Povodně sice stejně jako před sedmi lety zlomily jejich srdce, na druhou stranu nyní znovu drží více pospolu a navzájem si pomáhají.

Své o tom ví i obyvatel Husince Václav Zušťák, který vlastní dům jen několik desítek metrů od řeky. „Někdy kolem půl druhé ráno ze soboty na neděli jsme museli náš dům opustit. Ten silný déšť přišel prakticky z ničeho nic. Nocleh nám nabídl můj tchán. Spát se ale prakticky nedalo. Náš dům pak hlídali hasiči, aby nezačalo rabování,“ popisoval Václav Zušťák.

Už od neděle společně se svými známými, hasiči, ale i synem odklízeli poničený nábytek, oblečení a nánosy bahna. „Bez nich bych to nezvládl. Patří jim za jejich pomoc obrovské díky. Voda se dostala i do kuchyně, kde poničila nádobí a také do koupelny. Zde mi naopak zničila nedávno pořízenou pračku. Rovněž se povodně velice nepříznivě podepsaly i na mé zahradě,“ popisoval dále se smutným výrazem ve tváři.
Václav Zušťák má ve svém domě ještě značku z povodní před sedmi lety. „Tehdy dosahovala voda v domě jednoho metru a osmdesáti centimetrů. Tentokrát tu bylo okolo čtyřiceti čísel a stejně to dopadlo takto. Je to katastrofa,“ upozorňoval.

Naopak na jeho zahradě je ještě dnes vidět ryska, kterou zde zanechala voda před sedmi lety.

S velkým psychickým náporem se nepotýká pouze on, ale i jeho čtrnáctiletý syn Václav. I přesto ochotně svému otci společně se svým kamarádem s neuvěřitelným nasazením pomáhali odklízet škody. „Jsem rád, že mohu pomoci. Václav je můj dobrý kamarád,“ zhodnotil čtrnáctiletý Daniel Rejthárek z Volyně, který přijel do Husince za svým otcem na prázdniny.

Z domu Václava Zušťáka všichni společnými silami odklízeli poničený nábytek na vůz, který objížděl každý ze zaplavených domů.
„Nezbývá, než doufat, že už pršet nebude. Byla to znovu hrůza,“ vyslovil svá přání Václav Zušťák.

Při sobotní evakuaci v Husinci musel nejenom Václav Zušťák, ale i řada dalších obyvatel opustit své domovy a požádat o pomoc své nejbližší či známé.

„V sobotu jsem se byla podívat na Blanici již okolo třiadvacáté hodiny. Vrátila jsem se domů a usnula. Avšak okolo půl druhé ranní jsem uslyšela sirény. Museli jsme opustit naše domovy. Naštěstí se ozval jeden ze známých, který i dalším obyvatelům nabídl noclech,“ popisovala Libuše Cardová.

Voda se v jejím domě nepříznivě podepsala hlavně v koupelně a sklepě. „Na zahradě to vypadá taky hrozně. Snažili jsme se riziko poškození majetku minimalizovat. Proto také mám vybavení domu raději na vyšších místech kdyby náhodou ještě něco přišlo. Samozřejmě všichni doufáme, že už nás podobný déšť nečeká,“ dodala se smutným výrazem ve tváři.
„Určitě je to lepší než povodně před sedmi roky. Škody zatím nemůžeme přesně odhadnout, protože řada míst je ještě zcela zaplavena. Nikdo neví co bude následovat dále. V sobotu to také vypadalo, že už pršet nebude a jak to nakonec dopadlo,“ uvedl jeden z místních hasičů, který se už od čtvrtka pořádně nevyspal.

Václav Pešek, který vlastní dům jen několik metrů od řeky Blanice má také plné ruce práce. „Po zkušenostech z povodní před sedmi roky jsem už například do obyváků nedával ani koberec. Už jsem se přecejenom poučil. Voda přišla a život jde dál. Tak to zkrátka je,“ popisoval Václav Pešek.

Situaci líčil poměrně klidně, a to i přesto, že mu voda poničila dvě pračky, několik počítačů ale také rozsáhlou zahradu. „Začínám uvažovat o tom, že bych zvýšil krov a udělal si nějakou místnost v podkroví, kde by nebyly cenné věci a podobně. Když je hezké počasí, je tu u řeky fajn. Voda vždy ale nadělá paseku,“ zhodnotil Václav Pešek.
Další z obyvatel, který nemohl v sobotu klidně spát byl Zdeněk Vlček. „Ze soboty na neděli jsme museli přespat u syna v Prachaticích. Ale prakticky jsme nespali. Pokud mám srovnat letošní povodně s těmi před sedmi roky, v našem domě to dopadlo víceméně stejně. Rozdíl byl tak dvacet centimetrů vody,“ popisoval.

Voda mu zaplavila garáž a sklep. Poničila mu tak například i televizi, rádio či boty. „Neměli jsme ani čas si zabalit věci. Museli jsme rychle odjet. Do Husince jsme se vrátili včera, ale přes vodu se dostat nedalo. Počkali jsme proto u známých než voda opadne,“ dodal Zdeněk Vlček s tím, že by se podle něj mělo do protipovodňových opatření vkládat více finančních prostředků.

Řada občanů projíždějící kolem místního fotbalového hřiště se svým autem při pohledu na zaplavené místo nevěřícně zastavila a pomocí fotoaparátů na svých mobilních telefonech si jej vyfotili. Hřiště totiž připomíná doslova rybník a místo sportovců se nyní na něm prohánějí kachny.