Řadu let jsem mu totiž sliboval účast na nějakém zajímavém výzkumu, až jsme se jednou potkali při „vyšetřování úkladného mordu“ před školou v Kardašově Řečici.
Tento případ se odehrál v červenci 1998. Vše začalo telefonátem, že se mám okamžitě vydat do Kardašovy Řečice, kde jakýsi chodec našel část lidské kostry. Jednalo se o náhodný objev, ke kterému tamní pan farář neprodleně přivolal Policii ČR z Jindřichova Hradce.
Samotný prvopočátek celé akce znám pouze z vyprávění, ale přesto i mně samotnému zněla telefonická informace od pplk. JUDr. Pavla Prýgla zajímavě, že „mezi základní školou a kostelem v Kardašce byla objevena lidská kostra a nedaleko ní byly pohozeny velké nůžky.“
Jako archeolog jsem byl následně vyzván vypracovat odborný posudek o učiněném nálezu. Bylo to pochopitelné, jelikož do určité doby stáří nálezu je policie povinna případ řešit.
Důležitým faktem bylo, že se kostra nacházela v hlinitém svahu mezi základní školou a kostelem. Zdejší terén byl několikrát upravován a naposledy nejspíše v souvislosti s vytvořením zatravněné plochy, která měla zkrášlovat okolí obou objektů.
Jenže lidé ani v Kardašově Řečici nerespektují vyznačené cesty a místo po chodníku si rádi zkracovali chůzi přes tuto trávu. Ta byla časem prošlapána a ve vytvořené pěšině pak protékala dešťová voda. Docházelo tak k postupnému odplavování hlíny a tím i pozvolnému snižování terénu.
Tehdejší pan farář z Kardašovy Řečice a brigádnici, s jejichž pomocí
jsme odkryli lidské ostatky.
Až jednou, naprosto náhodný chodec nečekaně uklouzl během vydatného slejváku po čemsi kulatém a hladkém. Umím si představit, jaké bylo jeho zděšení, když uviděl, že se jedná o „dlouhou“ lidskou kost! Teprve dodatečně byly asi dva metry od torza kostry nalezeny velké, poměrně archaicky vyhlížející nůžky. Další sled událostí již znáte.
Úkladný mord?
Kuriózní na celém archeologickém výzkumu bylo, že než jsem stačil přijet do Kardašovy Řečice, tak se rychlostí blesku objevilo několik zaručených teorií, jak dotyčného a především proč, zavraždili.
Asi nejzajímavější byla hypotéza, že se jednalo o úkladnou vraždu. Mělo zde dojít k vyvrcholení nesvárů mezi dvěma soky, kdy jeden z nich byl ubodán pomocí nůžek, které vrah následně odhodil nedaleko místa činu.
Když jsem dorazil na místo, čekal na mě nejen pan farář a můj kamarád Vláďa Vondrka, ale také tehdejší pan ředitel základní školy Pavel Hazuka, který v okně pracovny bafal ze své pověstné dýmky.
Hned od počátku mi bylo jasné, že se jedná o starší kosterní lidský skelet, který byl původně součástí hřbitova.
Ten však jako v řadě dalších míst na našem území oficiálně zanikl na konci 18. století a poté byly pohřby směrovány na jiné místo. Po řadě desetiletí byl terén upraven, ale mezi veřejností se postupem doby zapomnělo na původní hroby v okolí kostela. A tak čas, déšť a především lidé přispěli k tomu, že se z ničeho nic před školou objevila lidská kostra.
Celý případ měl poměrně rychlé rozuzlení. Jak se nám podařilo archeologickým výzkumem prokázat, jednalo se o skelet ženy staré 30 až 40 let, která byla na původním hřbitově pietně uložena asi před 350 lety.
Tedy žádná vražda. Kyselá půda pak postupně strávila nejen část jejích kostí, ale také téměř celou dřevěnou rakev, ze které zůstalo jen pár hřebíků.
A nůžky? Ty tam dozajista někdo ztratil či se tam dostaly druhotně během úprav terénu. Kolega z muzea Luděk Fiala je určil jako krejčovské, staré asi 200 let. I to byl další důkaz, že „tento předmět doličný“ nesouvisí s ohlášeným mordem.
Na celý případ se už mezi lidmi nejspíše zapomnělo. Pouze my s „Vojtou“ občas zavzpomínáme, jak náš společný archeologický výzkum přispěl k rychlému a definitivnímu uzavření případu mordu před Základní školou v Kardašově Řečici.
Vladislav Burian, archeolog Jindřichohradeckého muzea