Dítě s autismem žije v jiném světě

Původně Ladislava Votrubová pracovala jako realitní makléřka v Českých Budějovicích. Její starší dvanáctiletá dcera Nikola už dokonce vystupuje i na módních přehlídkách, v rámci salónu, jako modelka.

„Moc mě to bavilo, ale po narození Sáry jsem už nemohla v práci realitní makléřky pokračovat. Abych se pak doma takzvaně nezbláznila, nabídla mi kamarádka, která má několik vlastních svatebních salónů a už je všechny nestíhala, abych si od ní převzala ten v Jindřichově Hradci, což jsem přivítala a vloni na podzim jsem tam otevřela,“ vysvětlila Ladislava Votrubová.

Autismus u dcery se totiž začal podle ní projevovat kolem druhého roku. Bylo jí divné, že v pěti měsících neudržela v ruce hračku a kolem druhého roku zejména to, že jí dcera nerozumí, co říká.

„Začala jsem to porovnávat se zkušenostmi, které jsem získala s první dcerou. V Borovanech, kde bydlíme, mi hodně pomohlo Dětské centrum, protože jsem tam s ní chodila od malička mezi děti a díky tomu si na své vrstevníky zvykla. Autista je obvykle totiž známý tím, že se straní svých vrstevníků,“ dodala Ladislava Votrubová. Protože měla o dceru a její zdárný vývoj obavy, následovala peripetie složená z návštěv lékařů a odborníků. Nedbala ani na chlácholení svého okolí, že jí má dát čas, že se vše postupně naučí a ostatní děti dožene.

„První, kdo zjistil, že má Sárinka autistické návyky, byl neurolog. Jako první signál bylo mé vyprávění o tom, jak si skládá věci do řady a třídí je podle barev. Když to vyslovil, tak jsem nevěděla, co se děje, ale v tu chvíli mě napadl jen film Rain Man. Tam byl pro mě první známý autista a já si hned vybavila, že bude inteligentní. Vzpomněla jsem si, jak uměl vypočítat odmocniny. Děti s autismem ale bohužel žijí v úplně jiném světě,“ vysvětlila Ladislava Votrubová.

Na odborné vyšetření do pražské nemocnice v Motole se s dcerkou dostala, když jí byly téměř tři roky. Absolvovala tam týdenní náročné vyšetření. Výsledným verdiktem bylo potvrzení dětského autismu.

„Když mi byla diagnóza potvrzena, v tu chvíli jako by mi dal někdo ránu. Všechny naděje, které jsem do té doby měla, byly najednou pryč. Musela jsem se s tím ale smířit. Hodně mi tenkrát pomohl a pomáhá stále manžel, ve kterém mám velkou oporu,“ pokračovala Ladislava Votrubová. Hodně jiných maminek podle jedné sestřičky z Motola, na kterou vzpomíná, takové štěstí nemá. Málokterý otec prý unese vědomí, že se mu narodilo autistické dítě a svou ženu často opouští.

„Nejhorší na tom pak je, že se maminka musí napřed vypořádat s tím, že se jí zhroutil svět a nemůže navodit pozitivní atmosféru, jak by dítě potřebovalo. Autista je hodně vnímavý a chová se podle toho, co vidí, úsměv oplácí úsměvem a podobně,“ upřesnila Ladislava Votrubová.

Navíc podle ní u nás chybí informovanost rodičů, kteří se právě o diagnóze dozvěděli, nebo užitečné odborné rady ,jak konkrétně odnaučit nechtěné návyky, jako je například svlékání se, cucání prstů, strach z hluku, ze zvuků domácích přístrojů a podobně. „Máme štěstí, že existuje speciální školka v Českých Budějovicích, kde máme skvělé výsledky a umí děti naučit to, co bychom sami nezvládli. Snažím se vymýšlet nové možnosti, jak z toho Sáru dostat a myslím, že máme za sebou velké výsledky. Sára je velmi pozitivní a okolí ji vnímá jako velmi milou,“ doplnila Ladislava Votrubová.
V současné době chodí se Sárou jednou týdně do školky mezi ostatní děti u nich v Borovanech, aby Sára okoukala jejich chování.

„Vypadá to velmi slibně, děti ji mezi sebe přijaly. Chtěla bych tímto poděkovat ředitelce Velíškové, že mi toto umožnila i přesto, že jim školka takzvaně praská ve švech. Stejně tak děkuji všem mým přátelům, kteří nám vychází vstříc, a tím nám velmi pomáhají. Ostatním maminkám chci říct, aby se nestyděly o svých problémech mluvit. Ze všeho nejdůležitější je začít se vším co nejdříve, nelitovat se, nevzdávat se a věřit, že se dá výchovou diagnóza zmírnit. Při jakémkoli podezření je třeba nečekat a navštívit včas odborného lékaře,“ uzavřela Ladislava Votrubová.