Za tento správní delikt inspektorát uložil zaměstnavateli dělníka pokutu 20 000 korun.
Jeho rozhodnutí odvolací správní orgán, Státní úřad inspekce práce v Opavě, potvrdil. K námitkám ČMB konstatoval, že přestože fotodokumentace byla pořízena před zahájením kontroly, odrážela závadný stav a porušení právních předpisů na straně firmy. Situace by navíc nemohla být fotograficky zdokumentována, pokud by inspektor čekal, až dotyčný zaměstnanec sleze z výšky, kde práce prováděl, řekl úřad. ČMB nezajistil, aby jeho zaměstnanci byli chráněni proti pádu.

Žalobu ČMB na opavský úřad Krajský soud v Českých Budějovicích loni v listopadu zamítl. Konstatoval, že ČMB je kladeno za vinu, že užívání ochranných pomůcek a plnění dalších bezpečnostních opatření na pracovišti nekontroloval. Nemůže se zbavit odpovědnosti poukazem na porušení pracovní kázně ze strany zaměstnance, neboť dodržování povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zákoníkem práce uloženo přímo zaměstnavateli.
Zcela bez významu je podle názoru krajského soudu tvrzení stěžovatele o tom, že nebyl povinen činit jakákoliv bezpečnostní opatření u zaměstnance, který práci ve výškách neměl vůbec vykonávat, nebyl k tomu pověřen. ČMB jako zaměstnavatel je povinen kontrolovat, zda jsou na všech pracovištích, kde pracují jeho zaměstnanci, dodržovány bezpečnostní předpisy. Pokud by tyto kontroly prováděl, bezpochyby by učinil zjištění, že dotyčný zaměstnanec vykonává práci, ke které nebyl pověřen, z této činnosti by ho odvolal a vyvodil z toho důsledky.
Podle soudu se nelze ztotožnit ani se závěry ČMB, podle nichž není schopen účinně ovlivnit bezpečnostní opatření na cizích pracovištích a není kompetentní posuzovat opatření přijatá zhotovitelem. Pokud firma vysílá své zaměstnance na práce na stavby jiného zhotovitele, pak ji tato skutečnost nezbavuje odpovědnosti za své zaměstnance z pozice zaměstnavatele. I na těchto pracovištích je povinna kontrolovat plnění bezpečnostních opatření, a to i například v kooperaci s příslušným zhotovitelem. Je pouze jeho věcí, jakým způsobem bude plnit své zákonné povinnosti zaměstnavatele, řekl soud. Neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Odtrženo od praxe?

ČMB podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímui soudu (NSS). Je přesvědčen, že z jeho strany bylo zákonným povinnostem učiněno zadost, a že další požadavky naprosto nereflektují praxi při realizaci staveb, podstatu věci a úlohu stěžovatele jakožto pouhého dodavatele materiálu na stavbě, který není kompetentní posuzovat a hodnotit úroveň bezpečnostních opatření přijatých zhotovitelem, kontrolovat jejich plnění a podobně. Podle názoru stěžovatele nelze nic takového spravedlivě požadovat ani po konkrétním zaměstnanci žalobce (zde řidiči automíchače, obsluze pumpy), u něhož ani nelze rozumně předpokládat, že by s odvoláním na jeho názor na kvalitu bezpečnostních opatření na staveništi odmítl na svou odpovědnost případně provést vykládku betonu či jeho čerpání. Jakýkoliv jiný závěr považuje žalobce za zcela odtržený od reality, přičemž s uvedenou argumentací stěžovatele se soud nevypořádal.
ČMB dále mimo jiné namítal, že fotografická dokumentace správního deliktu byla pořízena před zahájením kontroly, namísto toho, aby byla pořízena v jejím průběhu. Opakoval, že zmíněný zaměstnanec neměl výškové práce vůbec provádět, neboť k tomu zaměstnavatelem nebyl pověřen. Pochybení je proto nutné konstatovat pouze na straně zaměstnance, který porušil své povinnosti a výškové práce prováděl, aniž by k tomu byl stěžovatelem určen. Stěžovatel tak neměl důvod činit jakákoliv bezpečnostní opatření zabraňující pádu zaměstnanců z výšky, neboť dotyčný neměl výškové práce vůbec provádět. Vnitřní předpis k výškovým pracím opravňuje pouze písemně pověřené zaměstnance. Práce na stavbě navíc byly prováděny zhotovitelem a stěžovatel tudíž nebyl schopen ovlivnit bezpečnostní opatření na tomto cizím pracovišti. Stejně tak stěžovatel není kompetentní posuzovat bezpečnostní opatření přijatá zhotovitelem.

NSS k námitce, že fotodokumentace byla v rozporu se zákonem pořízena ještě před zahájením vlastní kontroly, připomněl zákon o inspekci práce, podle něhož je inspektor povinen při kontrole zjistit skutečný stav věci a doložit kontrolní zjištění. Fotodokumentace byla pořízena v 11:06 hodiny, samotná kontrola byla zahájena v 11:15 hodiny. NSS sdílí názor budějovického soudu, že to nezpůsobuje nezákonnost vydaných rozhodnutí. Je tomu tak proto, že tato dokumentace zachycuje skutkový stav, kterým došlo k porušení předpisů. Inspektor řádně zjistil skutečný stav věci, který doložil právě pořízenou fotografií. S ohledem na charakter zjištěného protiprávního jednání nebyl ani jiný postup prakticky možný, neboť pokud by inspektor vyčkal s pořízením fotodokumentace až do doby formálního zahájení kontroly, reálně by hrozilo, že zaměstnanec ČMB předmětné místo opustí, řekl NSS. Pořízení fotodokumentace bezprostředně před vlastním zahájením kontroly lze proto v posuzovaném případě hodnotit jako úkon neodkladný a neopakovatelný a námitka stěžovatele není důvodná.

S ohledem na zvláštní charakter dokumentace správního deliktu na úseku bezpečnosti práce není třeba, aby byl zaměstnavatel o pořízení fotodokumentace vyrozuměn dopředu, naopakv zájmu zajištění řádného a pravdivého zachycení rozhodného skutkového stavu je žádoucí, aby kontrolní orgán zaměstnavatele o probíhající kontrole vyrozuměl v okamžiku, kdy již nebude možné účel kontroly zmařit, a přizval ho k účasti na ní. Uvedené předpoklady byly v posuzované věci splněny a námitka kasační stížnosti není důvodná.

Stěžovatel dále namítal, že předmětný zaměstnanec v okamžiku, kdy se ve výšce nacházel, neplnil pracovní úkoly stěžovatele a jednal v rozporu s jeho pokyny a opatřeními. Proto se prý jedná o zřejmý exces na straně zaměstnance a ČMB se z podstaty věci ani správního deliktu dopustit nemohl.
NSS poukázal na nařízení vlády, podle něhož zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení a zajistí jejich provádění na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 metru nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 metru. Odpovědnost zaměstnavatele je v tomto případě objektivní a míra jeho zavinění se tudíž v těchto případech nezkoumá. Stěžovatel se tedy této odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na jednání svého zaměstnance, který ve výškách pracoval, aniž k tomu byl stěžovatelem písemně pověřen.
Stejně tak lze dospět k závěru, že firma se této objektivní odpovědnosti nezprostí ani v případech, kdy jeho zaměstnanci provádějí práce na stavbě jiného zhotovitele. I v takových případech je to stěžovatel, tj. zaměstnavatel, který je povinen zajistit plnění a dodržování bezpečnostních opatření svými zaměstnanci, ať už tuto práci vykonávají kdekoliv.

Stěžovatel uvádí, že pro zajištění bezpečnosti práce prováděl řadu opatření v podobě školení a interních instrukcí týkajících se bezpečnosti práce. Předmětem provedené kontroly a následného řízení ale nebyla otázka plnění povinností v podobě pravidelných školení zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce, ale stěžovateli je kladeno za vinu, že užívání ochranných pomůcek a plnění dalších bezpečnostních opatření na pracovišti nekontroloval, což ve svém důsledku vedlo k výše uvedenému kontrolnímu závěru. Stěžovatele se nemůže zbavit odpovědnosti ze spáchání projednávaného správního deliktu poukazem na porušení pracovní kázně ze strany zaměstnance, protože v posuzované věci bylo zjištěno nedodržování povinností, které zákoník práce ukládá přímo zaměstnavateli.
ČMB opakovaně namítal, že předmětná stavba byla realizována třetími osobami. Dovozoval, že tou osobou, která má povinnost zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, je osoba zhotovitele. Namítal, že není a ani nemůže být schopen účinně ovlivňovat ochranná opatření na cizích pracovištích, která nepřevzal a na nichž neprovádí stavbu jako zhotovitel. Zároveň namítal, že není možné ani reálné, aby prováděl nepřetržitou kontrolu plnění všech povinností všemi svými zaměstnanci pohybujícími se na mnoha stavbách najednou, nadto to ani žádný právní předpis nepožaduje a neukládá.
I s touto námitkou se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal, byť pouze stručně vyjádřil, že pokud stěžovatel vysílá své zaměstnance na práce na stavby jiného zhotovitele, pak jej tato skutečnost nezbavuje odpovědnosti za své zaměstnance z pozice zaměstnavatele. I na těchto pracovištích je stěžovatel povinen kontrolovat plnění bezpečnostních opatření, a to i například v kooperaci s příslušným zhotovitelem. Je pouze věcí stěžovatele, jakým způsobem bude plnit své zákonné povinnosti zaměstnavatele.

NSS závěrem kasační stížnost ČMB zamítl. (2 As 292/2015)