VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Třistakilovým andělům vrátí v ateliéru křídla

Český Krumlov - Lukáš Hosnedl a Jan Korecký restaurují dvě velké pískovcové sochy z konce 17. století. Práce jim potrvá asi čtvrt roku

24.10.2012
SDÍLEJ:

Jan Korecký (v popředí) a Lukáš Hosnedl restaurují sochy andělů.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Dokáží i třistakilogramovému andělovi vrátit křídlo. Vzácné památky zachraňují jihočeští sochaři a restaurátoři Lukáš Hosnedl a Jan Korecký. Pracují často venku, například 
u božích muk nebo mariánských sloupů, nejraději si však zakázky berou do ateliéru nedaleko Českého Krumlova.

Právě zde nyní restaurují dvě velké pískovcové sochy andělů z kostela svaté Anny 
v Nových Dvorech. „Pocházejí z hlavního vstupního portálu. Obě už byly značně poškozené, kamenná hmota se rozpadala. V takových případech musíme používat především chemické prostředky, které nahrazují pojivo a vytváří novou strukturu kamene," popsal Lukáš Hosnedl.

Záchrana starého uměleckého díla je poměrně náročný proces. Nejdřív musí restaurátoři sochy důkladně vyčistit, poté kamenný materiál zpevňují. Obvykle je nutné vyplnit trhliny a praskliny, někdy dokonce musí předmět zpevnit i hluboko vlepenými  kovovými nerez tyčemi.

Poté následuje doplňování. „Z přírodního nebo umělého materiálu vysocháme to, co na díle nyní chybí, a zapojíme to tak, aby nikdo zásah nepoznal. Musíme tedy umět co nejlépe napodobit práci původního autora, vcítit se do něj a zopakovat jeho rukopis," vysvětluje Lukáš Hosnedl. Pro anděly z Nových Dvorů budou takto restaurátoři vyrábět nová křídla, části rukou i nohou.

O každém díle se také snaží zjistit co nejvíce informací, aby se jim lépe pracovalo. K andělům mají odborné dokumenty a vědí, že je vytvořil neznámý autor na konci 17. století. Každá socha váží asi 300 kilogramů a měří téměř 1,5 metru.

Při práci je proto důležitý nejen talent, ale i fyzická síla. „Když taková díla převážíme do ateliéru, potřebujeme  nákladní auto s hydraulickou rukou, které je sundá a převeze. Dovnitř je pak musíme dostat po válečkách. Občas je to tedy pořádná dřina, ale zvládnout se musí všechno," dodává Lukáš Hosnedl.

Záchrana památek obvykle zabere alespoň tři měsíce, záleží na rozsahu poškození. Nejnáročnější je očišťování a zpevňování, naopak hraní si s detaily si už restaurátoři užívají. Oba pracují společně, úkoly si nijak nerozdělují. „Prostě postupujeme, jak je třeba, nemáme určené, co dělá jeden a co druhý. Myslím, že jsme oba stejně zdatní," komentuje Lukáš Hosnedl.

K restaurování potřebují klasické kamenické a sochařské nástroje, například dláta. Důležité jsou ale i chemické přípravky, které pomohou udržet materiál v co nejlepším stavu.

Restaurátoři zároveň poznají, zda již dílo někdo opravoval před nimi. „Toho si stoprocentně všimneme a poznáme, zda se jedná o historický zásah, nebo o zásah z posledních let, kdy lze také rozeznat rukopis konkrétního člověka. Objevují se samozřejmě i stopy nekvalitní práce. Nevadí nám laický zásah kameníka před sto lety, který to dělal v dobré víře, ale záměrně zpatlaná práce pro výdělek nás přímo irituje. V konečném důsledku totiž dílu spíš ublíží," doplňuje Jan Korecký.

Po restaurování vydrží podle jeho slov socha v bezvadném stavu řadu let. Pokud ale zůstává venku na dešti, bude po čase opět potřebovat odbornou pomoc. Jemu samotnému se však zatím žádné dílo zpět nevrátilo.

Kromě soch opravují Lukáš Hosnedl a Jan Korecký řadu dalších děl, například boží muka nebo před nedávnem hořický pranýř. Za svůj největší úspěch považují práci na Mariánském sloupu v Třeboni. „Nejprve se restaurovaly sochy, které jsme si převezli do ateliéru. Museli jsme vysochat i kopii anděla, protože originál byl už tak poškozený, že se na sloup nemohl vrátit," vypráví Lukáš Hosnedl. V druhé fázi pracoval s kolegou přímo na místě z lešení.

Výsledky svého snažení posuzují sochaři mnohdy i dlouho poté, co práci dokončí. „Když jsme někde poblíž, zajedeme se podívat. Kontrolujeme, co to udělá po dvou, třech nebo pěti letech, abychom měli nějakou zpětnou vazbu," vysvětluje Lukáš Hosnedl.

Jediné, co mu nyní podle jeho slov chybí, je čas na volnou tvorbu. „Té by se chtěli věnovat všichni restaurátoři, ale je těžké to stihnout. Už takhle trávíme v ateliéru i deset hodin denně, ale baví nás to, a to je nejdůležitější," uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

24.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Na silnicích jsou popadaní stromy

Ilustrační foto.

Florbalistky Slovanu zvládly souboj o druhé místo

Milevské maškary mají své muzeum a v sobotu vyrazí do průvodu

Milevsko – Jediné české Muzeum milevských maškar, jejichž historie sahá až do doby před 155 lety, je od čtvrtka otevřené veřejnosti.

Mladí hradečtí tenisté dosáhli na medaile

Strakonice - Halový republikový turnaj kategorie C mladších žáků v tenisu hostily Strakonice. 

Hradecké nemocnici chybí jen minimum lékařů

Jindřichův Hradec - Mladí lékaři po dokončení studií často odcházejí do zahraničí a tuzemské nemocnice proto sázejí na nejrůznější výhody a benefity, na které by nové lékaře nalákaly. 

Teologie zabírá, Stanislav Snášel poprvé zalitoval

Tábor - Podvod je slovo, které spojuje tři obžalované muže z Tábora: Stanislava Snášela, Karla Berku a Martina Harta. Verdikt, zda se ho skutečně dopustili, ve čtvrtek v soudní síni nepadl. Zato sebekritika, poprvé Stanislav Snášel netvrdil, že nic nespáchal.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies