Všechno to začalo, když jednou přinesl Šimonův kamarád do třídy karty a naučil ho pravidla. „To nám mohlo být takových patnáct nebo šestnáct let a vzhledem k tomu, že nás to chytlo, tak jsme hráli stále častěji a postupně se zdokonalovali,“ popisuje své začátky s pokerem Šimon. Od té doby uplynuly čtyři roky, ale přesto ho poker stále baví a jak sám tvrdí, rozhodně má stále co zlepšovat.

S kamarády hrával Šimon poker skoro každý den ve škole, občas se scházeli s ostatními nadšenci při hrách v hospodě. „Naučit se pravidla není těžké, to si každý osvojí během čtvrt hodiny, ale potom jde o to vědět, jak a kdy určité karty hrát. A to jde jen cvikem a postupným sbíráním zkušeností,“ vysvětluje Deníku student gymnázia.

„Jasně, že když jsem si poprvé sedl na turnaji za stůl a u svého stolu viděl místní pokerové pojmy jako třeba Ondru Šenkýře nebo Radka Řezáče, tak jsem z nich měl respekt. Ale na pokeru je krásné to, že jeden turnaj může s trochou štěstí vyhrát opravdu kdokoliv,“ říká s tím, že um se ukazuje až v trochu dlouhodobějším měřítku.

Poker je hra založená na informacích. Většina jich je společná, ale klíčové jsou ty skryté – soupeřovy karty. Celé je to o tom, se na základě nejrůznějších faktorů rozhodnout, co váš protihráč pravděpodobně drží. „Tato část mě baví nejvíc – taková psychologická bitva mezi dvěma hráči, kdy musíte odhadovat, co on si myslí, že si myslíte, že si myslí a tak dále. Říká se, že v pokeru nehrajete karty, ale svého protihráče, a proto je to tak chytlavá a univerzálně populární hra,“ uvádí Šimon. „Vše záleží na tom, kolik jste ochotni riskovat. Konkrétní částku mých vítězství či proher neprozradím, ale můžu říct, že během jednoho dne jsem ještě nevyhrál pěticiferné číslo. Čtyřcifernou výplatu jsem už párkrát zažil,“ naznačil hodnotu svého vítězství.

„Třeba moje babička si mě představuje, jak sedím někde v temném casinu nad ruletou nebo mačkám výherní automaty, a těžko jí vysvětluji, že to tak zdaleka není. Rodiče naštěstí pochopili, že poker je asi stejný gambling jako obchodování na burze, takže proti mému hraní už neprotestují,“ prozradil reakce svého rodiny na jeho koníček, který je jak časově, tak finančně náročný. Tyto dva aspekty jsou totiž vzájemně propojené. Pokud chcete hraním pokeru vydělávat, musíte ho hodně studovat. Čím více času strávíte učením, tím větší bývá finanční odměna. „Pokud si chce někdo zahrát poker, ale bojí se, že by to jeho peněženka neunesla, není žádný problém si s kamarády v hospodě zahrát třeba o dvacku. Princip je pořád stejný, jako když soupeříte o tisíce korun,“ radí pokerový hráč. Ten poslední dobou hrává spíše na internetu, protože je to jednodušší, rychlejší a pohodlnější. „Když si chci zahrát naživo, tak zajdu do pokerového klubu Easy Call, umístěného v Jindřichově Hradci v restauraci Na Piketě, kde je skvělá parta lidí a vždy se při turnajích dobře bavím,“ hodnotí letošní maturant, pro něhož je představa pokeru jako hlavního zdroje příjmů lákavá, ale bohužel prý v dohledné době nereálná. „To bych se musel hodně zlepšit. Poker tak spíše zůstane příjemným koníčkem, kterým si můžu stranou přivydělat, což je ideální kombinace,“ dodává Šimon Peterka.

Lucie Schmiedová