„I on má často potíže sehnat taxi, jeho slepecký pes vadí mnohým šoférům, kteří se pak brání pasažéra s takovým doprovodem naložit," píší OÖN a citují Kühtreibera: „Ve Vídni na Západním nádraží mi nedávno v průtrži mračen zabouchlo sedm taxikářů před nosem…" Podle něho to není výjimka, na svaz nevidomých docházejí pravidelně rozzlobené stížnosti členů na tuto praxi.
Podle Kühtreibera taxikáři zpravidla argumentují, že psa nemohou vzít kvůli svým alergiím. „Neoficiálně od provozovatelů ale víme, že jim jde především o nečistotu, kterou za sebou psi ve vozech údajně zanechávají. Řidiči musí interiér sami čistit, a to se zdá být pro mnohé moc práce," cituje list předsedu.
Směrnice ministerstva sociálních věcí přitom nařizuje, že lidé s postižením a jejich asistenční psi „musejí mít volný přístup ke všem veřejným místům, budovám a službám", připomínají OÖN.
Paul Pixner, předseda taxikářského družstva 6969, se snaží vášně tlumit. „Máme v kartotéce zaznamenáno, kteří řidiči nechtějí vozit žádná zvířata. Je to asi čtvrtina zaměstnanců. Když si nějaký slepec telefonicky taxi objedná, pošleme mu kolegu, který se psy žádný problém nemá. Když takový klient čeká na štaflu, může se samozřejmě stát, že narazí na řidiče se zapsanou výhradou. Aby slepce se psem ovšem odmítlo víc taxikářů za sebou, to by byla už docela hloupá náhoda," míní Pixner.
Řidiči, kteří v seznamu zaměstnanců nejsou se zmíněnou výhradou, a přesto odmítnou nevidomého klienta, musejí čekat důsledky. „Je to chování, které firmě škodí. V takových případech zpravidla ukládáme jako sankci, že dotyčný po určitý čas nedostane žádnou zakázku přes centrálu. Za posledních deset let se to stalo ale jen jednou," říká Pixner.
Hospodářská komora chce novelou zákona prosadit přepravu slepeckých psů jako povinnost. Pak by takové pasažéry museli akceptovat všichni taxikáři bez výjimky.

Odmítá hájit běžence

Linecký advokát Klaus Burgholzer napsal zemské advokátní komoře, že nechce obhajovat obviněné cizince, napsaly OÖN. Naopak žádá, aby byl delegován k zastupování obětí jejich činů. Burgholzerův dopis komora podle Franze Mittendorfera „disciplinárně projedná". „Tento postoj je překvapivý, ale nic nemění na povinnosti poskytovat cizincům právní pomoc," řekl.
Burgholzer uvedl pro své rozhodnutí „důvody morální a ideologické". „Jsem politicky orientován doprava, a tedy věrný národu a vlasti," vysvětluje. Kriminální cizinec si podle něho není vědom protiprávnosti svých činů z důvodu chybějícího sebepřiznání viny a „nic mu nebrání v tom, aby v naší zemi páchal další trestné činy", protože chybí speciální prevence. Žádá profesní komoru, aby se zasadila o přijetí zákona, podle kterého by právní pomoc nemohla být poskytována vícekrát trestaným azylantům.

Osm procent černé práce?

Po růstu v uplynulých dvou letech by podíl „fušek" na oficiálním hospodářském výsledku Rakouska 2016 mohl zase klesnout pod osm procent. Podle lineckého ekonoma Friedricha Schneidera je to důsledek uvolnění zátěže novelou daňové reformy. Na druhé straně „napumpuje" do této stínové ekonomiky stoupající nezaměstnanost o 50 000 lidí víc. O 240-480 milionů eur by mohly hodnoty fušek v Rakousku vzrůst očekávaným zapojením až 100 000 běženců.
Schneider odhaduje, že by každý takový pomocník, než bude integrován do regulérního trhu práce, mohl brát kolem pěti eur na hodinu a pracovat 80 hodin měsíčně. Linecký expert to nahlíží pozitivně, mohli by užít čas smysluplně a vydělané peníze by zase vraceli do ekonomiky. „Tento přínos k vytváření hodnot je lepší, než kdyby celé měsíce posedávali, nebo páchali kriminální činy," míní.
Letos by podle něho mohl objem černé nezdaněné práce celkově poklesnout o 700 milionů eur na asi 20,64 miliardy. Loni to bylo 21,35 miliardy, nejvíc za více než desetiletí.

V Bad Ischlu si prý mladí s běženci rozumějí.Neobslouží běžence?

V hornorakouském mondénním Bad Ischlu rozhodla Karin Siebrecht-Janischová, provozovatelka místního Charly's Baru, že už nevpustí do lokálu žádné běžence, protože tam měli obtěžovat ženy, zaznamenaly OÖN. Především její sdělení na facebooku „Jsme bez azylantů" vyvolalo pozornost také německých a švýcarských médií, která si podle lineckého deníku myslela, že objevila nový „Kolín nad Rýnem".
V Bad Ischlu se zatím stále ještě dohadují o faktech. „Siebrecht-Janischová popírá sdělení radní pro sociální věci Ines Schillerové (SPÖ¨, podle které hospodská při poznávacím řízení nepoznala žádného z údajných útočníků," uvádějí OÖN. Podle Janischové prý naopak velmi dobře některé identifikovali. Ve středu podala jedna ze sexuálně oběžovaných číšnic trestní oznámení. Majitelka baru ostatně také jednomu čelí – byla v souvislosti se zmíněným facebookovým textem obviněna ze šíření rasové nenávisti
Lokální politikové prý usilují o uklidnění situace vlastní silami, s apelem na zdravý selský rozum. Ve městě je 120 azylantů, víc než v jakémkoliv měste okresu. Ale k sexuálním incidentům prý ve vyhlášených adresách problémové zóny docházelo už dávno před jejich příchodem. Policie prý s uprchlíky dosud v Bad Ischlu neměla žádný problém, uzavírají OÖN.

Podobně argumentují lokální politici a připomínají třeba vydařené akce s místními studenty (viz foto).

Riziko sáňkování

V rakouských nemocnicích je každoročně ošetřováno průměrně 4600 sáňkařů. Čtvrtina z nich jsou dětí do 14 let, dalších 20 procent mladí do 24 let, polovina už je dospělých. Více než 20 procent nehod se stalo po dvacáté hodině. Odhadem u každé páté nehody hraje roli alkohol. Při sáňkování průměrně dva lidé ročně zahynou.

Jak si azylanti u sousedů „zajezdili"

Okresní hejtman z Landshutu Peter Dreier (Svobodní voliči) naložil ve čtvrtek ráno 31 Syřanů ve věku 21 až 45 let s již přiznanými statutem žadatele o azyl do privátně pronajatého autobusu a odvezl je k úřadu spolkové vlády do Berlína. Akci označil za akt ze zoufalství, protože k ubytování cizinců už v jeho okrese není žádné místo.
„Uprchlickou problematiku sice takto není možné zvládnout, ale jde prý přinejmenším o dání znamení," napsal pasovský deník PNP a citoval hejtmana: „Berlínu musí dojít, že kapacity už jsou vyčerpány. Doufám, že platné zákony takto budou rychleji prosazeny a zavedena horní hranice přijímání uprchlíků."
List pokračuje, že Dreier oznámil Angele Merkelové už v říjnu, že do Berlína pošle plný autobus běženců, jakmile budou kapacity k jejich ubytování v okrese Landshut zaplněny. Ve středu, den před odjezdem, jí sdělil, že to nastalo. 31 Syřanů, kteří se podle něho na cestu vydali dobrovolně, jsou uznanými uchazeči o azyl, jako takoví byli vystěhováni z ubytoven a museli si hledat vlastní bydlení. Protože ale žádné nesehnali, zůstávají v přetížených střediscích, do nichž přibývají další uprchlíci.
Co bude se skupinou v Berlíně, dohadoval hejtman s mluvčím spolkové vlády ještě během cesty. Dreierovi bylo důležité, aby dostali lidsky důstojné ubytování. Jako uznaným azylantům by jim mělo být i v Berlíně takové útočiště poskytnuto. „Kdyby se to nepodařilo, ukázalo by to, že jsme přece ještě všechno nedokázali, jak to kdysi kancléřka proklamovala. Největší krizi od konce druhé světové války nelze zvládnout jen hřejivými slovy," míni.
Berlínský výkonný starosta Michael Müller (SPD) kritizoval postup hejtmana jako projev nesolidarity – okres Landshut by prý chtěl svou odpovědnost „překlopit" na Berlín. Müller očekává důrazná slova od spolkové vlády na adresu Bavorska.
Skupinu v Berlíně přijal večer zástupce odboru pro zdravotnictví a sociální věci berlínského senátu. Senát po dohodě s úřadem spolkové vlády slíbil, že běžencům se postará o ubytování pro první noc, rozepisuje PNP. Umístění v nouzovém středisku ale odmítli běženci i hejtman Dreier, a tak jim bylo na poslední chvíli zajištěno ubytování v penzionu na severu Berlína. Řada azylantů ale neměla pasy a kromě toho mnozí doufali v ještě lepší nocleh, dodává PNP. Náklady na ubytování za první noc chce podle něho převzít hejtman z vlastní kapsy.
V pátek ráno azylanti od penzionu odjeli údajně stejným autobusem zpátky do Bavorska – prý až na dva muže, z nichž jeden chce zůstat v Berlíně a druhý míří do Brém, pokračují PNP. Ostatní se podle Dreiera vracejí notně zklamáni.

Půl milionu přesčasů…

Po roce 2015 s jeho mimořádnými výzvami od summitu G7 po masový příliv uprchlíků před sebou mnichovští policisté „hrnou hodiny přesčasů". Jak řekl policejní prezident Hubertus Andrä, kolem 6000 policistů nashromáždilo celkem na půl milionu hodin práce navíc.