Šelma sedlák, který svou dceru vdává

V roce natáčení filmové adaptace uběhlo přesně 110 let od dokončení opery Antonínem Dvořákem. A právě její děj zachycující venkovský život zavedl v roce 1987 štáb Československé televize do Dobčic. Velké statky i návesní budovy ve stylu selského baroka z konce 19. století se na dva týdny staly kulisami rušného vesnického života.

Příběh bohatého sedláka, který brání lásce své dcery Bětušky k chudému chasníkovi, aby ji mohl provdat za majetného ženicha, přijely do Dobčic ztvárnit slavné tváře československého filmu. V hlavní roli Bětušky se objevila tehdy devětadvacetiletá Dana Batulková, která už za sebou měla například role v tehdy populární Sanitce nebo Malém pitavalovi z velkého města. Bohatým nápadníkem, jemuž však nebyla přána Bětuščina náklonnost, se stal Jan Hartl. I ten se už tehdy objevil v řadě úspěšných filmů. Každý si určitě vzpomene na jeho roli záletného zootechnika ve filmu Vesničko má středisková.

Režisér Ivan Kučera se kromě vystihnutí milostného příběhu snažil věrně zachytit folklórní život na jihočeských vesnicích. Na natáčení se proto podílely taneční soubory a mnoho komparzistů. „Účinkoval tam celý náš soubor, asi třicet lidí a ještě jsme si museli lidi půjčovat. Celkem v té největší scéně na návsi hrálo přes osmdesát komparzistů," vzpomíná na natáčení šéf Jihočeského souboru písní a tanců Úsvit Miroslav Stecher. Aby film byl co nejautentičtější, každý soubor měl své vlastní kostýmy. „Z televize jsme si nepůjčovali skoro nic, chtěli všechny už oblečné," dovysvětluje Miroslav Stecher.

Na rok 1987, kdy vesnici zaplavila hudba, zpěv a kamery, vzpomíná i rodina Sládkových. „Na statek do Dobčic jsme se mohli vrátit pár let před natáčením, kdy nám jej vrátili. Nebyl sice ještě v úplně dobrém stavu, nicméně za námi tehdy v létě přijeli, jestli by si u nás v chalupě nemohl štáb udělat odpočívárnu," říká Vlasta Sládková, která ve filmovém statku žije dodnes.

Sládkovic stavení se tak na patnáct dní stalo útočištěm před žhavým sluncem nejen pro známé herce. Mimo to Vlasta Sládková zahrnovala štáb i svou pohostinností. „Požádali mě také, jestli bych pro ně nepřipravovala i nějaké drobné občerstvení. Po nocích jsem tak pekla buchty a přes den vařila kávu. Třeba Jan Hartl měl ale úplně jiné chutě. Nejradši měl chleba s domácím sádlem a cibulí."

Statek paní Sládkové se nakonec objevil i ve filmu. Z chalupy se stala hospoda U Sládků a natáčelo se s ní několik scén. Sama majitelka si ve filmu nezahrála. „Z vesnice nechtěli nikoho, šlo jim hlavně o ty prostory. Ale tehdá jsme chovali spoustu zvířat, takže ve filmu si zahrálo moje prasátko, slepice a kozy s kozlem Matějem," vypráví s nadšením Vlasta Sládková.

O poznání méně tehdy plný dům těšil jejího syna Václava Sládka, místního zemědělce. „Dokončoval jsem v té době vysokou školu a měl rád svůj klid. Když jsem zjistil, že si doma musím držet i kliku na záchodě, sbalil jsem se a před mumrajem utekl na vandr," směje se.

Kromě návsi se ale točilo především ve vedlejším dvoře. Na místě tehdejšího skladu hnojiv a svazu mládeže už ale dnes stojí renovované obydlí. Filmaři si propůjčili i dům na druhé straně návsi, kde Sládkům vystavěli konkurenční hospůdku.

Díky natáčení se Vlasta Sládková spřátelila i s mnoha herci. „Nejlepší byla Miriam Kantorková. Byla taková plná elánu, a to je i teď po spoustě let, když se natáčely Babovřesky. A musím říct, že když jsem zjistila, že je té energické dámě 80 let, tak mě to skutečně překvapilo. Hlavně taky to, že si nás ještě z filmu Šelma sedlák pamatovala. Zašla ke mně při natáčení Babovřesek, tak jsme se tu srdečně přivítaly a zavzpomínaly. Zajímavé bylo, že Lubomír Kostelka, který tu v osmdesátých letech také natáčel, už si nevzpomněl," říká Vlasta Sládková.

I přes kvalitní herecké obsazení a početný štáb mělo možnost film vidět jen velmi omezené množství diváků. Poprvé jej vysílala Československá televize rok po jeho vzniku. Na operní inscenaci se pak na dlouhou dobu zapomnělo. Znovu se na televizní obrazovky dostala až v roce 1999, kdy ji Česká televize zařadila do programu dva dny po sobě. Od té doby Šelma sedlák už filmový archiv neopustil.

Podle Vlasty Sládkové je to škoda. „Mám k filmu sice jisté výhrady, například se mi nelíbí loutky zakomponované do první části inscenace, ale jinak je moc pěkný. Nevím, proč ho nehrají, " zamýšlí se.

„Tenkrát se o natáčení ani příliš nepsalo. Místní nechtěli, aby se vesnice stala turistickou atrakcí," říká Miroslav Stecher. Věhlas si nicméně vesnička nakonec stejně získala. Díky natáčení Babovřesek se do Dobčic jezdí podívat i cyklisté běžně mířící spíše do nedalekých Holašovic.

AUTOR: BARBORA SMUDKOVÁ, TOMÁŠ FIŠER