Do vězení za týrání družky

Vztah skončil zle. R. družku od ledna do března na různých místech pobytu zejména v žárlivosti a při sporech o peníze napadal a vynucoval si podřizování. Byla na něm závislá, věřila jeho slibům, že jí pomůže, a cítila se bezmocná i pro jeho fyzickou převahu.

Vyvrcholilo to, když se v březnu chystala k vyřizování v místě trvalého bydliště (prý úřad práce, soud, nabídka zaměstnání). Podezíral ji ale, že se dál stýká s manželem, a chtěl prý tomu zabránit.

Onoho 8. března jí měl přiložit ke krku nůž a hrozit, že pokud odejde, probodne ji. Obžalovaný to popírá, ale podobná jeho slova prý zaslechla sestra poškozené, která s ní během konfliktu telefonovala.

R. tvrdil, že družce jen na〜zna〜čoval, že když ho opustí, podřeže se. Takto citově ostat〜ně ji vydíral opakovaně, jednou se asi pětkrát demonstrativně řízl do zápěstí.

Po 8. březnu se žena rozhodla už se k němu nevracet. Na jeho další citové vydírání svolila, ale po dalších konfliktech za problémy udělala tečku policie, která pana R. sebrala.

U soudu obžalovaný popřel také, že by družku zamykal v bytě a omezoval jí přístup k penězům. Činu zalitoval.

U poškozené shledala znalkyně posttraumatickou stresovou poruchu jako důsledek zmíněného týrání.

Obhajoba mínila, že šlo o „italské manželství“, vzájemné napadání, občasné hádky a facky, ne o týrání.

Okresní soud v Č. Budějovicích zvážil životní situaci poškozené a uzavřel, že obžalovaný vytvářel situaci, aby na něm byla závisloá. Shledal ji věrohodnou a skutek obviněného prokázaným.

Dopustil se jím přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. I proto, že jej spáchal v době podmíněného propuštění z výkonu trestu za zanedbání povinné výživy, mu uložil čtrnáct měsíců do věznice s dozorem.

Roman R. se odvolal. Jeho obhájce JUDr. Milan Čoudek včera u krajského soudu rekapituloval, že poškozená nikdy nevyhledala lékařské ošetření. Žádné zranění na ní nepozorovali ani policisté zasahující onoho 8. března.

„Kdyby byla týrána tak, jak zněla obžaloba, využila by jistě první šance od obviněného odejít – byla v telefonickém kontaktu se sestrou a matkou,“ řekl dr. Čoudek. Mohla to kdykoliv oznámit policii. K soudu věc podle něho „dotlačila“ sestra poškozené, přičemž vzájemné vztahy aktérů mohly být složitější. Trest pro jeho mandanta je rozhodně moc přísný.

Roman R. závěrem zkritizoval okresní soud za to, že osoby blízké poškozené vzal za důležité a věrohodné svědky. Jiné důkazy o jeho údajném napadání družky prý nejsou.
„21. října budu ve vazbě sedmý měsíc,“ řekl pan R. „Žádám proto soud o snížení trestu. Dvaadvacátého října budu mít narozeniny, byl by to nejkrásnější dárek . . .“
Krajský soud ale jeho odvolání zamítl.

„Nemáme důvod pochybovat o věrohodnosti poškozené, jejíž výpověď potvrzují svědkové,“ řekl předseda senátu. „Události z března byly přitom vyvrcholením dlou〜ho〜dobého komplikovaného vztahu, v němž i obviněný při〜pustil, že docházelo na facky.“

„A žena se nefackuje,“ obrátil se pak předseda na obžalovaného přímo. „V neutěšené situaci, na níž se podepsaly nedostatek financí i vaše psychické založení, jste se brzy začal chovat nepřípustně, a to i v trestněprávním smyslu.“

Krajský soud nenašel důvod snižovat uložený trest, který není nepřiměřeně přísný. Místo takového dárku k narozeninám pak předseda senátu poskytl panu R. alespoň radu. Aby si prý uvědomil, že takto v navazování a hlavně udržování partnerských vztahů nelze pokračovat.