Jako jediný jednatel a společník obchodních společností A. zabývajících se podle obchodního rejstříku mj. zajišťováním ostrahy majetku při vědomí, že se necházejí v úpadku, objednával a odebíral služby, případně zboží, aniž by dodavatele na platební neschopnost obou společností upozornil. Naopak mnohé z nich obviněný opakovaně ubezpečoval, že jejich pohledávky s určitostí uhradí.

Tak od 19. srpna 2010 do 18. října 2011 způsobil budějovické společnosti zabývající se ostrahou majetku neuhrazením faktur škodu 119 130 Kč, ing. R., činnému ve stejné branži, ve výši 998 512 Kč, a neplnil závazky i vůči dalším dodavatelům – také za účetnictví, stavební práce, notářské služby či dodávky elektřiny a plynu. Celkem tak společnost A. obohatil o částku 2 629 010,40 Kč.

Od 30. dubna 2011 do 3. října 2011 obdobně obohatil svou druhou společnost o nejméně 1 599 951 Kč.

Okresní soud mu uložil trest odnětí svobody na tři roky podmíněně na čtyři léta s povinností, aby podle svých sil nahradil škodu. Na sedm let mu zakázal výkon funkce statutárního orgánu obchodních společností. Krajský soud v Českých Budějovicích při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že výkon trestu podmíněně odložil na pět let s dohledem. Odvolání obžalovaného zamítl.

Proč trestní represe?!

Ten podal prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Nesouhlasil s tím, že skutek byl posouzen podle trestněprávních předpisů - má zato, že zcela postačovala občanskoprávní kvalifikace skutku. Namítl, že poškozené osoby si způsobily svojí lehkomyslností samy škodný následek, jelikož nedostatečně chránily své zájmy. Podle obviněného tak poškození měli v souladu s právní zásadou „právo přeje bdělým" předpokládat neschopnost obviněného dostát závazkům, které měl vůči nim.

NS po prostudování věci k námitce, že šlo o občanskoprávní vztah, konstatoval, že jednání obviněného vykazuje vysoký stupeň společenské škodlivosti. Aplikace právního principu trestní represe až v krajním případě je u tohoto zločince zcela vyloučena, řekl NS.

Jednání Vítězslava M. NS označil za běžný případ jednání podvodníků, „zločinců, kteří jsou podnikateli". Cíleně a opětovně jménem obou společností, ve kterých vystupoval jako jediný jednatel a společník, od poškozených objednával a následně i odebíral zboží a služby i přesto, že si byl vědom platební neschopnosti obou společností. Svým jednáním poškozeným fyzickým i právnickým osobám způsobil škodu přesahující 4 228 961 Kč. Spáchal pokračující zločin podvodu tím, že uvedl jiného v omyl nebo zamlčel podstatnou skutečnost, a způsobil takovým činem na cizím majetku značnou škodu. Z těchto důvodů je vyloučeno věc projednat pouze v občanskoprávním řízení. NS připomněl svou judikaturu, podle níž takový podnikatel má ukončit podnikatelskou činnost.

K námitce obviněného, že je třeba být bdělý, abychom ochránili své právo, soud uvedl, že i toto má své meze, jako je např. ochrana slabší strany v obchodních vztazích. Námitka obviněného, že poškození si škodu zapříčinili sami svojí lehkomyslností, protože dostatečně nezvážili možné riziko obchodních vztahů s obviněným, nenaplňuje svým obsahem uplatněný dovolací důvod, uzavřel.

Dodal, že uložený podmíněný trest je nepřiměřeně mírný vzhledem ke způsobu spáchání zločinu, povaze, četnosti dílčích útoků, způsobené škodě, která se blíží škodě velkého rozsahu, i společenské škodlivosti jednání. Dovolání obviněného odmítl.