Městský úřad v Táboře mu v červnu 2012 oznámil, že v evidenční kartě řidiče má zapsáno dvanáct bodů. Řidič namítal, že k 20. lednu 2012 už mu měly být odečteny čtyři body za předchozí přestupek. Správní orgán ale dospěl k závěru, že lhůta, na jejímž základě mohlo dojít k odpočtu bodů, uplynula onoho 20. ledna teprve ve 24 hodin. Neztotožnil se ani s dalšími námitkami - aby mu byl odečten jeden bod za přestupek z února 2010, který nadále nepodléhá bodovému hodnocení. Úřad vyhodnotil, že záznam bodů se provádí ke dni uložení pokuty za přestupek a podle tehdy účinné právní úpravy. Stejně tak mu odmítl odečíst dva body zaznamenané za přestupek z října 2010, neboť žalobce řádně projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a předmětný pokutový blok obsahuje veškeré zákonné náležitosti.

Pan M. podal loni v dubnu na rozhodnutí žalobu. Mínil, že podmínky pro odečtení čtyř bodů splnil 20. ledna 2012 již v 00:00 hodiny, prvním okamžikem daného dne. Pokud tedy žalobce spáchal 20. ledna 2012 další přestupek, stalo se tak až po odpočtu čtyř bodů z jeho karty řidiče. Setrval i na dalších námitkách.

Krajský soud v Č. Budějovicích loni v říjnu přisvědčil argumentaci žalobce, že lhůta (doba) 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, po jejímž uplynutí správní orgán odečte čtyři body z bodového hodnocení řidiče, uplynula již na počátku dne 20. ledna 2012.

Až ve 24:00!

Tento výrok zrušil letos v dubnu Nejvyšší správní soud ČR (NSS) a krajský soud vázaný jeho právním názorem v květnu žalobu pana M. zamítl s tím, že plynutí doby je odvozeno od vydání pravomocného správního rozhodnutí (uložení pokuty v blokovém řízení). Doba 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců uplynula teprve posledním okamžikem dne, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

Pan M. podal další kasační stížnost, v níž setrval na svých námitkách. K pokutě z října 2010 vyslovil přesvědčení, že pokud na vyplněném pokutovém bloku chybí náležitý skutkový  popis přestupkového jednání, pak takovýto blok nemůže splňovat zákonem stanovené náležitosti a uložená pokuta nemůže představovat podklad pro záznam bodů v registru řidičů.

V daném případě na bločku chybí vymezení místa spáchání přestupku, nejvyšší povolené rychlosti v místě měření a naměřené rychlosti. Určení místa spáchání toliko obcí Český Krumlov je zcela nedostačující. Ze změti čísel a písmen tak prý nelze zjistit, čeho se stěžovatel dopustil.

Žalovaný uvedl, že stěžovatel svým podpisem akceptoval, že se přestupku dopustil, tedy že překročil při jízdě nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 16 km/hod. Tyto údaje mu byly

známy, mohl proto na ně před podepsáním pokutového bloku reagovat. Žalovaný byl toho názoru, že při zohlednění specifik blokového řízení je možné akceptovat zkratkovité formulace, zvláště když jsou v kontextu dalších údajů srozumitelné.

NSS připomněl, že i podle nového občanského zákoníku doba, která je vázána na vydání pravomocného správního rozhodnutí,  končí teprve uplynutím celého dne, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná, v tomto případě 20. lednem 2012 ve 24:00 hodin.

NSS se neztotožnil ani s dalšími námitkami pana M. a jeho kasační stížnost zamítl.  (4 As 127/2014)