Třicetiletá žena, kterou z místa přepravil na ARO vrtulník, utrpěla mimo jiné zlomeniny kostí v obličeji, zhmoždění míchy a další zranění. V jejich důsledku je ochrnutá na všechny končetiny, musí být uměle vyživována a je závislá na 24hodinové intenzivní péči. 61letá měla mj. několik zlomenin levé nohy a léčila se déle než půl roku.
Okresní soud v Písku uznal loni v září O. Š. vinným těžkým ublížením na zdraví z nedbalosti. Uložil mu dva roky podmíněně na tři léta a zákaz řízení na tři a půl roku. Táborský krajský soud jeho odvolání zamítl a O. Š. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Nesprávné závěry?

Vytkl nalézacímu soudu, že dělal závěry prý jen z jediného důkazu, znaleckého posudku. Míní, že na místě nehody měla být provedena rekonstrukce. Trvá na tom, že jel rychlostí okolo 90 km/hod. Podporuje to výpověď svědka, že ho obviněný předjel klidně a postupně se od něho vzdaloval. Svědek měl v tu dobu rychlost asi 60 km/h. Výpověď poškozené naopak byla zcela zkreslena prožitou událostí.

Napadl také samotný znalecký posudek zpracovaný na základě matematických metod výpočetními programy s tím, že přesnost výstupních údajů je závislá na přesnosti údajů vstupních. Na přesnost těchto údajů mohla mít vliv absence zjištění stavu brzdové soustavy motocyklu, nezjištění přesného místa střetu s poškozenými, dále i bodu, ze kterého poškození začali přecházet silnici, trajektorie pohybu poškozených aj. Rychlost jeho jízdy nebyla jednoznačně prokázána, takže mělo být rozhodnuto v jeho prospěch.
Brojí i proti tomu, že nalézací soud jako druhou stěžejní příčinu nehody vyhodnotil nesprávnou techniku jízdy obviněného. V dovolání namítá, že se nejprve snažil střetu vyhnout a až poté začal intenzivně brzdit. Technika jízdy v konkrétní situaci není stanovena žádným předpisem, jedná se o otázku psychologickou, kterou by měl posuzovat psycholog z oboru dopravy.
Nalézací soud podle O.Š. také pochybil v určení zavinění výhradně na straně obviněného. Poškozené se totiž podle něho dopustily porušení zákona, když se před vstupem na vozovku nepřesvědčily, zdali ji mohou přejít a neohrozit tak sebe a ostatní účastníky silničního provozu. To byla podle přímá či podstatná příčina střetu, to vše s přihlédnutím k tzv. omezené důvěře v dopravě.

Kdyby…

NS k námitce spoluzavinění ze strany poškozených předeslal, že zásadní je, zda mezi jednáním obviněného a vznikem nehody s následkem těžké újmy byla příčinná souvislost. Trestní odpovědnost pachatele je dána jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním. Jestliže při vzniku následku zvláště v případech dopravních nehod spolupůsobilo více příčin, je třeba určit jejich důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal.

NS rekapituloval, že písecký soud na základě provedených důkazů vyhodnotil, že pokud by jel obviněný maximálně povolenou rychlostí 90 km/h a zůstal ve „svém" pravém pruhu, neměl by potřebu měnit směr či rychlost jízdy a k dopravní nehodě by nedošlo. Rovněž bylo prokázáno, že poškozené vozovku přecházely plynule a kolmo. Za příčiny dopravní nehody soudy stanovily nepřiměřenou rychlost motocyklu a nesprávnou reakci obviněného, když se nejprve snažil objet poškozené zleva pruhem v protisměru a až poté začal prudce brzdit. Pokud by dostál svým povinnostem ze zákona (maximální povolená rychlost, přizpůsobení rychlosti předvídatelným okolnostem), k nehodě by vůbec nedošlo – buď by stačil zabrzdit, nebo mohl setrvat v pravém jízdním pruhu a poškozené minout.

Nevytvořily překážku

K otázce zásady tzv. omezené důvěry v dopravě NS připomněl, že řidič může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. I v takovém případě však platí, že je zároveň povinen zachovávat patřičnou pozornost, potřebnou míru opatrnosti i vůči chodcům, kteří vstoupili do vozovky nebo se pohybují v její těsné blízkosti. Důvodně spoléhat na to, že tito účastníci provozu dodrží pravidla, může jen v případě, pokud z okolností neplyne obava, že tomu tak nebude. Mohou však nastat situace, kdy i chodec vytvoří řidiči náhlým neočekávaným a nepředvídatelným vstoupením do vozovky překážku, jež může být pro řidiče i objektivně nezvládnutelná. V takovém případě řidič neodpovídá za vzniklý následek.

V daném případě důkazy svědčí pro závěr, že přecházení poškozených nevytvořilo překážku, která by byla pro obviněného objektivně nezvládnutelná. Jeho jednání bylo bezprostřední příčinou následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozených, jeho zavinění bylo ve formě vědomé nedbalosti, přičemž porušil důležitou povinnost stanovenou zákonem o silničním provozu, konstatoval dovolací orgán
S dalšími námitkami obviněného se podle něho oba jihočeské soudy dostatečně a správně vypořádaly. Výpověď svědka, kterého obviněný předjížděl, o jeho rychlosti byla subjektivní, šlo o jeho odhad. Na základě toho okresní soud určil rychlost obviněného na základě znaleckého posudku, přičemž se přiklonil ke spodní hranici výpočtu. Závěry znalce jsou podepřeny stopami zjištěnými na místě činu, konečnou polohou motocyklu, protokolem o dopravní nehodě, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, prohlídkou místa činu samotným znalcem. Při výpočtu vycházel z nejnižších tabulkových hodnot a konečná rychlost motocyklu byla soudem určena jako nejnižší možná na výsledné škále.

Při hodnocení důkazů soudy obou stupňů nedošlo k pochybení v rozsahu a intenzitě, které by mělo vést k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, uzavřel NS a dovolání obviněného odmítl. (4 Tdo 793/2015)