Kliknutím zvětšíteLoni se v obci konal sraz rodáků, respektive rodaček. Zážitky z dětství se podle jedné z účastnic, Stanislavy Proškové ze Zhoře, stočily také na natáčení filmu. „Honzíkovu cestu jsme si promítly v kulturní místnosti v obci. Pro nás je tento film nostalgií, jak to u nás vypadalo před padesáti lety, kdo tam hrál, kdo už nežije. Na sraz rodaček přijela také Štěpánka Procházková, tehdy Hejhalová z Petrovic, která ve filmu také účinkovala," svěřila se žena, které byly v době natáčení čtyři roky.
Podrobnosti, jak se tenkrát s filmováním vše seběhlo, zná z vyprávění od své maminky. „Ve filmu se poznávám, občas si ho doma pouštím. Hraji si tam s kamarádkou Annou Čapkovou u školních vrat. Někdo ze štábu nám řekl, ať si tam sedneme a hrajeme si s kamínky," řekla Stanislava Prošková. Ta se v Honzíkově cestě ještě mihne se svou maminkou, která jede s trakařem nebo nese nůši.
Ve filmu se představuje řada místních chalup. Například u Komendů filmaři umístili mlátičku obilí. „Ve filmu se ale mlátila prázdná sláma, protože obilí bylo v tu dobu ještě na polích," vybavuje si obyvatelka Zhoře u Milevska.
„Bezpečně ve filmu poznávám chalupu pana Františka Vlka, kde dnes žije jeho dcera. V ději je zabraná škola, kterou si filmaři zaranžovali tak, že přidali okna tam, kde nebyla. Ve filmu si zahrála i Hadáčkova chalupa. Do ní jde Honzík po schodech z návsi pro lívance. Ve scéně, kdy se vezou na dřevěném vozíku rajčata, je vidět v pozadí Sopkova chalupa," popsala Stanislava Prošková.
Ta si vzpomíná i na jednu perličku. „Když si měli kluci hrát s kuličkami u kapličky, filmařům se nelíbil kříž, který tam stál. Nechali ho proto odstranit a přitom ho zlomili. Pak ho tam vraceli a museli ho spravit. Kříž stojí před kapličkou dodnes," usmívá se Stanislava Prošková.
Z dalších místních lidí se
v Honzíkově cestě objevili Jan Čapek, který jede za herce Vladimíra Hlavatého na kole
a táhne na provaze kozu, Anežka Čapková zase nese postaru takzvaně na hákách dva kýble vody.
Komparz netvořili jen Zbislavští, ale hlavně děti přivážel autobus z nedalekého Milevska. Na natáčení odtud jezdil tehdy dvanáctiletý Jan Hilgarth, který žije v Českých Budějovicích. „Chodil jsem do školy v Milevsku. Filmaři sháněli omladinu do filmu. Už je to dávno, ale vzpomínám si, že hrajeme děti, jak běží ze školy a voláme: Honzík je v lese," vypráví devětašedesátiletý Jan Hilgarth.
„Když jsem pak film viděl, na plátně jsem se nepoznal, nebo mě vystřihli. Dostal jsem za natáčení nějaký honorář, snad to bylo třicet korun, ale už to přesně nevím," dodal pamětník Honzíkovy cesty Jan Hilgarth z Českých Budějovic.
Filmu předcházela kniha s legendárními ilustracemi Heleny Zmatlíkové
Po celé generace školáků narozených v šedesátých až osmdesátých letech minulého století byla kniha Bohumila Říhy Honzíkova cesta povinnou četbou. Pro někoho oblíbenou, pro jiného nudnou. Kniha je nicméně dodnes známa i díky nezaměnitelným a půvabným ilustracím Heleny Zmatlíkové.
Mnozí čtenáři dodnes vzpomínají na Honzíkovo obrovské dobrodružství s družstevním vajíčkem a jiné příběhy. Bohumil Říha (O letadélku káněti, Divoký koník Ryn, Jak jel Vítek do Prahy aj.), který uměl psát i pro dospělé (Doktor Meluzín aj.), v roce 1980 získal nejvyšší světové ocenění literatury pro děti a mládež – Cenu Hanse Christiana Andersena.
Málo se ví, že Bohumil Říha se narodil 27. února 1907 ve Vyšeticích, což je část obce Šebířov na Mladovožicku. Jeho otec byl vesnický kovář, rodina kvůli jeho práci cestovala po různých velkostatcích, až se usadila v Čáslavi.
Režisér Milan Vošmik zemřel ve 39 letechJedním z prvních režisérů, který se systematicky věnoval dětským filmům, v nichž zobrazoval dětský svět, vztahy dětí a rodičů, byl chrudimský rodák Milan Vošmik. Ve druhém roce svých studií na FAMU vytvořil v roce 1951 krátký film Dětské ozdravovny, v následujícím roce další film Červené tulipány, který získal na festivalu v Bukurešti zlatou medaili. Ve škole natočil ještě barevný středometrážní snímek o beskydském chlapci Matúš. Za zmínku stojí hlavně Robinsonka z roku 1955 s talentovanou Janou Rybářovou. Pozoruhodný je povídkový film Hry a sny z roku 1958. (Jedna epizoda vypráví o ztraceném chlapci, který bloudí městem a pozoruje, jak se lidé chystají oslavit Štědrý večer.) V roce 1959 natočil dětský dobrodružně špionážní film Zpívající pudřenka mj. s Františkem Filipovským. Dalším žánrem, kterému se věnoval, bylo rodinné krimi. Snímek z této řady Martin a červené sklíčko dílem vznikl na zámku Červená Lhota roku 1966. Naposledy režíroval dětský dobrodružný film Na Žižkově válečném voze z roku 1968 s Iljou Prachařem v roli hejtmana Jana Žižky z Trocnova. Režisér a scenárista Milan Vošmik zemřel předčasně 26. prosince 1969 v Praze ve věku pouhých třiceti devíti let. Zdroj: csfd.cz
Přes náves táhli koně hrsťovačku
Snímek Honzíkova cesta je kromě jiného také svérázným „výletem" do zemědělského světa padesátých let minulého století – jak tehdy lidé pracovali, sklízeli, jaké používali nástroje a nářadí. Pamětnice filmu Stanislava Prošková si jasně vybavuje, jak zdejší obyvatel František Vlk jel ve filmu po zbislavské návsi s takzvanou hrsťovačkou.
Podle odborných pramenů se jedná o obilní žací stroj, kterému se lidově říká hrsťovačka. Tou naši dědové a otcové na přelomu padesátých
a šedesátých let sklízeli vypěstované obilí.
Název vznikl z toho, že stroj ze sečeného porostu vyráběl takzvané hrstě. Toto žací zařízení kdysi vyráběla firma Agrostroj Prostějov, dříve prostějovská firma Wichterle & Kovářík.
Dnes jsou na venkově v zachovalém stavu hrsťovačky velkou vzácností. Dříve to býval poměrně jednoúčelový a také poměrně drahý stroj, který si mohl dovolit koupit jen málokterý sedlák. Kromě žní neměla hrsťovačka jiné využití a stála prý po zbytek roku někde ve stodole.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
