Uvádí případ hoteliéra P., který v úterý dostal e-mailem lákavou nabídku internetové firmy z Hongkongu, odkud se několik dnů předtím vrátil. Společnost specializující se na online-reputaci obstarává za úplatu příspěvky hostů, které mají tomu kterému hotelu významně vylepšovat pověst na internetových stránkách jako tripadvisor, Google nebo HRS. Vyjádření údajných návštěvníků jsou přizpůsobována podle přání příslušného hotelu tak, aby působila autenticky. „Pro mne je to klamání a podvod," říká v OÖN pan H.
List dodává, že jiní to ale vidí jinak – podle nich je to legitimní marketingové patření. „Turistika není zdaleka jedinou branží, v níž se podnikatel pokouší představit se co nejlépe pomocí falešných hodnocení," pokračuje. „Na velkých online-portálech jako Amazon, dooyoo, geizhals, ciao nebo yopi lze najít hodnocení produktů všech kategorií. Také politické strany nebo zaměstnavatelé využivají tohoto pochybného způsobu sebeprezentace."
Agentury, které tuto službu zajišťují, podle OÖN požadují za jednu takovou online-manipulaci minimálně 50 až 70 centů. Samozřejmě nabízejí také „paušální balíčky" za 150 až 200 eur. Za prvních třicet falešných hodnocení se platí mezi 150 a 300 eury. Podle profesionála na onlinový marketing Michaela Spechtenhausera, ředitele turistiky Solné komory, jde o „horké" téma, které oficiálně vůbec neexistuje, ale u velkých hotelů může být prý deset až dvacet procent všech internetových „návštěvnických" hodnocení falšováno. Jiní znalci branže mluví až o třetině.
„Konzumenti mohou těžko rozlišit, co je pravé a co koupené," pokračuje list. „Momentálně jsou profesionálové tak ,fikaní´, že v textech dělají dokonce pravopisné nebo písařské chyby, aby vzbudili dojem běžného internetového uživatele, který skutečně v hotelu spal nebo který si příslušný produkt zakoupil."
Velké platformy turistických hodnocení jako holidaycheck a tripadvisor se sice pokoušejí přezkoumat, zda dotyční opravdu byli hosty posuzovaného zařízení, ale při třeba stovce hodnocení docházejících denně to nemohou zvládnout. Na webové stránky německého zasilatele Otto dochází podle odhadu expertů kolem 2500 onlinových hodnocení denně, Amazonu více tisíc. Poskytovatelé rádi také využívají možnosti kupovat si facebookové ,liky´- na symbol „to se mi líbí" pak prý někde kliká každou hodinu třeba sto Indů…
Z právního hlediska jde o nekalou soutěž. Dotčení konkurenti mohou žalovat o náhradu škody. Jenže ta se těžko prokazuje, uzavírají OÖN.

Papeži, zastav ty zvony?!

Jak náš list uvedl, soud v Linci má v pátek projednávat žalobu občana ze sousedství Mariánského dómu proti nočnímu vyzvánění zvonů. Jeho vídeňský advokát Wolfgang List „zaloboval" před zahájením líčení až na místech nejvyšších – napsal papeži Františkovi, zaznamenal linecký deník OÖN.
V dopise sděluje, že jeho mandant odbíjením zvonů chrámu každou čtvrthodinu také v noci – celkem 222 úderů – trpí nevyspáním, poruchami koncentrace a stavy vyčerpanosti. Právník odmítá argumenty diecéze, že se jedná o vžitou tradici se svébytným a kulturním i náboženským významem, která už 112 let patří k akustickému obrazu města.
Informuje papeže, že s farou nedospěli k žádné dohodě, proto museli podat občanskoprávní žalobu. Míní, že vyzvánění žádné náboženské pozadí nemá. Kromě toho Evropský soudní dvůr pro lidská práva ve Štrasburku považuje noční klid za základní právo. Očekává proto, že budou v nadcházejícím sporu úspěšní, ale přesto se obrací na hlavu církve s prosbou, aby na farnost zapůsobil. Měla by vyzvánění mezi 22. a 6. hodinou zastavit. Mnoho far v Rakousku, mezi nimi sv. Štěpána ve Vídni, už takové prosby veřejnosti vyslyšela, píše dr. List.

Pořádně nejí

Na 200 000 Rakušanů už někdy stonalo s poruchami stravování, uvádí linecký Volksblatt ze statistiky ministerstva zdravotnictví. Postiženi jsou jimi zejména mladí, z nichž je více než 90 procent děvčat či mladých žen. Během dvaceti let se počet těchto poruch více než zdesetinásobil. „Černá čísla" by mohla být ještě mnohem vyšší.
Jen ve věku 15-20 let trpí 2500 rakouských dívek anorexií, přes 5000 „subklinickými" poruchami, tedy onemocněním s lehčím průběhem. Mezi 20-30letými ženami má minimálně 6500 bulimii. Jen ve Vídni je přes 2000 dívek a kolem 100 chlapců těmito chorobami akutně ohroženo.
Poruchy stravování postihují dívky už od jedenácti let, kontinuálně se zvýrazňují a vrcholí kolem 16 let věku. Čím déle trvají, tím horší je prognóza jejich vyléčení. Na univerzitní klinice ve Štýrském Hradci je ročně s těmito onemocněními ve středním až těžkém stadiu ošetřováno dokonce víc než 120 malých dětí.
„Následky jsou znepokojující: postiženým je trvale zima, mají nízký tlak nebo výpadky menstruace, v krajním případě se dostavuje neplodnost. U pacientů je zvýšené riziko osteoporózy spojené se zvýšenou dispozicí ke zlomeninám kostí," popisuje list. „U bulimiček je trvalým zvracením porušeno hospodaření těla s tekutinami a látková výměna, dochází k trhlinkám v jícnu a k zubním problémům…"

Končí vyhledávací služba

Od srpna 1945 pátrala Církevní vyhledávací služba (KSD) financovaná ze spolkového rozpočtu po zmizelých civilistech z míst odsunů – podle zadání přispívala „k objasnění osudu německého obyvatelstva". Střediska ve Stuttgartu, Mnichově a Pasově pomohla objasnit osud kolem sedmnácti milionů lidí, vytvořila registr s více než 20 miliony dat včetně jmen a adres, která sloužila mimo jiné k ověření identity navracejících se krajanů, ale i k řízením dědickým nebo odškodňovacím. „Sedmdesát let po skončení druhé světové války ukončí KSD k 30. září činnost," sděluje PNP. Důvodem je podle sdělení německé Charity soustavně klesající počet žádostí o tyto údaje. Spolkové ministerstvo vnitra už delší dobu vážilo, zda je tato služba ještě potřebná. Podle něj už celostátní zájem na jejím pokračování není, a ten byl také zákonnou podmínkou pro financování KSD. Ministerstvo je tedy zastavilo. „Požehnáníhodný úkol je shledáván splněným," uvádí prohlášení Charity. Shromážděná data dostane spolkový archiv v Bayreuthu. Uzavření služby se dotkne také 46 zaměstnanců, z nich 17 v Pasově. KSD s ministerstvem pro ně hledá únosné sociální řešení.

Vydělali na „diskriminaci"

Věk, barva kůže, původ, pohlaví – při výběru uchazečů o práci tyto otázky nesmějí hrát roli, jinak firmám hrozí obvinění z diskriminace, píše pasovská PNP. „Z těchto obav si udělali dva bratři ve věku 41 a 45 let dobrý kšeft. Rozeslali 116 podnikům v celém Německu žádosti o zaměstnání. Jakmile jim přišlo odmítnutí, podali na společnosti žaloby na porušení zákazu diskriminace. Potřebné know-how měli – jeden je advokát, druhý vystudovaný podnikový ekonom…"
Státní zastupitelství v Mnichově obvinilo bratry ze 117 případů podvodu. Celkem požadovali od firem 1,7 milionu eur. Podle obžaloby měli 25krát úspěch – bylo jim vyplaceno celkem 88 250 eur. 91 případů, kdy adresáti na vznesené nároky nepřistoupili, státní zastupitslství žaluje jako pokusy podvodu. Bratři obvinění odmítají. V případě odsouzení by jim hrozilo až deset let vězení.