Akce je každoročně pořádána u příležitosti bitvy mezi americkými letci 15. USAAF a stíhači německé Luftwaffe, ke které došlo  24. srpna 1944.

Ten den, za krásného slunečného počasí, se nad naším regionem rozpoutalo krátce po poledni „vzdušné peklo", které se počtem nasazených amerických a německých strojů řadí k největším leteckým bitvám nad Protektorátem Čechy a Morava v období 2. světové války.

Den D – 24. srpen

Spojenecká vojenská operace byla součástí plánu systematického ničení velkých chemických rafinérií v držení Němců, které bylo od května 1944 označeno jako „válka o pohonné hmoty". Jedním z jejich prvních vytipovaných cílů se stala chemická továrna David Fanto v Pardubicích. Právě na ni zaútočili Britové v noci z 21. na 22. července, ale nálet nepřinesl očekávaný úspěch. Pomyslný reparát proto převzali v srpnu Američané.

Pro svaz 407 bombardovacích strojů, což reprezentovalo přibližně 4 400 mužů (!), určilo velení 15. americké letecké armády tři cíle: rafinérii v Pardubicích, tamní vojenské letiště Luftwaffe a chemickou továrnu Vacuum Oil Company v Kolíně.  O úspěšné splnění úkolu se měly postarat osádky 239 bombardérů B-24 Liberator a 168 B-17 Flying Fortress za pomoci 215 stíhačů P-51 Mustang a 97 P-38 Ligtning, očekávající nejen přesnou střelbu německého protiletadlového dělostřelectva, ale především nepřátelských stíhačů na strojích Bf 109 Messerschmitt a Fw 190 Focke Wulf.

Od časného rána 24. srpna probíhaly na řadě amerických leteckých základen na jihu Itálie intenzivní přípravy na tuto akci, pohotovost pak byla vyhlášena v čase 7.20. Američané do vzduchu poslali také 189 bombardovacích B-24 Liberatorů tvořících tři klamné skupiny, které zaútočily na menší cíle v Maďarsku, Itálii a Jugoslávii.

Hlavní americký svaz dokázal bez větších potíží pokračovat v letu až nad oblast u Unzmarktu. Zde došlo k rozdělení skupiny na sekci „pardubickou", zastoupenou stroji B-17 a B-24 od 5. a 55. BW s otočným bodem Hlinsko, a „kolínskou" zastoupenou stroji B-24 od 304. BW naváděnými zhruba patnáct minut před polednem přes Novou Bystřici, Jindřichův Hradec směrem na Jihlavu a dále nad Kolín. Všechny vybrané cíle byly úspěšně napadeny v rozmezí přibližně 25 minut krátce po poledni.

Američané ihned po odhození pum nabírali kurs zpět na Itálii. V té době však již řada letounů na sobě nesla těžké šrámy z boje. Nebyly výjimkou ranění letci, poškozené či hořící motory. Právě tyto letouny si Němci vyhlédli k zasazení rozhodující smrtelné rány.

Peklo na nebi

Německým stíhačům se podařilo vhodným manévrem odlákat od bombardovacích strojů jejich stíhací doprovod a v prostoru Jindřichohradecka na ně zaútočit. Nad naším regionem dokázali prokazatelně sestřelit čtyři letouny B-24 Liberator. První se zřítil u Vlčic a zahynulo v něm z deseti celkem devět členů osádky. Další dopadl poblíž Lomů u Kunžaku, a přestože se devíti letcům podařilo zachránit na padácích, zahynuli v něm dva členové osádky. Třetí z letounů explodoval nad Číměří a v pěti kusech dopadl na vesnici a její okolí. Také z této osádky se zachránilo celkem sedm letců, další tři zahynuli.

Osud posledního letounu je dodnes obestřen rouškou tajemství. Dlouhá desetiletí se totiž předpokládalo, že se zřítil nedaleko Člunku u Krvavého rybníka, ale jako jediný z výše uvedených strojů nebyl doposud objeven. Je však jisté, že jeho tragický konec přežilo všech deset členů osádky, kteří byli stejně jako další spolubojovníci zajati a odesláni do německých zajateckých táborů. Američané ztratili nad Jindřichohradeckem celkem čtyřicet jedna svých letců, z toho čtrnáct zahynulo. O další stroje a aviatiky přišli nad územím Rakouska, Itálie, Jugoslávie a v Jaderském moři.

Němci během odvetného souboje s Američany ztratili na Jindřichohradecku celkem jedenáct stíhacích strojů, další čtyři se zřítily na území Rakouska. Když totiž americký stíhací doprovod pochopil svůj omyl, obrátil se k pronásledování útočících německých letounů. O celkové skóre sestřelených pilotů Luftwaffe se poctivě podělili američtí stíhači za výrazného přispění střelců z bombardérů. Do povědomí pamětníků se tak zapsaly lokality dopadů Fw 190A-8 u Vlčic, v lese Pervenc u Lomů, u Kačleh, Senotína, Otína, dvou Bf 109G-6 poblíž Kunžaku (vrch „Šibeňák" a „Křikava"), další u Ostojkovic, Jižné a Stříbřece. Prozatím se nepodařilo lokalizovat poslední německou stíhačku typu Bf 109G-6. Z jedenácti sestřelených pilotů Luftwaffe čtyři zahynuli a sedm se zachránilo za použití padáku.

Memento mori

Zranění němečtí i američtí letci byli převezení do jindřichohradecké nemocnice, kde o ně pečoval český lékař MUDr. Vosejpka a primář německé národnosti MUDr. Fischer. Těla mrtvých Američanů byla pohřbena 26. srpna 1944 v Člunku, Číměři a na hřbitově sv. Ondřeje u Strmilova, ostatky německého stíhače Lothara Sommera byly pietně uloženy o den později v Kunžaku. Dne 21. srpna 1946 byla těla všech Američanů exhumována a převezena z Československa na centrální hřbitov St. Avold ve Francii, později do Spojených států amerických.

Ani po dlouhých desítkách let nebylo na americké letce zapomenuto. V roce 1991 odhalil Klub historie letectví Jindřichův Hradec a Obecní úřad Strmilov „vlčické" osádce pamětní desku na hřbitově sv. Ondřeje u Strmilova. V roce 1999 pak ve spolupráci s Obecním úřadem v Číměři umístil na zdi tamního kostela desku zdejší sestřelené osádce B-24 Liberatoru. Každoročně se zde u příležitosti výročí bitvy pořádají pietní vzpomínkové akty.

VLADISLAV BURIAN (autor je členem Klubu historie letectví Jindřichův Hradec)