VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Štoly u sousedů experti zbavili tajemství?

Linec - Zmínky o dalších nacistických štolách v prostoru St. Georgenu v okrese Perg vyvolaly spekulace dokonce o odpalovacích rampách raket či atomových pokusech. Jak náš list zaznamenal, fantazie rozvířil například linecký filmař při natáčení dokumentace o koncentračním lágru Gusen, který tvrdí, že našel důkazy o existenci dosud neznámých prostor. Měly být součástí největšího nacistického podzemního zbrojního projektu „Bergkristall". Úřady nicméně další vykopávky v místě stopnuly.

27.1.2015
SDÍLEJ:

Štoly bez tajemství?Foto: Deník/repro

Podle expertů Univerzity ve Vídni ale vrty až do hloubky 122 metrů v udávaných místech na žádné dutiny nenarazily. Údajné rampy k odstřelu raket jsou ve skutečnosti větracím zařízením pro Bergkristall. Filmařem údajně objevené plány pro stavbu štol jsou už desetiletí volně přístupné a nadto se týkaly jiného projektu v místě stejného jména v Německu. Údajný „urychlovač částic", který měl být indicií atomových pokusů, je běžnou součástkou užívanou v elektromotorech. Komise uzavřela, že není jediný důkaz o tajných nacistických reliktech v St. Georgenu.

Slunce šetří u sousedů

V Horních Rakousích je nyní v provozu 1 342 000 metrů čtverečních slunečních kolektorů, které ohřívají vodu. Výstavba bude pokračovat, řekl zemský radní Rudi Anschober (Zelení). Už teď tato spolková země produkuje díky sluneční a větrné energii podle něho o osm milionů tun méně kysličníku uhličitého. Náklady na dovoz energie tak prý poklesly zhruba o jednu miliardu eur. Výstavbu kolektorů podporuje 90 procent obyvatel.

Platí masáže úředníkům

Sedavé zaměstnání může vyvolávat zdravotní potíže. Protože se ve formě bolestí ramen a zad objevily i u osazenstva radnice v Teisingu v okrese Altötting, nastoupila obec novou cestu v péči o zdraví pracovníků své správy, píše pasovská PNP. Úředníci se mohou každých čtrnáct dnů nechat masírovat na náklady obce.
„Starosta Johann Hiebl sám na sebe tuto možnost nevztahuje, je pracovně hodně na cestách a příliš dlouho nesedí, takže prý není nebezpečí, že by ,tuhnul´," uvádí list. Ze stejného důvodu nabídky nebudou využívat zaměstnanci stavebního dvora, o nichž starosta říká, že mají tak jako tak hodně pohybu a jsou dlouho na čerstvém vzduchu. Ke dvacetiminutovým „úředním" masážím dodává, že jsou placeny obcí, ale nejsou poskytovány v pracovní době. Kdo by je chtěl, musí na ně po práci.

Vzpomínají „honu na zajíce"

V noci na 2. únor 1945 došlo v koncentračním táboře Mauthausen k masovému útěku. Zhruba 500 vězňů uniklo z bloku 20. Jejich pronásledování vešlo do regionální historie jako „mühlviertelský hon na zajíce", píše linecký deník OÖN.
Uvádí, že blok 20 byl od začátku blokem smrti. Do roku 1943 sem byli internováni nemocní vězni, od roku 1944 takzvaní K-vězni, kteří dostávali nepravidelně minimum stravy a museli spát na dřevěné podlaze. Přežívali tu jen několik týdnů. Písmeno „K" znamenalo kulku, tedy smrt zastřelením. Jen od února 1944 do února 1945 tady zahynulo 5040 lidí. V roce 1945 tu žilo 570 K-vězňů, většinou ruských důstojníků. Byli sem převezeni po pokusech o útěk z jiných lágrů.
Věděli, že na ně čeká smrt. Jedinou šanci viděli v útěku. Plánovali jej na 29. leden, ale esesáci to odhalili a 25 mužů ještě statnější konstituce popravili. Tím se ale ostatní nenechali odstrašit. „V posledním boji mnozí z nás nebo téměř všichni padneme. Doufáme ale, že jiní projdou," vzpomínal později na dohodu Viktor Ukrajincev.
50 minut po půlnoci vyrazili okny z baráku a zaútočili na strážné na věžích kusy betonu, uhlí, ale i mýdla. Ti odpověděli střelbou ze samopalů. Vězni se pokusili snížit viditelnost pomocí hasicích přístrojů a začali přelézat dva a půl metru vysoké ploty zajištěné ostnatým drátem a vysokým napětím. Zkratování chtěli vyvolat mokrými dekami, ale způsobili je vlastními těly…
Přemohli hlídku na jedné z věží a ostřelovali získanou zbraní další. Z 570 K-vězňů dokázalo přinejmenším 419 z lágru uniknout. Další padli pod střelbou hlídačů, asi 70 jich bylo k pokusu o útěk příliš slabých a bezprostředně poté je likvidovala SS.
Osud útěkářů popisuje učitel a spolupracovník mezinárodního mauthausenského výboru Franz Aigenbauer. Desetkrát ročně už třicet let vodí skupiny návštěvníků po stopách jejich pronásledování. „Důležité bylo rychle od lágru pryč, a to ve skupinkách po dvou či třech," líčí. „Mnozí ale v osmistupňovém mrazu a sněhu nedošli daleko a už po pár metrech zůstávali pozadu. Jiní běželi přímo do záhuby. V blízkém zámku Marbach byli ubytováni důstojníci SS. Alarmováni sirénami a střelbou z tábora stříleli utíkající vězně přímo na louce u zámku…"
Všude se střílelo, lidé se báli vyjít z domů, ale Aigenbauer připomíná i ty statečné – selky pokládaly před dveře brambory a věšely tam prádlo, aby se mrznoucí vězni mohli obléct. „Od každého, kdo takto naznačil ochotu pomoci, to za daných podmínek bylo obrovské," říká a připomíná, že velitel lágru Franz Ziereis nechal rozhlásit, že uprchli těžcí zločinci, které je třeba ubít nebo zastřelit. Neměli být zajímáni, z toho by prý „neměl radost". Tak bylo obyvatelstvo zastrašeno – a vyhecováno… Za „nekonečnou vinu obyvatelstva" označil velitel policie ve Schwertbergu Johann Kohout tehdejší události, protože vraždění uprchlíků se zúčastnili i civilisté, dokonce mladež Hitlerjugend. Mezi četnictvem a „volkssturmem" byli aktivní i pasivní. „Kohout svým pátračům naznačil, že tuhle noc vlastně není moc vidět, a proto prý je těžké někoho najít. Ve skutečnosti byla noc jasná, několik dnů po úplňku," líčí Aigenbauer.
Stopy, zčásti krvavé, které vězni zanechávali ve sněhu, nahrávaly pronásledovatelům, a tak byli téměř všichni uprchlíci dopadeni v okruhu osmi kilometrů. Mrtví byli pokládáni na hromady a celé dny ponecháni k odstrašení lidí, například za bývalou obecnou školou v Riedu. „Že přinejmenším osm K-vězňů přežilo, vděčí mimo jiné těm, kteří se vzepřeli a poskytli jim útočiště, jako rodiny Langthalerových a Mascherbauerových ve Schwertbergu," popisují OÖN.
U Langthalerových přežili Nikolaj Cemkalo a Michail Rybcinskij. Ivan Baklanov a Vladimir Sosedko se dostali až do Waldviertlu, Aleksandr Micheenkov do Československa. Ivana Bitjukova a Viktora Ukrajinceva ukrývali první dva týdny nasazení k nuceným pracím v Naarnu. Ukrajincev se pak dostal až do Prahy, kde byl zatčen. Pod falešným jménem šel zpátky do Mauthausenu a přežil. Vladimir Sepetja a Ivan Derkac uprchli do Lince. Byli dopadeni, Sepetja se pod falešným jménem dostal do zajateckého tábora do Puppingu a také přežil. Podle SS nebylo nalezeno asi 19 uprchlíků. Některé zachránily zemědělské rodiny v Gallneukirchenu a v Alberndorfu, jména ale nejsou známa.
Z civilistů podílejících se na „honu na zajíce" bylo po válce 30 stíháno a čtrnáct odsouzeno k smrti, případně přišlo o život v gulagu. Někteří šli před sovětský vojenský soud a spáchali sebevraždu.
Další cesta po stopách „honu" s Franzem Aigenbauerem bude 28. dubna, sraz ve 13 hodin v pamětním místě Mauthausen. Zájemci se mohou hlásit na perspektive-mauthausen.at.

Silné motorky do Bavorského lesa.Sloni se sjíždějí

K víkendovému zimnímu „setkání slonů", milovníků silných motorek, se do Lohu u Thurmansbandu v okrese Freyung – Grafenau už sjíždějí první účastníci. Po změně pravidel o vyloučení jiné přepravy zavazadel sem míří opět jako za stara, výhradě na motocyklech, píše pasovská PNP. Mezi prvními tady byl Brit s polskými kořeny. Cestu přes Kanál na místo zvládl za den, dobře tisíc kilometrů. Na volných vozovkách mu k tomu pomohlo i obutí – na jeho motocyklu má hladké pneu, na kterých by se daly jezdit okruhy, uvádí list…

Autor: Vladimír Majer

27.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Noční bouřka v Bořetíně u Mnichu odnesla psovi kotec, rozbila okna do ložnice, kam napršelo. Na silnici mezi Mnichem a Bořetínem, na asi 800 metrů dlouhém úseku bylo popadaných hned několik stromů. Foto: Ondřej Štrouf.
AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE
46

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Setkání rodáků v roce 2013 při příležitosti svěcení kapličky.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Sobota zve na koně, hasičskou soutěž i na koncerty

Jindřichohradecko - Sobota nabízí pestrou škálu tipů, kam se vydat na Jindřichohradecku za zábavou.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Když o víkendu bolí zuby, pomohou na pohotovosti

Jindřichohradecko - Když vás o víkendu začnou bolet zuby, pomoc hledejte u lékařů, kteří slouží pohotovost v Jindřichově Hradci a Dačicích.

Již nejsou mezi námi

Jindřichohradecko - V uplynulém týdnu jsme se naposledy na Jindřichohradecku rozloučili:

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení