VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za katrem nám chybí jen rodina a svoboda

České Budějovice - Víte, jak to vypadá ve vězení?Vydali jsme se za katr, abychom to zjistili i za vás. V českobudějovickévazební věznicisi odpykávajítrest nebo na něj čekají tři stovkyobviněných a odsouzených.

19.1.2010
SDÍLEJ:

Mluvčí věznice Eva Heroutová na vycházkovém dvoře věznice. Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Dostat se za katr není nic příjemného, pokud ovšem nejste otrlý zločinec, který se za mřížemi cítí jako ryba ve vodě.

Vypravili jsme se do vazební věznice v Českých Budějovicích, kterou před několika dny navštívila také česká ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. S návštěvou byla spokojena, jak na tom budeme my?

Věznice je spolu s krajským soudem umístěna v budově bývalého justičního paláce z roku 1905. Hlavní vchod v ulici F. A. Gerstnera je léta zavřený, do vězení se chodí z Goethovy ulice.

Dobrá zpráva pro vozíčkáře – vstup do věznice je bezbariérový. Jdeme po nájezdu, otevíráme jedny dveře, zvoníme u dalších dveří v chodbě a čekáme, až nás uniformovaný strážný na vstupu (vrátnice) pustí bzučákem dovnitř. Již nás čekají. Podáváme mu občanské průkazy a dostáváme je pak zpět i s růžovou cedulkou, která označuje návštěvu.

Konečně za mřížemi

Do malé skříňky, které jsou ve vstupní místnosti, zamykáme mobily a odevzdáme do košíku tašky, klíče, opasky a další kovové předměty, které projedou rentgenem.

Procházíme bezpečnostním rámem, který pískáním reaguje na každou kovovou věc. Vida – mince v kapse a druhé klíče jsem zapomněl vyndat.
„Počkejte na tiskovou mluvčí za katrem,“ říkají nám strážní, odemykají jednu mříž a vzápětí ji za námi zamykají. Jsme uvnitř.

Takových odemykání a zamykání za následující hodinu užijeme ještě spousty.

Na schodech stojí několik lidí v tmavých montérkách. Jsou to vězni, kteří pracují v objektu věznice. Chodbou se nese jejich hovor a smích.

Eva Heroutová, mluvčí věznice, přichází vzápětí a domlouváme se na programu, který nás čeká.
Nikde jinde, než máme od ředitelky věznice Martiny Štanglovičové povoleno, nesmíme fotit. Marně proto loudíme hned první snímeček strážných za mřížemi nebo při obsluze rentgenu. Nejde to. Ještě vyplňujeme rychle povinný formulář pro návštěvy.

Jdeme do schodů, odemykání a zamykání dveří, pak dalších. Po schodech nahoru, mříže. Zámek odemknout, zase zamknout. Chodba. Další dveře, odemknout, zamknout. Cvak, cvak.

Konečně jsme v patře, kde je ubytovna odsouzených i kulturní místnost. Několik stolů, židlí, dva počítače a barevná televize. Slepené papírové modely tanků a letadel stojí v poličce.

U stolu na nás čekají dva muži v šedivém vězeňském mundůru. Máme povolení s nimi mluvit a fotografovat je, jinak by to nešlo. Oba vypadají slušně a rozumně, jeden by až neřekl, že jsou to vězni.

Už jen pár měsíců

„Dostal jsem dvaadvacet měsíců za krádež auta a řízení bez papírů,“ říká šestadvacetiletý Eduard z Českokrumlovska.
„Dal jsem si žádost na půlku, v dubnu bych možná mohl jít domů,“ pokračuje s nadějí, že mu polovinu trestu za dobré chování prominou.

„Udělal jsem blbost, ale na to jsem přišel až tady,“ lituje svého chování. „Chytil jsem se špatný party, ale s tím už je konec,“ říká přesvědčivě. Jednou měsíčně má návštěvu, chodí za ním rodiče i sestra. Je na tom prý dobře, po propuštění má kde bydlet a sehnal si už dokonce i práci.

Letošní Vánoce prožil v base. „Docela dobrý, hlavně že byla sranda,“ usmívá se mladík. „Měli jsme bramborový salát a vepřový řízek.“ Jako na vojně.
Jeho starší kamarád z cely neboli z ložnice souhlasí.
„Sedím za alimenty a ještě mi proměnili podmínku za dopravní nehodu, kdy jsem srazil ženskou,“ říká pětapadesátiletý Jiří z Českých Budějovic. Neplatil na své dvě děti, k tomu ještě ta nehoda…

„V březnu jdu domů, a mám už také sehnanou práci, “ říká. „Není to tady špatné, jen nám tady chybí rodina a svoboda ,“ přiznávají oba.

A ještě si pochvalují, že jim to za katrem utíká i díky práci. „Děláme ve skladu, v kuchyni, někdo chodí ven, třeba na stavbu. Dneska mám volno, ale zítra jdu zase do kuchyně,“ říká Eduard. Jiří má ruku v ortéze. „Poranil jsem si na stavbě sval,“ vysvětluje.

Oba si čtou televizní program na dnešní večer. Je pátek, dívat se smí až dlouho do noci. Na jednom programu dávají film Kmotr, na druhém Prci, prci, prcičky.

Ideální filmy pro vězně? „Sledujeme hodně komedie nebo válečné filmy. Nejoblíbenější jsou ale zprávy,“ prozrazuje Eduard.

Když se rozloučíme, odcházejí oba do své cely čili do ložnice odsouzených.

Jak to v ložnici vypadá? Osm postelí, palandy jako na vojně. Noční stolky s výzdobou, fotografie dětí, rodiny, pohlednice. Na stěně mapa světa a nad dveřmi hodiny. Aby viděli, jak to utíká.

„Na vazbě bydlí po dvou, v ložnici pro odsouzené po šesti až po osmi,“ prozrazuje Eva Heroutová, která nás doprovází s velkým svazkem klíčů.

„Daří se nám zaměstnávat vězně až na 99 procent z těch pracovně zařaditelných, což ocenila i ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová při návštěvě. Uvnitř věznice pracují v prádelně, ve skladu, v kuchyni, uklízí jako chodbaři. Máme tu i knihovníka a holiče.“

Vězni pracují ale i venku, třeba ve stavebnictví. Po vydatném sněžení se hned poránu srdnatě ohánějí v modrošedých kombinézách s hrablem kolem vězeňské budovy.

„Vězni si váží, že jsou u nás,“ pokračuje Eva Heroutová. „Jsme věznice s dozorem, druhý stupeň ze čtyř, nejsou tu žádné závažné případy,“ pokračuje, když jdeme do skladiště.

Místnost s vysokými stropy je plná polic. Na nich matrace, vojenská žlutá pyžama s hnědými límečky, obuv. „Dříve tady byla kaple, osm metrů vysoká. V 70. letech ji rozdělili do dvou podlaží. Tady v té spodní je teď skladiště pro odsouzené.“

Kajínkův dvoreček

V místnosti zůstalo dřevěné obložení, parkety, vitráže ve skleněných oknech.

Zdejší kapli vysvětil v červnu 1905 českobudějovický biskup jako kapli Pastýře Jana. Až do okupace se zde konaly mše. Pak už ne.

Horní polovinu bývalé kaple ve vyšším podlaží využívají teď zaměstnanci i odsouzení. Je to místo pro volnočasové a sportovní aktivity, za vězni sem chodí návštěvy.

„Chtěli bychom přeměnit bývalou kapli v multifunkční prostor,“ vysvětluje Eva Heroutová.

„Kromě bohoslužeb by se tu mohly konat různé kulturní a společenské akce, kam by měla přístup i veřejnost. Zaleží ovšem na penězích,“ dodává a vede nás znovu ke schodům.
„Teď se jdeme podívat na vycházkové dvory.“

Jdeme ale vzhůru pod střechu, takže jde spíš o vycházkové pavlače. Asi deset venkovních dvorků ve třímetrové výšce zakrytých drátěným pletivem. „Odtud v roce 1994 utekl vězeň Kajínek,“ prozrazuje Heroutová. „Nebyly ještě zadrátované, tak vyskočil na zeď a uprchl. Musel mít velmi dobrou fyzičku.“
Kajínka pak brzo chytili v nedalekém parku. Možná už tady trénoval a sbíral zkušenosti na svůj pozdější úspěšný útěk z Mírova.

„Vězni mají denně právo na hodinu pobytu na čerstvém vzduchu,“ říká Heroutová. Několik kroků sem a tam. Nesmí tu kouřit a hlídá je strážný z ochozu strážní věže. Má brokovnici s plastovým střelivem, co kdyby…
Dvorky nejsou zastřešené, takže kam asi odklidili sníh, který jim v těchto dnech napadal?

Radost na konec

Prohlídka věznice končí. Další odemykání a zamykání zámků a cvakání klik, poslední zarachocení katru. Odevzdat cedulku návštěvníka, projít zpátky bezpečnostním rámem, odemknout skříňku s mobily.
Ještě ukázat strážnému občanský průkaz a nashledanou.

Odcházíme po hodině strávené za mřížemi. Máme oba s fotografem dobrý pocit, že můžeme jít, kam chceme, a nikdo za námi pořád nestojí. Napadá nás, jak je asi při odchodu z vězení těm, kteří zde nestrávili pouze hodinu jako my, ale dlouhé měsíce a roky?

Víte, že…
– v současné době (v první polovině ledna) je ve vězení celkem 261 vězňů? Ve výkonu vazby bylo 93 obviněných, z toho sedm žen. Ve výkonu trestu odnětí svobody bylo 168 odsouzených, z toho tři ženy?
– kapacita Vazební věznice v Českých Budějovicích je 289 míst, z toho 117 pro obviněné ve vazbě a 172 pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody?
– trest si zde odpykávají vězni v oddělení s dozorem, kam se vybírají vězni splňující zdravotní, profesní a další požadavky nutné k zařazení do pracovního procesu?
– vězněné osoby zajišťují pomocné práce související s provozem věznice a pracují u stavebních, dřevozpracujících a potravinářských firem a také při třídění a svozu komunálního odpadu?
– vězni mají možnost využít přerušení výkonu trestu či krátkodobého opuštění věznice v souvislosti s návštěvou s cílem upevnění sociálních vazeb v rodině?
– od roku 1991 se rozvíjejí profesní, společenské i sportovní kontakty se zaměstnanci rakouské věznice Stein–Krems a nově byla uzavřena spolupráce se slovenským Ústavem pro výkon vazby Levoča?

Autor: Radek Gális

19.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Nováček z Klikova získal prvotřídní posilu v podobě Tomáše Maxy (vpravo), který do Blesku přestoupil z Třeboně.

Startuje fotbalová I. B třída. Jaké ambice mají týmy z Jindřichohradecka?

Dobrá zpráva pro řidiče: Sobotní ráno už se Švehlovým mostem

Tábor - Táborský deník dostal pozitivní zprávu. V noci z pátku na sobotu začne provoz přes Švehlův most.

Kdo se v uplynulém týdnu narodil v jindřichohradecké porodnici?

Jindřichohradecko - V uplynulém týdnu se v jindřichohradecké porodnici narodili:

Lidé kolem Vltavy na Českokrumlovsku zachraňují i psy

Rožmberk nad Vltavou – Nejenom věci, ale také své psy ztrácejí vodáci plující po Vltavě. Své o tom ví Martin Pavljuk, který se ujal nejednoho bezradného psa běhajícího kolem Vltavy.

Pátek láká na divadlo i do zoo

Jindřichohradecko - Pátek můžete na Jindřichohradecku prožít i mimo domov. Vyrazit můžete do kina i na koncert.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení