AKTUALIZOVÁNO: Když neulovené ryby v řece byly

Rybáři poté zažalovali občany S. o zaplacení 202.500 korun. Mělo jít o náhradu škody způsobené žalovanými při zemních pracích na pozemku v J. Hradci, který patří do jejich společného jmění.

V červnu 2003 tam při rozhrnování skládky bagrem došlo k zasypání kanalizační šachty a k vytékání odpadních vod do potoka. V důsledku kontaminace uhynuly v rybářském revíru ryby.

Okresní soud v J. Hradci v březnu 2006 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že pan S., který práci zadal, porušil povinnost ze zákona o vodovodech a kanalizacích. Nevyžádal si totiž písemný souhlas k činnostem, které by mohly ohrozit technický stav kanalizační stoky. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním došlo k úhynu ryb.

Pan S. by byl tedy odpovědný za způsobenou škodu podle občanského zákoníku.

Ryby svaz nevlastnil

Na druhé straně soud shledal, že žalobce, rybářský svaz, není fakticky osobou poškozenou. Domáhá se totiž náhrady hodnoty těch volně žijících ryb, které uhynuly v důsledku ekologické havárie.

Ke škodě došlo nejpozději 1. července 2003, kdy byly odloveny poslední uhynulé ryby. Nárok je proto třeba posuzovat podle tehdy platného zákona o rybářství.

Podle něj se rybářský svaz stával vlastníkem ryb až jejich ulovením. Neulovené ryby žijící v tekoucích vodách se pokládaly za „věc ničí“, to na rozdíl od ryb v uzavřených vodách.

Jelikož v době úhynu ryb žalobce tedy nebyl jejich vlastníkem, nevznikla mu škoda spočívající ve zmenšení jeho majetku, řekl soud.

Podotkl, že v úvahu by v dané věci přicházel nárok na náhradu ušlého zisku, jehož se však žalobce nedomáhá.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek potvrdil. Svazu nevznikla úhynem volně žijících ryb škoda na majetku.

Jinak by prý tomu bylo, kdyby se rybáři domáhali náhrady hospodářské ztráty v podobě ušlého zisku. Takto však nežalovali…

Omezili jim práva?

Rybáři podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Agumentují, že škoda podle nich vznikla hrubým zásahem do rybářského práva.

Upozorňují, že jeho obsahem je nejen právo ryby lovit, ale i povinnost ryby chovat a doplňovat obsádku. Žalobce na vlastní náklady nasadil ryby nové místo uhynulých, aby zachoval obsádku v revíru, a tento náklad je nepochybně skutečnou škodou. Je zřejmé, že v dané věci ten, komu je svěřeno rybářské právo, nemůže ulovit ryby, aby si je přivlastnil, když byly otráveny a v revíru již nejsou, míní rybáři.

Jsou tak omezeni ve výkonu rybářského práva, ale i zasaženi v právu a tomu odpovídající povinnosti řádně na revíru hospodařit a chránit ryby před škodlivými zásahy lidí.

Svaz se dále dovolával zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství. Ten říká, že za škodu způsobenou na rybí obsádce v rybářském revíru nebo na rybníku odpovídá osoba, která ji způsobila. K vymáhání škody je oprávněn uživatel rybářského revíru.

Špatně žalováno?

Žalovaní v reakci zdůraznili, že svaz po nich jednoznačně žádal zaplatit hodnotu uhynulých ryb, o kterou se prý snížil jeho majetek.

Nikdy netvrdil, že v důsledku úhynu dosáhl menšího zisku, že se tak zhoršily jeho hospodářské výsledky, že byl nucen vynakládat další náklady na obnovování rybí obsádky apod. Přitom byl soudem prvního stupně na možnost uplatnění nároku na náhradu ušlého zisku výslovně upozorněn.

I dovolací soud poté konstatoval, že úhyn dosud neulovených ryb žijících ve vodních tocích skutečně nemohl představovat snížení majetkového stavu žalobce o hodnotu oněch uhynulých ryb, neboť je k okamžiku jejich ztráty nevlastnil.

Zdůraznil, že zákon o rybníkářství výslovně neřešil vlastnictví volně žijících ryb. Stanovil jen, že oprávněný subjekt rybářského práva je do vlastnictví nabývá ulovením, tedy způsobem založeným na oprávnění přivlastňovat si ryby v mezích tohoto zákona.

Z toho právnická literatura dovozuje, že na rozdíl od ryb v rybnících není vlastnictví k rybám v tekoucích vodách možné a že neulovené ryby ve vodních tocích se pokládají za věc ničí.

Žalobce v dané věci požadoval náhradu škody představující právě souhrn hodnot uhynulých druhů a počtů ryb, a nikoli ušlého zisku či zbytečně vynaložených nákladů na chov ryb, které jedině by bylo možno odškodnit. Podle NS tedy odvolací soud správně posoudil uplatněný nárok jako neopodstatněný.

Námitka dovolávající se zákona o rybníkářství není pro posouzení věci podle NS relevantní, neboť ke škodní události došlo před účinností této normy. Teprve s ní byl zrušen starý zákon z roku 1963…

Dovolání rybářů proto NS odmítl.

Psali jsme v Jindřichohradeckém deníku: