale hudební školu, orchestr a nedostavěný domek. K poetice filmu patří, že role dostávali neherci z řad místních lidí.

28.2.2012 2
SDÍLEJ:

Pro natočení filmu Intimní osvětlení posloužila mirotická vilka, v Táboře pak hudební škola a hřbitov. Na snímku mirotická postavička Jarouš Chmelík s herečkou Věrou Křesadlovou.Foto: Deník/ archiv

První kroky režiséra vedly do někdejší Lidové školy umění v Táboře, kde našel ředitele, který ztělesní jednu z hlavních rolí – Bambase. Jmenoval se Karel Blažek (na snímku v infoboxu o filmu) a údajně po přečtení scénáře řekl: ,,To je vo mně.“ Nikdo však nevěděl, že Blažek trpěl v době natáčení rakovinou a premiéry filmu se nedožil. Táborští na Karla Blažka hledí s úctou. „Byl to velmi dobrý člověk,“ podotkl ředitel táborského divadla Karel Daňhel. Tábor, přesněji jeho čtvrť Čekanice, dodala do filmu scény kolem pohřbu a hřbitova. Památná je scéna, jak hudebníci močí u hřbitovní zdi.

Obsazování úloh a sázku na exteriéry řídila štěstěna. Píše se, že pro film stěžejní vilka rodiny Malátových v Miroticích u Písku byla objevena náhodou. Passerův řidič byl po objíždění kraje unavený a chtěl se vrátit do Prahy. V ten moment zasvítila střecha nového domu, přesně takového, s jakým počítal scénář.

Osud rozhodl i o představitelce Bambasovy maminky. Poslední den před natáčením byla kolonka u této role prázdná. Režisér chodil po Praze a chtěl jít telefonovat. Viděl postarší dámu odpočívající na lavičce v parku a řekl jí: ,,Potřeboval bych, abyste se mnou zítra odjela točit film do Písku.“ Žena se usmála: „Samozřejmě. Jsem vdova a nemám co na práci.“

Tak se zrodila hvězdná neherečka, šla z filmu do filmu, ale největší popularitu získala v Troškově trilogii o Sluncích jako Cecilka.

Náš barák jim prý spadnul přímo z nebe 

Vilka rodiny Malátových byla v polovině 60. let ještě neomítnutá. Takovou filmaři hledali. Olze Malátové, jež v domě žije dodnes, naskakuje situace, kdy štáb přijel. „Sedím v kuchyni a u vrátek zastavilo auto s mladými lidmi. Říkali, že točí film, a že nenahozený dům, jako máme my, hledají dva dny. Tohle jim prý spadlo z nebe,“ řekla Olga Malátová, které bude 88 let.

 O natáčení hovoří s nadšením – jako o životním zážitku. „Filmaři byli u nás dva měsíce. Točilo se za běžného chodu naší domácnosti, která čítala kromě mě i mého muže, tři děti, obě naše maminky a kamarádku na prázdninách,“ kroutí hlavou Olga Malátová nad tím, jak to zvládli. Tehdy navíc chodila do práce a lituje, že si nevzala dovolenou, aby byla u všeho.

 Filmaři byli nenároční. Přivezli si jen vybavení ložnice, gauč, stolek, jinak točili s tím, co bylo v domku.

 Velké dojetí u paní Malátové vyvolala nečekaná návštěva štábu po roce 1989. „Bylo to stejné, jako by přijeli příbuzní. Prostě rodina. Kameraman filmu pan Ondříček u nás byl ještě jednou, když jezdil do písecké filmové školy,“ vypráví Olga Malátová.

Smlouvu na natáčení mám pořád schovanou

Vedle vilky Malátových žijí Ředinovi. Jejich desetiletá dcera Dáša, která se dnes jmenuje Kolouchová, slyšela, že štáb vybírá děti do filmu. „Naši řekli, vůbec tam nechoď. Chtěla jsem to dění aspoň pozorovat. Vylezla jsem na dříví, abych lépe viděla. Pan Růžička, co filmařům pomáhal, zavolal, abych se přišla ukázat,“ rekapituluje Dagmar Kolouchová, která zazpívala píseň od Neckáře.

 „V neděli večer zvonil pan Passer a požádal rodiče, abych ve filmu hrála. Podepsala jsem smlouvu, kterou mám dodnes schovanou, Honorář činil devět set dvacet sedm korun, které jsem si dlouho šetřila,“ řekla Dagmar Kolouchová. Natáčení vnímala jako dobrodružství. „S režisérem a Věrou Křesadlovou jsem chodila na houby, občas mě zvali do hotelu,“ uvedla žena, která pracuje v Domově důchodců v Drhovli. I paní Dagmar potěšil „návrat“ štábu po roce 1989. „Malátovi mě pozvali domů. V kuchyni byl obsazený stůl. Poznáváte někoho, ptali se? Povědomý mi byl pan Passer. Zasmál se a řekl: Já byl tehdy nejmladší, proto mě poznala.“

Muzikanty z Bolechu bavila filmařská hantýrka

Celý táborský symfonický orchestr Bolech, který dnes používá přídomek komorní, si doslova zahrál v Intimním osvětlení. Orchestr tak rozšířil plejádu neherců, kteří ve snímku vystupují. 
V úvodu filmu divák sleduje zkoušku tohoto filharmonického tělesa, které dynamicky diriguje Táborák Josef Hart. Skutečný dirigent.

 „Co mi to tam děláš v těch kontrabasech, já z tebe nadělám fašírku, Honzo,“ zlobí se dirigent. „Musíte to hrát, pánví, jak já si to představuju,“ káže ve snímku Josef Hart, který už není mezi námi, ale v Táboře žijí jeho potomci.
 Kamera pomalou jízdou zabírá celý soubor. První housle tehdy hrál Vojtěch Peřina, dnes čtyřiaosmdesátiletý kronikář Bolechu. „Samozřejmě, že jsem v záběru, jako první houslista sedím před dirigentem. Bylo mi nějakých sedmatřicet let,“ svěřil se Vojtěch Peřina, který si dodnes přesně pamatuje, jakou skladbu ve filmu hráli. „Byla to předehra k Dvořákovu koncertu h moll pro violoncello a orchestr,“ řekl kronikář a hudebník Peřina, kterému se vybavuje filmařská hantýrka neboli profesní slovník.

 „Filmaři nás bavili, když třeba řekli, hoď tam pětistovku a mysleli tím, aby někdo někam posvítil silnou žárovkou,“ usmívá se Vojtěch Peřina.

 „Také si uvědomuju, že režisér Ivan Passer musel být tenkrát mladíček. Kolik mu tak bylo? Něco přes dvacet,“ míní účastník natáčení filmu Intimní osvětlení, podle něhož členům orchestru vůbec nevadilo, že se jedná o natáčení. „Kamery jsme nevnímali. Hráli jsme tenkrát s velkou vervou,“ uvedl Vojtěch Peřina.

Autor: Luboš Dvořák

28.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kuželkáři Dačic jsou v čele okresního přeboru

Podzim, ilustrační foto.

Teplé počasí přepsalo rekord z roku 1885

Orientační běžci SOS stáli v Lize Vysočiny sedmnáctkrát na stupních vítězů

Hamry nad Sázavou - Jednapadesát svých zástupců měl při desátém podniku Ligy Vysočiny ve hře jindřichohradecký Spolek orientačních sportů.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Jihočeši nejraději slaví ve Windy Pointu

České Budějovice /ROZHOVOR/ – V anketě Českobudějovického deníku o „Nejoblíbenější provozovnu roku 2017“ vyhrál na plné čáře o závratné dva tisíce hlasů před všemi ostatními lipenský coctail bar Windy Point v Černé v Pošumaví.

Kradl na zahradě v Bezručově ulici

Jindřichův Hradec - Hradečtí policisté pátrají po neznámém zloději, který způsobil škodu za šestnáct tisíc korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení