Tvrdí, že při výjezdu z areálu spořitelny je přepadl za vraty číhající neznámý muž se zbraní v ruce, spoutal ve voze Founěmu ruce za zády a s pistolí přiloženou k jeho hlavě donutil řidiče Dejmka odjet na parkoviště na sídlišti Vajgar. Tam spoutal i jeho a s penězi utekl. Founěmu se pak prý jedno pouto uvolnilo a zavolal pomoc. (Policie zjistila, že pouta tohoto typu se prodávají například v sexshopech.)

Proč při poutání svého kolegy nereagoval, to Dejmek vysvětloval tak, že neviděl, jestli útočník na zadním sedadle dál nemíří na hlavu spolujezdce – a než by rozepnul vestu a vytáhl zbraň, lupič by prý jistě něco udělal.

Peníze dodnes nebyly zajištěny kromě asi dvou milionů a několika pamětních mincí které zůstaly v kufru auta.

Podle orgánů činných v trestním řízení šlo ve skutečnosti o přepadení zinscenované. Obžalovaní měli s penězi odjet na neznámé místo a s pomocí Jindřicha Hromady je přeložili do jiného auta. Poté dojeli na zmíněné parkoviště, nechali se Hromadou spoutat a ten pak s penězi odjel.

Obžalovaní to popírají. Dejmek a Founě poukazují mj. na podle nich zvláštní okolnosti oné zakázky – že měli jet původně oba jinam, že oproti jiným transportům jeli jen ve dvou a ne obvyklým transportérem, ale „měkkou“ fabií. Hromada tvrdí, že ten den byl v práci. Dejmek a Hromada zmínili, že byli později jednotlivě uneseni jakoby policií a tlačeni k prozrazení, kde jsou peníze spořitelny.
Hned první důkazy před krajským soudem byly docela „husté“.

Změna plánu?

Svědek Miroslav Ch., předvedený z vazby v jiné věci, naznačil, že loupež plánovali jistý Michal Fink, Petr S. a Dejmek. Fink se prý pak „docela zlobil“, když akce byla uskutečněna bez něho, v době, kdy byl v Kambodži.

Podává se, že tam mohl být za Ottou Zemkem, který se skrývá před víceletým trestem odnětí svobody, k němuž byl odsouzen v Č. Budějovicích. Vzniklo podezření, že v Kambodži chystali jiný závažný trestný čin, a že tam možná Zemek Finka zabil.

Podle svědka mohl mít Fink na objednávku Petra S. prsty i v následném vydírání Dejmka spolu s někým dalším. S. se prý tak k části peněz spořitelny nakonec dostal, nechal si je dokonce vyfotografovat, a použil je (mj.) na rozjezd své kavárny.

Petra S. soud vyslechl rovněž jako svědka. Prohlásil, že Miroslav Ch. lže – z Kambodži se prý Ch. vrátil asi najat Finkem, bývalým společníkem Petra S. v podnikání, aby proti expartnerovi vypovídal. Druhým vysvětlením prý může být, že svědka Ch. proti němu zaúkolovala policie, s níž má Ch. dobré styky. Nedávno proti němu už křivě vypovídal u soudu za údajné krádeže. O činu v J. Hradci prý on nic neví.

Předseda senátu pak Petru S. předestřel záznamy prostorových odposlechů rozmluv mezi ním, Finkem a Dejmkem.

Tak 23. července 2006 Petr S. s Finkem přemlouvají Dejmka, aby s nimi investoval: „Nepůjčil bys nám ,kostku´ ?“ ptá se Fink. Dejmek k tomu u soudu řekl, že si z nich dělal legraci, nikdy že neměl tolik, aby jim do podnikání půjčil.

Podle odposlechu ze 7. září 2006 to vypadá, jako by se chystala nějaká další loupež. Dejmek ostatním vysvětluje, že tolik toho nesmí Fenix „po tom průs…“ (ze 6. března?) vozit. Petr S. říká, že tam dá zákaz vjezdu a naučí je jezdit zadem, Dejmek zdůrazňuje, že ve službě nesmí být určitý muž z ochranky, ten prý hned střílí…

Jindy je Dejmek znepokojen „divným zvláštním klidem, že neotravujou“, je řeč o tom, „že to udělali tak špatně, že je chytnou“. 11. dubna 2007 si Fink stěžuje Dejmkovi, že S. si po akci pořád něco kupuje, pozemky, byty, mění auta, provokuje, vytahuje se…

Svědek S. řekl, že si na takové hovory nepamatuje.

Očima svědků

Zakázku v J. Hradci dostal Fenix tři dny před událostí i s kódem oznamujícím výši přepravované sumy. K nasazení fabie na převoz tak vysoké částky tvrdil svědek z Fenixu, že spořitelnu vždy předem informovali, jaké vozidlo pošlou. Svědkyně ze spořitelny uvedla, že se stávalo, že osádky na místě řekly, že s tolika penězi nemohou jet, a transportovaly zakázku třeba nadvakrát.

K chování Dejmka a Founěho toho dne při přebírání peněz řekla, že na nich žádnou změnu nepozorovala.

Podle policistů povolaných k vykradené zaparkované fabii byl Founě velice rozrušený, nervózní, hovořil plačtivě a překotně. Dejmek tam (jen) tak nějak „byl“, mluvil klidně.

Slyšen byl svědek, který si v kritickou dobu všiml fabie Fenixu vyjíždějící pomalu (kvůli hustému provozu chodců) od spořitelny. Podle něho v ní seděli (jen) dva muži, jejichž oblečení popsal (a obžalovaní nato řekli, že měli na sobě jiné věci). Spolujezdec neměl ruce za zády. Fouňův obhájce Mgr. Daniel Krajčo k tomu podotkl, že u poznávacího řízení (po dvou letech – pozn. red.) svědek obviněné nepoznal, a požádal soud o provedení důkazu, zda oním místem tehdy nejezdilo víc osádek Fenixu.

Znalkyně psychiatrička konstatovala u Václava Founěho úzkostně depresivní poruchu rozvinutou z utrpěné posttraumatické stresové poruchy. Jeho schopnosti a charakterové vlastnosti nekorespondují s organizováním činu, který je mu kladen za vinu. Nemá dispozice k agresivnímu jednání. Při popisu přepadení znalkyni uvedl, že si myslí, že pachatele při příchodu k autu musel řidič Dejmek vidět. Ten soudu řekl, že zrovna vyplňoval knihu jízd.

Byl „v balíku“?



Velkou pozornost soud věnuje majetkovým poměrům obžalovaných – zda po události začali disponovat většími obnosy, či ne.

Jeden svědek řekl, že se mu Dejmek v opilosti s loupeží svěřil a nabízel, že mu dá sto tisíc. Dejmek k tomu poznamenal, že opilý byl tehdy i svědek, a protože to byl dobrý kamarád, chtěl vyhovět jeho prosbě o příspěvek na vybavení bytu – měl prý na jaře dostat zpátky peníze z investice do podnikání a čekal tržbu z vánočního prodeje ryb. „Nepamatuji, že bych se mu svěřoval s nějakou loupeží,“ řekl.

Jiný svědek uvedl, že mu Dejmek půjčil na podzim 2006 „k rychlému zhodnocení“ 200.000 korun. K zajištění mu svědkova firma vystavila loni v březnu směnku na 600.000 i za to, že mu půjčenou částku nevrátila včas. Fink s Petrem S. prý také přemlouvali Dejmka, aby pár set tisíc vložit do přestavby jejich kavárny mj. s tím, že ho tam pak jako zaměstnají, aby mohl vykázat slušné příjmy.

K vybavení bytu (dle znalkyně asi za 350.000 Kč) Dejmek tvrdí, že si část přinesl ze starého bytu, část pořídila družka a část nakoupil v bazarech; do rekonstrukce neinvestoval, stěhoval se prý do bytu upraveného vlastníkem.

V hospodě, kam podle majitelky chodil Dejmek pravidelně, prý po onom únosu po loupeži platil denně útratu až kolem pěti set. Svědkyně dále mj. uvedla, že u ní chtěl nechat nějaké peníze, z nichž by vyplácela „plat“ jeho družce v případě, že by měl jít do vazby. Na její výpověď obžalovaný reagoval tak emotivně, že si vysloužil napomenutí předsedy senátu JUDr. Daniela Prouzy, Ph.D.

Dokonalá technika

Policie s řádným povolením odposlechla řadu hovorů podezřelých. „Rozjel jsem něco, co jsem možná neměl, hledám v tom chyby,“ říká Dejmek 21. srpna 2006 přítelkyni.

11. dubna 2007 uvádí Dejmek Finkovi, že mu celkově zbylo osm milionů, když jen 1,8 milionu ho stál byt. Fink v jiné souvislosti říká, že on „z toho vybruslil, dostal peněžák 240.000 a může se ztratit“, a kdyby ho „zamkli“, že jako vždycky nebude vypovídat, a protože „nic nepustil“, 99krát ze sta ho zase pustili. „Ty máš smůlu, že i když tě nezašijou, tak celý život ty prachy nevytáhneš,“ říká Dejmkovi, a on reaguje: „Mám osm, to nic není.“

Ve vyjádření k soudu Dejmek řekl, že si tehdy všichni lhali, každý si prý na něco hrál. On se chtěl „zapojit do jejich kšeftů“, hrál si před nimi taky na machra. „Chtěl jsem s Finkem být kamarád, vyrovnat se mu, a nenapadlo mne, že má něco společného s tím přepadením, že si mne vyčíhali,“ uvedl.
Hlavní líčení bylo odročeno.