Děti mají raději počítače než knihy

A protože také čeština si zaslouží oslavit, podívali se redaktoři Deníku na vyučování do školy, ale také zkoumali, jak lidé s jazykem pracují a zda mají zájem například o knihy českých autorů.

V jindřichohradecké 1. základní škole ve Štítného ulici vyučují prvňáčky český jazyk Jaroslava Frišová a Jana Pavlíčková. Obě se shodují, že děti málo čtou a nemají bohatou slovní zásobu. „Žákům nejde hlavně porozumění textu, doma sedí nejraději u počítače, než aby si četli. Je to samozřejmě velmi individuální, některým dětem se rodiče v tomto směru věnují více a jiným méně,“ říká Jana Pavlíčková.

Na vině jsou podle vyučujících hlavně zmíněné počítače. „Děti nejsou nuceny pořádně psát a spíše mačkají klávesy, proto mají také špatné držení tužky,“ dodává Jaroslava Frišová. V první třídě je ale český jazyk ještě baví. Ve škole se učí podle slabikáře vydavatelství Alter, používají klasické písanky, pracovní sešit a také tabulku, na kterou se píše fixami a dá se vymazat. Píší také první diktáty, nyní po pololetí již na jednotlivá slova. Písmo používají zatím klasické, nikoliv nové takzvané Comenia Script, které se podobá více tištěnému písmu a vymyslela jej Radana Lencová. „Školy mají zatím možnost výběru písma,“ vysvětluje Jana Pavlíčková.

Trend moderních technologií se promítá i v menší čtenosti mezi dospělými. Zájem o knihy naštěstí ale stále trvá. Mezi českými autory vede podle Romany Bajerové z jindřichohradeckého knihkupectví N.S. Centrum (U Lenky) v Panské ulici spisovatelka Simona Monyová. Jedná se o brněnskou autorku, která byla v loňském roce zavražděna.

„Její knihy se prodávaly vždy dobře, ale po její smrti se zájem o ně ještě zvýšil. Psala romány ze života určené především ženám,“ vysvětluje Romana Bajerová. V románech pro dívky vede jednoznačně regionální spisovatelka Lenka Lanczová, která žije ve Slavonicích. Oblíbené jsou dále například knihy Zdeňka Svěráka. Z dětských knížek se stále prodává klasika od Boženy Němcové a z těch novějších nyní například Pohádky skřítka Medovníčka od Jana Lebedy z Mláky.

Čeština je denním chlebem redaktorů, kterým ač samozřejmě ostříleným tu a tam nějaké slovíčko uklouzne. Potom se i v Deníku můžete například dočíst o paní „Sranislavě“, o rybách, které „plavali“ nebo o přátelích a „klamarádech“. Jedna z posledních diskuzí se v redakci věnovala otázce, proč se ve spojení „umně zhotovený“ píše písmenko „n“, když ve slově „umění“ žádné není.

Pro obyvatele Hradce bude jistě perličkou na závěr, že v Pravidlech českého pravopisu je jako správné uvedené přídavné jméno jindřichovohradecký, které se kvůli obtížnosti nepoužívá. Nebo si snad nyní zvládneme začít říkat Jindřichovohradečáci, aniž by nás z toho bolela pusa?