Je známá tvá aktivita pro Slavonice. Je tento renesanční klenot tvým rodištěm?
Narodil jsem se v Jindřichově Hradci. V roce 1980 jsme se s manželkou odstěhovali do Starého Města pod Landštejnem a od roku 1991 žijeme ve Slavonicích. Zůstal jsem jindřichohradeckým patriotem, ale zároveň mám velice rád krajinu a přírodu Staroměstska a Slavonicka. Zvláště rád navštěvuji krajinu jižně od Starého Města, která se do roku 1989 nacházela za železnou oponou. Vzpomínám, jak jsme společně s tebou v minulém roce připravili besedu o zaniklých obcích, které se na tomto území nacházely.

Spolupracuješ se Slavonickou renesanční společností, co letos zajímavého připravujete?
Členem Slavonické renesanční společnosti nejsem, ale rád se zúčastňuji jejích pořadů, zejména velice zajímavých besed. Přesný program na rok 2011 neznám, ale věřím, že bude opět pestrý. Jen mě trochu mrzí slabší účast slavonických obyvatel. Jsem rád, že jsem se mohl právě při těchto besedách setkat s paní Annou Fárovou, Davidem Vávrou, Václavem Cílkem a řadou dalších zajímavých lidí.

Jako ekologický aktivista se snažíš ochránit přírodu nejenom naší České Kanady, co tě nejvíce tíží a co bys rád napravil?
Mrzí mě, že v současné době mají lidé spíše negativní vztah ke stromům, které rostou u jejich obydlí a snaží se jich zbavovat. V ještě nedávné minulosti byla například lípa vysázená předky u domu chápána jako nedotknutelný rodinný strom.
V širších souvislostech mi vadí rozpínavost takzvaných satelitů kolem velkých měst, které jsou stylem života jejich obyvatel v podstatě paneláky na ležato. Například v okolí Prahy zabírají velice kvalitní ornou půdu, která nám může v budoucnu velmi chybět.

Určitě nejsem jediný, který si všiml, jak jezdíš dennodenně na kole do práce ze Slavonic do Dačic. Kam nejdál jsi na kole dojel a kam plánuješ na kole letos vyrazit?
Projel jsem několik cyklostezek v sousedním Rakousku a mojí nejdelší cestou asi byla dvoudenní jízda se třemi přáteli ze Slavonic k Dunaji a pak podél něj do Vídně a Bratislavy. Na kole jezdím opravdu moc rád a považuji vynález bicyklu za jeden z nejvýznamnějších lidských počinů. V letošním roce bych rád s přáteli projel ve čtyřech dnech Šumavu z Nýrska do Vyššího Brodu. Už se na to moc těším, protože právě Šumava je mojí velkou láskou. Určitě bych se chtěl spolu s kolem podívat i do Rakouska. V rámci České Kanady mám několik oblíbených tras, které jsem již mnohokrát projel, ale vlivem ročních období a rozdílného počasí jsou pokaždé jiné.

Jsi taky vášnivý turista, která místa máš nejraději a kam se rád vracíš?
Jak už jsem řekl, mám velmi rád krajinu České Kanady a Šumavy, ale rád se kdykoliv podívám na Pálavu, do národního parku Podyjí, na Třeboňsko, do Novohradských hor a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Rozmanitost přírody a krajiny České republiky je opravdu veliká a určitě si každý člověk vybere místo, které je jeho srdeční záležitostí a kam se bude vždy rád vracet. A pro mne je tou srdeční záležitostí Šumava.

Byl jsem na tvé přednášce o cestě po Rumunsku, mohl bys přiblížit nějakou veselou příhodou život v této balkánské krajině?
Dvakrát jsem navštívil české vesnice v rumunském Banátu. Je to místo neskutečně krásné, a to nejen svou přírodou, ale hlavně lidmi, kteří si i po dvou stoletích zachovali češtinu jako svůj hlavní jazyk. Je to jedno z míst, kam se budu rád vracet. Veselých vzpomínek je spousta, od vynadání od jedné hezké místní slečny, kterou kamarád Slávek pokoutně vyfotil, přes hříbě, které bylo zpočátku velice milé, ale pak jsme se jej nemohli zbavit, po dorážející psy na salaších. Rád vzpomínám na setkání s místním Čechem, který tady pro Klub českých turistů značkuje turistické cesty a který s velkým zápalem líčil krásy zdejší krajiny. Je to moc pěkný pocit být téměř tisíc kilometrů od domova a pohybovat se v českém prostředí.


Štafetový kolík s otázkami pro příští týden dále obdrží ochránce přírody Jiří Kněžíček ze Stálkova.