Režisérka Jitka Němcová (63), která zasadila příběh do prostředí blatenského zámku, na dobu natáčení – léto 2007 – vzpomíná velmi ráda. „Je to krásný zámek s ještě krásnějším parkem a oborou. Když k tomu připočtu i skvělé herce, bylo to úžasné natáčení," vzpomíná žena, která spojila svůj život s režisérem Otakarem Vávrou.

Na náš dotaz k natáčení pohádky Křišťálek meč reagovala velmi vstřícně, i když z důvodu vyřizování pozůstalosti po Otakaru Vávrovi nemá času nazbyt. „Váš seriál Jihočeské filmování znám. Vím, že jste vzpomínali například na Bílou paní Zdeňka Podskalského. Tu přece natáčel právě v Blatné," dodala Jitka Němcová.

Jana Mišiaková jako služebná.Do pohádky obsadila také několik obyvatel z Blatné. Mezi nimi i Janu Mišiakovou a její sestřenici Zdeňku Bártíkovou. „Pracuji na zámku, tak jsem o shánění lidí do komparsu věděla," vysvětlila Zdeňka Bártíková, jak se v pohádce objevily.

Ona hrála například ženu na trhu, v jiném záběru roznášela v parku dřevařům jídlo. Paní Jana si zahrála služebnou. Na obrazovce je vidět v okamžiku, kdy malému Jakubovi prozrazuje, kam se Johanka s křišťálem ukryla. „Vzpomínám si, že jsme tuhle scénu točili několikrát.  Přitom vypadá tak jednoduše, ale paní režisérka Němcová byla hodně náročná," zavzpomínala.

Ale čas na to, aby se seznámily s herci – například Bárou Hrzánovou nebo Zuzanou Bydžovskou, nebyl. „Přiznávám, že jsme měly také tak trochu respekt, ale ten čas opravdu nebyl," dodala Zdeňka Bártíková.

Křišťálek meč.Vraťme se však k samotné pohádce. Když nezbedná Johanka vezme křišťál, její otec vévoda a kovář v řeži s loupežníky zahynou, protože meč ztratí svoji sílu. Hora ji prokleje a Johanka pak musí lidem působit jen zlo, i když se  snaží svému osudu bránit. Navíc její nejbližší, malý Jakub, ztratí paměť a odejde z domova s potulnými kejklíři.

Jeho matka, kovářka Běta, se ze ztráty manžela a syna pomátne na rozumu.  Mluví jen v náznacích a přátelí se jen s chůvou. Roky plynou, a z obou dětí se stávají dospělí lidé. Když se znovu sejdou, Johanka je krásná, ale stále zlá dívka, Jakub šikovný kejklíř. Když se setkává se svou matkou, nepozná ji, ona jeho také ne. Prokletí hory je stále pevné a pomine teprve v okamžiku, kdy Johanka svého přítele z dětství málem zabije…

Pohádka měla premiéru 
26. prosince 2007. Ti, kteří ji tehdy nestihli, mají možnost nyní. V neděli 27. července ve 13.05 h mohou  příběh o lásce, zradě a odpuštění sledovat na obrazovkách ČT 1.

Blatenský zámek je jako z pohádky, říká Zuzana Bydžovská

Zuzana Bydžovská.V roli kovářky Běty se představila jedna z nejlepších současných českých hereček Zuzana Bydžovská.

I když je to už sedm let, co režisérka Jitka Němcová tento příběh natáčela a vás obsadila do role kovářky Běty, pamatujete si na prostředí zámku? Jak na vás působilo?
Co, nebo spíše kdo se mi vybaví, je přímo paní režisérka Jitka Němcová.  Mám na ni  vzpomínky již časosběrné 
a ráda ji vždy vidím. Pamatuji se, že bylo tehdy úporné teplo, i když nevím, kolik stupňů bylo – mně přijde teplo tak od 
23 stupňů Celsia.

Měla jste při natáčení pohádky Křišťálek meč čas prohlédnout si Blatnou nebo alespoň zákoutí zámku a přilehlého parku?
Tak trochu. Zámek, park 
a pávi – krása. Opravdu to 
v Blatné na zámku vypadá jako z pohádek a tak nějak jsem si to představovala. Také k tomu ale patří jeden kamarád, kterého jsem dlouho neviděla a samozřejmě nekonečné cesty tam a zpět.

Blatná ve filmuBílá paní
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu…
Rok 1965, režie Zdeněk Podskalský.

Šíleně smutná princezna
Příběh prince a princezny ze sousedních spřátelených zemí, kteří mají uzavřít sňatek, o čemž rozhodli jejich moudří otcové se svými rádci. Královské děti však o svém osudu chtějí rozhodnout samy…
Rok 1968, režie Bořivoj Zeman.

Princezna na hrášku
V jednom království nastal čas, aby se princ oženil – jeho nastávající však musela být skutečná princezna. Na vrata pověsili výzvu: " Hledá se princezna". Nato se však objevila jen malá a na kost promočená dívenka, která nevykazovala vůbec žádnou vznešenost…
Rok 1976, režie Boris Rytsarev