VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V noci koupil režisér štábu sto horkých rohlíků

Bechyně - Letní snímek Jsem nebe o čtyřech mladých lidech a jejich trampotách s láskou natočil Jan Kačer v Bechyni a okolí. Jako hlavní hrdiny vybral dceru literárního a divadelního kritika Sergeje Machonina Lenku, zpěvačku Semaforu Milušku Voborníkovou, zpěváka Viktora Sodomu, a Ivana Vyskočila, kterého znal 
z divadla.

20.7.2013
SDÍLEJ:

Křižíkova vilová čtvrť v Bechyni.Foto: printscreen

Vzpomínky na zapomenutý film Jsem nebe se zrodily na verandě  bechyňského domu herce a divadelního režiséra Jana Kačera. Přes sedmi lety koupil stavení na schodech, které vedou 
z centra města do části Zářečí. A právě na těchto schodech mj. natočil před 43 lety letní snímek o čtyřech mladých lidech a jejich trampotách s láskou.

Bechyni a její okolí si Jan Kačer nevybral pro exteriéry náhodou. Studoval tu v 50. letech keramickou průmyslovku. Věděl bez dlouhých příprav, že do filmu využije uličky Bechyně, schody, trať Tábor- Bechyně, obloukový most, čtvrť  Zářečí, park mezi klášterem a vilou Elektra, řeku Lužnici, Vyhnanický rybník, Černickou oboru, okolní lesy, skály 
v Židově strouze nebo obec Bečice, kde měl chatu.

Vyhnanický rybník se objevil v letním romantickém filmu z roku 1970.„K režii tohoto filmu jsem se dostal náhodou. Bylo po roce 1968 a dobří režiséři měli zákaz," řekl Jan Kačer. Scénář zůstal ve výrobní skupině, kde on dělal literárního poradce. „Někoho napadlo, abych to natočil já. Nic proti mně neměli," zmínil s úsměvem.

A vybral čtyři hlavní hrdiny: dceru literárního a divadelního kritika Sergeje Machonina Lenku, zpěvačku Semaforu Milušku Voborníkovou, dále zpěváka Viktora Sodomu, mj. také absolventa bechyňské průmyslovky, a Ivana Vyskočila, kterého znal 
z divadla. „Nechtěl jsem nic pokazit, a tak jsem požádal režiséra Pavla Juráčka, jestli by to se mnou netočil. Odmítl, ale nakonec na place asi dvakrát byl,"  popisuje Kačer.

Hned v úvodu je vidět známá železniční trať z Bechyně do Tábora, ale režisér podotkl, že nemohli s kamerou vlak pořádně zachytit, hodiny čekali na záběr. Ve filmu je vlaku nakonec jen kousek.

Podle Jana Kačera měl snímek pololegální osud. Ve filmu na závěr zní píseň Petra Skoumala a Jana Vodňanského Všechno je proměnlivé. Oba tvůrci měli už v té době potíže s režimem kvůli postojům v roce 1968. „Film nedali vůbec do distribuce. A já nedostal ani korunu honoráře. Neříkám, že je to skvělý film spíše takový letní, ochotnický. Před sedmi lety jsem ho tu promítal v Bechyni a u místních měl úspěch. Přitom jsem se bál, jestli to u nich projde," svěřil se Jan Kačer.

Natáčení označil za krásnou práci s milými herci a příjemným štábem. Jednou točili tzv. nočku, neboli noční záběr. „Všem jsem v místní pekárně, která pekla celou noc, koupil za padesát korun sto horkých rohlíků," vypráví Jan Kačer.

Miluše Voborníková si nechala ušít troje šaty

Schody do Bechyně-Zářečí. Miluše Voborníková má letní šaty,Bylo to krásné léto! Tak vzpomíná na natáčení zpěvačka a příležitostná herečka Miluše Voborníková. Ta si myslí, že Jan Kačer hledal do role dívky Markéty tmavovlasý typ. „Možná si mě vybral proto, že jsem byla tehdy nová jako zpěvačka v Divadle Semafor. Vzala jsem to, ač jsem nebyla herečka. Naštěstí se jednalo o civilní herectví. Utkvěl mi milý,  skromný pan režisér. Pokud vím, měl představu, že chce do hlavních rolí dva herce a dva zpěváky, to znamená mě a Viktora Sodomu," řekla Miluše Voborníková.

Té bylo tehdy jedenadvacet let a kvůli roli si u sousedky 
v pražských Vršovicích objednala troje letní krátké šaty. Měly starorůžovou barvu, což není v černobílém filmu vidět. „Řekla jsem kostymérce filmu, že mám svou krejčovou, která mi šaty ušije. Dali mi představu, jak mají ty šaty vypadat," vypráví Miluše Voborníková. Šaty jí nenechali, už je nenosila, zůstaly trvale  
v barrandovském fundusu kostýmů.

Průvodcem herců v Bechyni byl Viktor Sodoma, který město znal. Studoval v 60. letech zdejší keramickou průmyslovku. „Dělalo mu radost, že prostředí zná. Měli jsme si 
o čem povídat," míní Miluše Voborníková.  Pokud šli po natáčení na pivo, nemohli to přehnat, protože se do dalšího dne museli naučit texty scénáře.

Zpěvačka jižní Čechy do té doby neznala. „Pak jsem začala Jihočeský kraj více objevovat, když se můj bratr, který je zubařem, oženil do Plané nad Lužnicí. Do jižních Čech se ráda vracím, budu tam v pátek, 
v den, kdy vyjde tento článek," svěřila se zpěvačka, která nazpívala song Krása skrývaná pro populární dětský film Josefa Pinkavy Metráček (1971).

Natáčení filmu Jsem nebe má spojeno i s tím, že měla spadnout z motorky. „Řidič se mnou jel velmi pomalu. Já se měla skutálet. Řekli mi, jak se padá z motorky. Nebolelo to," svěřila se Miluše Voborníková.

Film se tehdy natáčel 
na americkou kameru

Kameramen Ivan Šlapeta.Známý kameraman Ivan Šlapeta pomáhal režisérovi Kačerovi hlavně 
v tom, aby film vyzněl poeticky. Vybavuje si, že krajina na Bechyňsku byla sama o sobě velmi fotogenická. „Rád bych ten film znovu viděl a vlastně tak zkontroloval, jestli se nám to povedlo. Ten film se totiž moc nepromítal," řekl Ivan Šlapeta.

Přesto kameraman přesně ví, že na natáčení „vyfasovali" novou americkou kameru značky Mitchell, která už tehdy stála miliony. Její výhodou bylo, že měla výbornou statiku. „Kamera byla připevněná na stativu, který museli kolikrát ovládat dva lidi. Kamera nám umožňovala používat objektivy s dlouhými ohnisky. Točili jsme z velké dálky, mělo to jinou perspektivu," vzpomíná Ivan Šlapeta.

Do filmu vznikla spousta záběrů pořízených z auta nebo z motorky.
 Motocykly mají v ději snímku vůbec důležitou roli. Prohání se na nich parta venkovských mladíků v čele se Zahajdou (Jiří Zahajský). Za řídítky seděli i profesionálové, kteří to uměli, např. tehdejší mistr světa ve šlapačkách Petr Dobrý či pozdější plochodrážník Zdeněk Kudrna, který zemřel předčasně v roce 1982 na závodech v Holandsku.

Koukal se na divadlo a jedl 
u toho vanilkové rohlíčky

V Bečicích vznikla podstatná část filmu Jsem nebe.Pouť s kolotoči, střelnicí a divadlem štáb umístil na náves s kapličkou v Bečicích u Malšic na Táborsku. Jako pětiletý hošík se v jednom záběru mihne Jan Jiránek, který dnes dělá v obci místostarostu. „Je tam scéna s loutkovým divadlem, kamera udělá švenk do publika a já tam dojídám vanilkový rohlíček a sápu se po dalším," směje se Jan Jiránek. 
 

Pro něho i další obyvatele má film historickou cenu. Jsou v něm zachyceny domy, které dnes vypadají jinak. Mají jiné střechy, okna i fasády.  Díky zásluze Jana Jiránka se pomalu mění zpustlý statek Boháčových, který koupil. 
V jeho sadu filmaři objevili starý rozbitý kočár jako z pohádky. Ústřední čtveřice se kolem kočáru ve filmu pohybuje. Stromy jsou pryč a z kočáru zbylo jen železné kování. 

Režisér Jan Kačer si vybavuje, že kočár stál v zahradě dvacet let a byl prorostlý stromy. „Film klame. Stálo tam tehdy několik málo stromů, ale pak to na plátně vypadalo jako 
v pralese," uvedl Jan Kačer.

Dětský komparzista Jan Jiránek ve filmu poznává místní sestry Márovy. Lída bohužel zemřela, Eva Márová zdědila po rodičích kovárnu. „Když jde záběr od loutkového divadla ke statku, u vrátek stojí původní majitelky. Tu drobnější babičku si pamatuji. Když kupovala pro vnoučata sladkosti, říkala místo čokoláda čekuláda. My se v té době do Bečic přistěhovali z Litvínova, tak nás místní jazyk občas velmi pobavil," usmívá se Jan Jiránek.

Na návsi zrovna kvetly lípy…

Bečické statky, náves, kaplička, kovárna. Domorodci svou vesnici ležící poblíž řeky Lužnice ve filmu Jsem nebe dobře poznávají. „Jednou jsem se byla na natáčení podívat, bylo to večer, právě kvetly lípy," podotkla Marie Daňková, jíž bylo tenkrát 35 let.

Film vznikal přímo proti statku dnes osmasedmdesátileté Zdeňky Tupé. „Běhali jsme po návsi, točilo se pivo, vyhrávala hudba. Byli jsme rádi, že se tu něco dělo. Jednou jsem film viděla kdysi 
v kině v Malšicích, ale jinak moc známý není, což je škoda. Já osobně mám staré filmy moc ráda," uvedla Zdeňka Tupá.

Autor: Luboš Dvořák

20.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kabelky, bižuterii a knížky přinesla do Pravdovy knihovny v Jarošově nad Nežárkou Alena Ondřejová.
28

Kabelkový veletrh pokračuje

Bouřka škodila i na letišti v Jindřichově Hradci. Poryv větru vytrhl z betonu kotvení letadla, které pak nacouvalo do několik desítek metrů vzdálené čerpací stanice.

Na letišti bouřka utrhla letadlo

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Jaroslavice – Na místě, kde kdysi stála vesnice Jaroslavice, je nyní Hněvkovická přehrada. V sobotu se na loučce u přehrady setkají rodáci této zatopené vesnice a zavzpomínají na staré časy.

Sobota zve na koně, hasičskou soutěž i na koncerty

Jindřichohradecko - Sobota nabízí pestrou škálu tipů, kam se vydat na Jindřichohradecku za zábavou.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení