Trek až nejvýš

Šedesátidenní túru na nejvyšší horu světa poprvé nabízí pro rok 2015 Summit Club, komerční „dcera" Německého alpského spolku. „Jsme si vědomi, že jde o kontroverzní nabídku, která bude veřejnost polarizovat," říká v deníku PNP ředitel klubu Ingo Nicolay.

Právě na Everestu se „turistika" zámožných klientů a s ní spojená komercionalizace setkávají už dlouho s masivním kritikou, dodává list. Na vrchol vystupují stovky lidí ročně po cestách předem upravených šerpy. „Mezi nimi byli už osmdesátiletý muž, nepálský Kanaďan bez rukou a člověk se dvěma protézami místo nohou," píše PNP.

Protože kvůli návalu vznikají nebezpečné zácpy na fixních lanech a žebřících, Summit Club volí k výpravě stejně jako švýcarská agentura Kobler & Partner méně frekventovanou tibetskou severní stranu. Byl s klienty už na Čcho Oju, Grashernrumu II, Manaslu nebo na Nanga Parbatu, který je pokládán za těžší než Everest. „Neměli jsme při expedicích v posledních letech žádné nehody," ujišťuje Nicolay. Úplně bezpečné ale takové výpravy prý být nemohou. Cena zájezdu je 38 490 eur. Více než polovinu prý stojí jen povolení k výstupu.

Dávání s překážkami

Se svým darovacím koutkem neuspěli.Manželé Fröhlichovi vyložili na chodníku před svým domem ve Steyru bedničku se všemi možnými krámy, které si kdokoliv mohl vzít.  „Chodci se zprvu ostýchali, ale pak se rozvinulo čilé braní a dávání si," popisuje deník OÖN. „Sousedé i cizí lidé odkládali do krabice sami své plyšáky, psací potřeby, šálky, které už nepotřebovali. ,Dárkový koutek´ se přitom nikdy nestal odpadkovým košem, na to manželé dohlíželi. Vždy to podle nich byly věci, které zkrátka bylo škoda vyhodit. Proto prý také koutek zřídili – jako malý ostrůvek ve ,vyhazovací´ společnosti."

Jednoho dne ale přišel zřízenec magistrátu s tím, že koutek musí zmizet. Prý by ty použité věci mohly lákat sběratele odpadových surovin z Maďarska, vykombinoval. Fröhlichovi uposlechli, ale písemně už v červnu požádali o úřední povolení užívání plochy 40x60 centimetrů, na které se jejich krabice od banánů vešla. Proč že dodnes nepřišla odpověď? Podle PNP prý možná proto, že magistrát nejprve musí probádat, kdo je k takovému rozhodnutí příslušný. „Kdyby šlo o prodejní stánek na veřejném prostranství, bylo by to jasné i s tarify a nájemném,," řekl v listě místostarosta příslušný k nemovitostem Walter Oppl. Jelikož ale tady jde o dávání, musejí se prý na to podívat.

Úředník manželům navrhl, že by si přece mohli svůj darovací koutek otevřít na vlastní zahradě. Sabine Fröhlichová ale vidí umístění právě na veřejné ploše za nezbytné: „Volné braní si věcí, které ještě mohou dobře sloužit,  má být přece přístupné bez bariér komukoliv!" míní v OÖN.