Alkohol, nůž a žárlivost přinesly pokus o vraždu

Cestou proti němu si vzal z kuchyně nůž o délce čepele 15,6 centimetru. Když při strkání upadli, bodl svého soka do hrudníku v zadní podpažní čáře ve výši úhlu lopatky – podle obžaloby v úmyslu ho usmrtit. Bez včasné specializované pomoci by byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě.

Obžalovaný vypověděl, že se tehdy pohádali s družkou určitě pro nějakou „kravinu“. V bytě se nečekaně objevil pan Luboš. „Já vstal a říkal jsem mu, aby odešel, že tu nemá co dělat,“ řekl. Když proti němu vykročil, bohužel prý uviděl v kuchyňce ten nůž a vzal jej do ruky. Opakoval svou výzvu, ale nezvaný host do něho strčil, až upadl, a klekl na něho. On se po něm ohnal…

V přípravném řízení uváděl, že si myslel, že nezvaného hosta tím nožem zastraší, rozhodně ho nechtěl zranit. „Musel ten nůž vidět, když jsem s ním mával,“ mínil.

Když ho pan Luboš srazil („Moc jsem balanc nedržel taky kvůli alkoholu…“) a chtěl mu dát pěstí, dostal strach, chtěl ho za sebe odehnat a neuvědomil si, že má v ruce ten nůž.

„Alkohol mi zatemnil mozek,“ dodal. Vypil ten den několik litrů vína a čtyři velké rumy…

Když zraněný odpadl na bok, obžalovaný vstal a šel pro lékárničku. Nůž prý odnesl do dřezu. Družka zavolala záchranku, panu Lubošovi dali pod hlavu polštář a ránu mu chladili obklady. Mluvili na něho, aby neomdlel. Opakoval prý: Já budu v pořádku, já budu v pořádku…

Znali se s poškozenými asi patnáct let bez problémů a hádat se začali, až když obviněný poznal družku. Asi třikrát ho prý Luboš napadl, jednou taky ležícího na posteli beze slova pěstí do oka… Je si vědom svých problémů s alkoholem. Prostřednictvím obhájce také požádal soud o umožnění léčení.

„Lituji, nechtěl jsem ho zranit, rád bych, aby se uzdravil,“ dodal.

Jako svědka soud vyslechl syna družky obžalovaného. Ten popsal, že šel tehdy do matčina bytu pro něco a poškozený se tam vydal s ním.

„Luboš vešel do bytu bez klepání, jak měl ve zvyku, nějak se s Bertou nepohodli a najednou leželi na zemi,“ uvedl.

Jak se drželi, prý neví, jen když se od sebe odvalili, viděl, že Berta vytahuje z Luboše nůž. „Řekl mi, abych ho šel umýt,“ líčil svědek. Když zraněného ošetřovali, obžalovaný se mu omlouval. Na dotazy k možnému motivu zmínil, že Berta snad měl Lubošovi dlužit nějaké peníze, prý asi 70 korun.

Družka obviněného řekla, že muži byli kamarády, pak se to ale nějak změnilo a Berta si nepřál, aby k nim Luboš chodil. „Začal na něho nesmyslně a neoprávněně žárlit, ale v mezích normy,“ řekla svědkyně. Luboše jí předhazoval, ale bez nějakých výhrůžek.

Toho dne se s druhem zase pohádali a pak přišel Luboš, „jako vždy bez klepání“. Druhovi prý vyhrožoval, že mu rozbije hubu, a ten se bránil – „bohužel tím nožem“, řekla. Ten prý vzal v kuchyni poté, kdy ho návštěvník udeřil pěstí. Pak natáhl k úderu znovu, povalil ho, držel mu ramena, a obviněný, „jak měl ten nůž“, ho bodl…

O tom, že pan Luboš jejího druha v bytě napadl, ale v přípravném řízení nemluvila, prý si vzpomněla až dodatečně.

Poškozený předvolaný jako svědek se nedostavil. Soud poté odročil.