Dopustil se tak trestného činu křivé výpovědi.
Řídil přes zákaz
Jistý pan Josef byl zadržen policií den předtím kolem páté hodiny v Novosedlech. Přijel citroënem, ač měl magistrátem zakázáno řídit po dobu 18 měsíců, a nadto měl v dechu 1,26 promile alkoholu.
Protože už řídil přes zákaz i v dubnu, bylo navrženo jeho vzetí do vazby. Pan Josef souhlasil s projednáním věci ve zkráceném řízení a druhý den stanul před soudem.
K němu se dostavil i pan Emil. Když soud přečetl návrh na potrestání obviněného za to, že kolem páté hodiny řídil přes zákaz a s alkoholem v krvi, pan Emil živě reagoval. Prý je kategoricky vyloučeno, že by se toho obžalovaný dopustil, protože tehdy asi za deset minut pět to auto řídil on – vezl prý Josefa do práce.
Jako svědek vypověděl, že Josefa vysadil na návsi, sedl do svého fiatu, který tam měl zaparkován, a jel domů. Spontánně popsal i to, jak je předjelo vozidlo policie, zabočilo a nechalo je znovu předjet.
Okresní soud tomu neuvěřil a panu Josefovi uložil 300 hodin obecně prospěšných prací a na dva roky zákaz řízení. Později v listopadu byl Josef souzen i za předcházející dubnové řízení přes zákaz a bez oprávnění a dostal za oba skutky souhrnných 400 hodin a zákaz řízení na tři roky.
Neřekl pravdu?
Ale zpět k panu Emilovi. Ten byl za své svědectví ve věci kamaráda obžalován pro křivou výpověď.
Okresní soud nejprve vrátil věc k došetření a pak v červenci konal hlavní líčení. Vyslechl tehdy zasahující policisty, pana Josefa i manželku pana Emila, poslechl si zvukový záznam svědecké výpovědi obžalovaného ve věci pana Josefa a obžaloby ho zprostil.
Uzavřel, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Jako obviněný totiž opakoval, že Josefa do Novosedel přivezl snad po půl páté, protože ve tři čtvrtě na pět už byl zpátky doma. Prý neví, co známý po vysazení dělal.
Vysvětloval, že mohl popisovat jinou jízdu, než o jaké vypovídali policisté. Nelze prý vyloučit, že Josef mohl po jeho odjezdu z Novosedel absolvovat další jízdu.
Josef pak, tentokrát jako svědek, vypověděl, že po Emilově odjezdu z návsi zjistil, že doma zapomněl recepturu na pečení chleba, tak sedl do svého auta a jel pro ni. Při zpáteční cestě byl zadržen.
Nevěrohodné?
K odvolání státní zástupkyně krajský soud rozsudek zrušil s poukazem na některé výrazné skutečnosti a soud prvního stupně v lednu uznal pana Emila vinným.
Vzhledem ke vzdálenosti bydliště pana Josefa od Novosedel a časovému vzorku onoho rána má za nepravděpodobné, že by se Josef po odjezdu pana Emila vracel domů podnapilý a bez řidičského oprávnění pro údajně zapomenuté recepty.
Navíc by hlídka, která Josefa přistihla, musela stejným místem projíždět dvakrát a zachovat se naprosto stejným způsobem. Nic takového z výpovědi policistů ale nevyplývá.
Soud přihlédl k tomu, že výpověď pana Emila tehdy nemohla zvrátit odsuzující rozsudek nad kamarádem Josefem, a s přihlédnutím k jeho poměrům mu uložil peněžitý trest 15 000 korun při stanovení náhradního trestu odnětí svobody na pět měsíců.
Obžalovaný se odvolal.
Fakt ho vezl?
Ve středu u krajského soudu opakoval, že ono ráno skutečně odvezl pana Josefa tak kolem půl páté do Novosedel, což mu dosvědčuje manželka. V době výpovědi u soudu nevěděl, že pak jel Josef ještě sám. Až když se to dozvěděl, pochopil, že mohlo jít o dvě jízdy.
Jeho obhájce JUDr. Vít Pošvář zdůraznil, že se tvrzení jeho mandanta v podstatných okolnostech shoduje s výpověďmi Josefa a manželky. „Skutečně vezl do Novosedel pana Josefa a ten byl policií zadržen až poté, kdy jel následně sám,“ řekl obhájce.
Pokud pan Emil zmiňoval zahlédnutí policie při první jízdě, z toho prý nelze usuzovat na to, že lhal. Podle obhajoby o tom vypovídal velmi nejistě, v podstatě dal na nějaké neurčité zmínky pana Josefa.
„Proč by obviněný riskoval trestní stíhání, kdyby nebyl přesvědčen, že vezl kamaráda do Novosedel?“ tázal se dr. Pošvář. „Nevěděl o tom, že ten pak jel znovu sám. Při výpovědi byl skutečně přesvědčen, že podezření na jízdu pana Josefa je mylné,“ pokračoval.
O okolnostech jeho svědectví tak existují důvodné pochybnosti, a měl by být proto obžaloby zproštěn.
Prý jde o pomstu
Pan Emil trval v závěrečné řeči na tom, že je „vinen“ jen tím, že si v minulosti dovolil kritizovat státní zástupce a policii za to, jak přistoupili k vykradení jeho hospody – obvinění z křivé výpovědi je prý jejich pomstou.
„Změnil se snad nějak zákon, že lze odsoudit člověka za něco, co neudělal?“ tázal se řečnicky a opakoval svou verzi onoho rána. Nevěděl prý o kamarádově druhé jízdě. Pan Josef mu prý volal asi v šest, že byl zadržen, a odpoledne mu volal jeho právník, jestli mu může dosvědčit, že ho to ráno do Novosedel dovezl. „Řekl jsem, že samozřejmě, nevěděl jsem, že pak jel znovu sám,“ opakoval pan Emil.
A soud jeho odvolání zamítl. Uvěřit jeho obhajobě by znamenalo připustit, že tehdy policisté kroužili kolem Novosedel opakovaně. Tvrzenou druhou samostatnou jízdu by ve zmiňovaném čase na takové trase pan Josef nezvládl a pochybnosti vzbuzuje i její údajný motiv, vracení se pro recepty . . .
Rozsudek nad panem Emilem pro křivou výpověď je proto pravomocný.