Při hádce ji opakovaně odhodil na stěnu či udeřil otevřenými dveřmi, ponižoval ji hrubými výrazy, a to i před společnými dětmi, neustále kontroloval, kde je, co dělá, zakazoval jí  chodit krodičům a známým, kontroloval jí mobilní telefon, kabelku, prádlo, hygienické potřeby, bral jí peníze, v nočních hodinách jí bránil ve spánku a nutil ji, aby mu odpovídala na otázky žárlivecké podstaty, vyhrožoval jí, že jí nechá soudně odebrat děti, pokud nebude plnit jeho požadavky, a také ji nutil k pohlavním stykům.

Za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí mu soud uložil dva roky a čtyři měsíce podmíněně na tři léta. Krajský soud v lednu odvolání obviněného zamítl a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Mimo jiné namítá, že soudy zcela ignorovaly předložené CD nahrávky s obsahem jeho telefonátů s poškozenou a vůbec k nim nepřihlédly, přestože je právě z nich patrné, že z obou aktérů to nebyl on, kdo byl konfliktní osobou. Závěr o jeho vině opírají o část svědeckých výpovědí, které svědčí v jeho neprospěch, a naopak opomíjí ty, které hovoří v jeho prospěch. Podle něho nelogicky byly vyhodnoceny i zpracované znalecké posudky, které prý svědčí spíše v jeho prospěch, popř. vyznívají neurčitě.

NS předeslal, že musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl v řízení o dovolání sám provádět. V tomto případě dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek založil výhradně na zpochybnění skutkových zjištění jihočeských soudů, primárně se domáhal jejich zásadního přehodnocení. To však neodpovídá jím udanému dovolacímu důvodu.

Kromě toho musí NS přihlížet i k případným závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí, tedy např. opomenutí důkazů soudem nebo existenciextrémního rozporumezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Žádnou z takových vad však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí, řekl NS.

K námitce neúplnosti dokazování NS zdůraznil, že zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovující relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence nalézacího soudu, který svůj postup náležitě odůvodnil. Proto NS dovolání pana M. Z. odmítl.(3 Tdo 794/2014)