Nakoupím a přitom vyvenčím, říkal jsem si.

Při cestě zpátky jsem nesl nákup a vedle mne poslušně kráčel můj trpasličí jezevčík.

Zhruba 300 metrů od domova mne míjelo auto městské policie a já nic netuše, místo abych hledal úkryt někde v domě, jsem pokračoval volnou chůzí dál. Bdělý policista šokován skutečností, že nemám svého nebezpečného psa přivázaného pevně na vodítku, neváhal ani vteřinu, bleskurychle otočil vůz a už mne měl.

Nejprve mne perlustroval a pak mi sdělil, že mi může hned a na místě udělit tisíci korunovou pokutu. Vidouc mojí vyděšenou tvář blahosklonně dodal, že jemu bude stačit stovka. Snažil jsem se ho přesvědčit, že už se to nebude nikdy opakovat a že jinak plním všechny povinnosti spojené s vlastnictvím pejska naprosto řádně.

Dokonce jsem jako důkaz pohotově vyndal dva sáčky připravené na sběr případných exkrementů s tím, že ochotně a rád nosím lejna přes půl sídliště, jelikož koše se kamsi ztratily.

Nic nepomohlo

Udatné rámě spravedlnosti mně nemilosrdně udělilo pokutu a vzhledem k tomu, že nemělo nazpět, dostal jsem složenku, kterou jsem povinen zaplatit do 14 dnů.

Je to tak správné občane. Nectíš vyhlášku, tak koukej platit.
Jenom je škoda, že před časem, kdy mi tady před barákem ukradli auto, tu žádný měšťák nebyl.

Asi měli zrovna spoustu práce s naháněním pejskařů v parku.

Hugo Novák