Podle jindřichohradecké tiskové mluvčí Hany Millerové se množství vykradených chat je odvislé také od toho, zda jsou recidivisté ve větší míře ve vězení a nebo zrovna na svobodě.

„Už nám dvakrát vykradli chatu a není to nic příjemného. Zloděj nám rozštípal okenici a zbyla po něm spoušť,“ vzpomíná jeden z ratmírovských chatařů.

Policisté již také začali s kontrolami rekreačních oblastí. „Potrvají až do jara, než se chataři a chalupáři zase začnou po zimě vracet. Hlídka prohlédne, zda se někdo do objektu nevloupal, zda se uvnitř někdo neukrývá a zda je vše zajištěné. Zároveň sleduje i pohyb osob v rekreačních oblastech,“ vysvětluje Millerová.

Policisté také dávají do chat lístečky, kde je záznam o kontrole a telefonním číslem, kam volat v případě potíží. Chatař se tak dozví, do kterého data byla jeho chata v pořádku a podobně.

Podle Millerové je při zazimování rekreačního objektu důležité odvézt všechny cenné věci.

„Důležité je řádně vše zabezpečit zvenku, použít okenice, investovat do kvalitních zámků, instalovat případně nějaké zabezpečovací zařízení, alarm, a podobně. Zkrátka znesnadnit pachateli vstup do domu. Naopak uvnitř je dobré nechat všechny dveře odemknuté. Jakmile se dostane zloděj dovnitř, může nerušeně pracovat a způsobí daleko větší škody na zařízení,“ radí Millerová.

Podle policistů jsou dvě skupiny zlodějů, a to bandy, které se zaměřují na honosnější sídla, kde předpokládají dražší věci a zařízení. A potom drobné zlodějíčky či bezdomovce, kteří přespí, něco pojí popijí a jdou zase dál.

Letos policisté do včerejška zaznamenali 56 vloupání do chat a chalup. Vloni to bylo ve stejném časovém úseku 49 a předloni 68 případů.
„V roce 2007 se podařilo hodně pachatelů zadržet, v roce 2008 ještě pobývali ve vězení, proto ten pokles a letos jsou již opět na svobodě, takže opět nárůst,“ říká Millerová a dodává, že množství napadených objektů může ovlivňovat i krize.

„Tady je váš soused z chalupy. Máte ji vykradenou.“ Tak o takový telefonát od jisté doby nestojím. Kdo nezažil, asi nepochopí tu bezmoc a vztek, kdy vaši milovanou baštu odpočinku navštíví někdo nepovolaný. Cizí nohy kráčejí po pokojích a co víc, zanechávají za sebou spoušť. Člověku je do breku, popadá ho nedefinovatelný záchvat, když se podívá na obrovskou hromadu uprostřed obýváku. Zloděj tam vyházel a sesypal všechno ze skříní a ještě to proložil pepřem. V té chvíli přemýšlíte o pomstě, ale nemáte komu. Zloděj, který vybral najednou sedmnáct chat, ze kterých odvážel vše na kolečku na pole, kde měl prý přistavenou avii, se nikdy nenašel. I to kolečko bylo naše a zmizelo. A i kdyby spravedlnost dostala průchod, těžko lze nahradit věci po babičce, které mají sice nulovou hodnotu hmotnou, ale obrovskou z pohledu vzpomínek. A to jsme ještě nedopadli nejhůř. Museli jsme si nakonec říci, že byl slušnej, rozbil jen jednu okenní tabulku, odnesl televizi i mixer, ale nic nezničil. To soused, který byl vykradený už několikrát, instaloval masivní garážové dveře a alarm. Dveře nakonec krumpáči stejně neodolaly a alarm zavolal pomoc pozdě. A pak se někdo diví, že si zoufalý chatař kdesi na Plzeňsku vyrobí samostříl a ten spustí v pravý čas. Bohužel, popotahování se soudy bylo nekonečné. Nikoho nezajímalo, že měl patnáctkrát vykradenou chatu a že to byla poslední zoufalá snaha, jak se bránit. Právo bylo vlastně na straně potrefeného zloděje. Pak asi nezbývá, než se řídit neoficiální radou: Nechat na stole lahev rumu, nějakou korunu, popřát zloději šťastný pobyt a poprosit ho, aby nic nerozbíjel. lenka.novotna@denik.cz

A co vy, zažili jste podobný šok po návštěvě zlodějů, máte nějaký návod, jak odradit zloděje? Napiště nám. Diskutujte pod článkem o tom, jak si nejlépe chránit majetek.