Tak rozhodl Okresní soud v J. Hradci k žalobě Alžběty Pezoldové proti ČR a Národnímu památkovému ústavu. Jeho rozsudek ve středu potvrdil krajský soud.

Posledním vlastníkem nemovitostí byl Adolf Schwarzenberg, který zemřel 27. února 1950. Jindřich byl adoptivním synem Adolfa. Žalobkyně je dcerou Jindřicha Schwarzenberga.

Úřad pro zastupování státu navrhoval žalobu zamítnout mj. s tím, že nelze nepochybně prokázat, že Jindřichova adopce byla v souladu s tehdejšími předpisy, ani že Pezoldová je univerzální dědičkou po svém otci. Naopak je prý prokázáno, že je dědičkou pouze zákonného čtvrtinového podílu na majetku zůstavitele a výslovně uvedených odkazů. Národní památkový ústav k obdobným argumentům přidal, že žaloba obchází smysl restitučních zákonů. Předmětné nemovitosti patřily hlubocké větvi rodu, primogenituře, jejíž majetek přešel na stát zákonem č. 143/1947 Sb., který nikdy nebyl zrušen. Pozemky přilehlé k hrobce měly zemědělský charakter a nemůže se tedy na ně vztahovat rozhodnutí Ústavního soudu ČR k samostatné hrobce jako předmětu osobní povahy.

Okresní soud po dokazování konstatoval, že Jindřich Schwarzenberg nabyl vlastnictví po Adolfovi ze závěti. Žalobkyně je tedy právní nástupkyní po Adolfovi. Tomu byl zemědělský majetek zkonfiskován vyhláškou ONV Č. Budějovice 4. října 1945 na základě dekretu prezidenta č. 12/1945 Sb. O opravném prostředku, který proti tomu podal Adolfův právní zástupce, nebylo dosud rozhodnuto. Zmíněná konfiskace proto podle soudu nemá právní účinky. Rozhodujícím pro změnu vlastnického práva k Adolfovu majetku je datum účinnosti zákona č. 143/1047 Sb. (Lex Schwarzenberg), tedy 13. srpen 1947. Toho dne přešly i žalobou napadené nemovitosti do vlastnictví země české a Adolf Schwarzenberg ke dni úmrtí 27. února 1950 již tedy nebyl jejich vlastníkem. Nárok tedy nemají ani dědicové.

Hrobka pod ochranou

Ústavní soud ale dospěl 7. ledna 2009 k názoru, že hrobka rodu je místem, na které se vztahuje pietní ochrana jako součást práva na rodinný život žalobkyně, a nemohla být proto zahrnuta do majetku, který dle zákona č. 143/1947 Sb. přecházel na zemi českou. Zároveň Ústavní soud vyslovil názor, že tato ochrana se vztahuje jen na hrobku a pozemek pod ní, nikoliv už na okolní pozemky, které byly vždy evidovány jako park či zahrady. Okresní soud v J. Hradci proto rozhodl, jak uvedeno.

Alžběta Pezoldová se proti zamítnutí návrhu na určení, že do pozůstalosti patří i okolní pozemky,odvolala. Její zástupce u krajského soudu opakoval, že hrobku nelze oddělovat od okolních pozemků, které jsou prý nezbytné k plnění jejího účelu. Pokud by přilehlé nemovitosti patřily jiným vlastníkům, mohli by z nich například odvést vodu, která chladí stavbu a s ní ostatky v ní uložené, provádět na nich jakékoliv úpravy a zmařit tak poslání stavby či ji ohrozit.

Kdo by dědil?

K námitce, že jeho klientka nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože již bylo pravomocně rozhodnuto, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu může být jen Karel Schwarzenberg, právní zástupce žalobkyně řekl, že proti tomuto závěru podávají ústavní stížnost.

Poté „vypálil“ z opravdu těžké zbraně. Naše soudy prý vyšly v dědické věci z rozhodnutí okresních soudů v Murau a v Judenburgu, které v letech 1951, resp. 1967 odevzdaly dědictví po Adolfu Schwarzenbergovi právě Karlovi. Podle dr. Rossmanna jeho klientka v Rakousku tato rozhodnutí napadla a rakouský soudní dvůr je prý zrušil. Opakovaně nabízený důkaz překladem rozhodnutí soud odmítl jako nadbytečný.

V mezidobí Okresní soud v J. Hradci k intervenční žalobě Karla Schwarzenberga zopakoval, že budova hrobky patří do pozůstalosti Adolfa Schwarzenberga. Odvolání směřovalo jen do náhrady nákladů. Té se kníže nevzdal, a tak krajský soud zavázal Pezoldovou a památkový ústav nahradit jeho advokátovi po 13 400 korunách.

V nyní projednávané věci přilehlých pozemků k hrobce právní zástupce Pezoldové ve středu zopakoval názor, že už jako Jindřichova vlastní dcera má jeho klientka aktivní legitimaci k dědickému řízení jako neopomenutelný dědic. Opakoval také argumenty, proč bez okolních pozemků by hrobka neplnila účel. Zástupkyně památkového úřadu naopak mínila, že k fungování hrobka nepotřebuje požadovaných více než 200 000 m² okolních hospodářsky využívaných pozemků.

Krajský soud poté rozhodl, jak uvádíme v úvodu. V odůvodnění znovu poukázal na to, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu může být jen Karel Schwarzenberg, nikoliv Pezoldová. Ta se proto nemůže domáhat práv z titulu dědictví.

Na okraj: V minulých dnech Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Pezoldové proti rozhodnutí pražského soudu, který zamítl její žalobu proti ministerstvům financí, vnitra a zemědělství. Ty zažalovala pro nečinnnost ve věci jejích podání k dokončení řízení o Adolfově odvolání proti Benešovým dekretům.