Třináct roků života na cizí papíry

Aby nebyl odhalen, neměl stálou práci. Sotva si mohl dovolit marodit, požádat o úvěr, ba nemohl se ani zapsat do matriky jako otec synka, kterého měl už sedm let s družkou v okrese Ústí nad Orlicí. Té to vysvětlil, jako že si musí nejprve udělat pořádek v dokladech; ani ona nevěděla, že je někým jiným. A jak ujistil soud, nemohl si dovolit něco provést, aby nebyl odhalen… Podle svědků za ta léta zhubnul o desítky kilogramů.

Koncem roku 2004 náhle zemřela družčina matka a i jeho policie potřebovala vyslechnout. Pochopil, že je konec. „Jeho“ občanka už ostatně byla dva roky propadlá…

Že je Ladislavem, prověřovala policie prý důkladně, musel identifikovat i fotografie vlastních příbuzných.

Měl být dodán na 20 měsíců do vězení dle rozsudku z roku 1996. Trval ale na novém projednání věci, a tak jeho skutky Okresní soud v J. Hradci probíral znovu.

Začalo to 16. září 1991, kdy se prý poprvé v životě objevil v J. Hradci. Jen vystoupil z autobusu, seznámil se s řidičem ČSAD a táhli městem. Skončili U Šmiků, kde náhodný známý usnul, a když se probudil, nebyl tam ani Láďa, ani kufřík s věcmi asi za 40 000 korun. Doklady se za týden našly na nádraží Pankrác, kufr a deštník později u Ladislava.

V J. Hradci to ale toho dne nebylo vše. V butiku nabídl společné posezení prodavačce, odvezl ji taxíkem do Bystřice a ukecával ji, že žije v Kanadě a pracuje pro organizaci, která shání osamělé ženy pro spolupráci. Tvrdil, že se má deset dnů zdržovat v její blízkosti, než se dostaví nadřízení k projednání té spolupráce, do níž se ona musí zapojit, jinak by byly ohroženy životy její i dětí… Ubytoval se u ní, navštívil i její rodiče. Pak šel jednou nakoupit a už se nevrátil. Doma dáma zjistila, že jí chybí věci za 41 000 korun.

Pan Ladislav se pak objevil v roce 1992 v Nymburce, kde se seznámil se servírkou, nějako dobu spolu žili na ubytovně a pak jí zmizel i s tržbou 12 000 korun.

Za tyto skutky dostal oněch dvacet měsíců. Po novém projednání téměř osm let poté mu soud trest zkrátil na rok. Pan Ladislav se odvolal proti výši povinnosti nahradit škodu – ten řidič prý nemohl s sebou nosit v kufříku 40 000...

Obhájce zdůrazňoval, že jeho mandant žil devět let spořádaně. „V podstatě byl rád, že byl odhalen a bude moci dát věci do pořádku i kvůli vztahu s družkou – ta je ochotna se za něho zaručit, aby se k ní mohl vrátit a spolu s ní vychovávat syna,“ řekl.

Krajský soud vskutku povinnost pana Ladislava k náhradě škody redukoval, ale jen o 70 korun, o cenu peněženky, která byla řidiči vrácena s doklady na Pankráci. Nedošel k závěru, že by poškození byli nevěrohodní, naopak obžalovaný má sklony k uvádění nepravdivých skutečností, uzavřel.
Trest má dnes tedy již dlouho za sebou. A co před sebou, toť otázka….