Červená Lhota, Dačice, nyní Jindřichův Hradec. Na všech těchto zámcích jste působil jako kastelán nebo jeho zástupce i jako průvodce. Jaká byla cesta k této profesi?

Moje touha pracovat na památkách se datuje někdy k mým osmnáctinám, když jsem začal pracovat jako průvodce na zámku Červená Lhota. Vzápětí se naskytla příležitost jít tam vykonávat i civilní službu. Strávil jsem tam tedy konec devadesátých let. Dá se říci, že to pro mne bylo naprosto zlomové. Zjistil jsem, že nejvíc tíhnu k dějinám umění, takže jsem je i vystudoval na vysoké škole. Zároveň jsem se vrátil na Červenou Lhotu, tentokrát jako zástupce kastelána. V roce 2010 jsem dostal příležitost stát se kastelánem v Dačicích.

A odtud jste se letos dostal na zámek v Jindřichově Hradci. Těšil jste se sem?

Ano. Nyní jsem kastelánem na daleko větším zámku, který pro mě má to ohromné kouzlo, že jsem měl vždy moc rád středověk a i moje zaměření na dějinách umění bylo středověké sochařství, takže tady jsem se najednou ocitl v tom svém živlu, což v Dačicích tak úplně nebylo. Tohle je pro mě jedno velké splněné přání. Těšil jsem se sem moc.

Kdybyste měl porovnat vaše minulé a současné působiště, v čem se kromě velikosti liší?

Dačice mají jednu velkou nevýhodu. Je to sice z mého pohledu jeden z velmi krásných zámků, nicméně návštěvnost a všeobecná popularita je velmi malá. Místy je to až demotivující. Když se snažíte dělat nějakou akci na velkém objektu, daleko snáz se shání peníze a má i mnohem větší odezvu u návštěvníků. A když děláte stejně dobrou akci na objektu typu Dačic, přijde v podstatě pár lidí a člověka to mrzí. Energie byla vynaložena stejně, ale z pohledu čísel to není vidět. Na druhou stranu odezva od návštěvníků v Dačicích byla vždy pozitivní, lidé byli nadšení, což člověka motivuje. Ale v případě Hradce je to úplně něco jiného. Má obrovské renomé, zvuk, akce se dělají snáz, je daleko víc lidí, s kterými se dá spolupracovat. Je to pro mě nesmírně příjemné, že mám pocit, že to neděláme jen sami pro sebe, jak nám to někdy dřív přišlo.

Čím to je, že dačický zámek tak nějak zapadá a návštěvnost není taková, jako na jiných objektech?

To je otázka za milion. Je to tím, že se tam nenatáčela žádná pohádka, je to zámek, který zvenčí vypadá velmi střídmě, nemá to, čemu se říká hradovitost nebo zámkovitost, ta spousta romantických věžiček. To je do jisté míry jistě limitující záležitost, protože přestože interiéry v Dačicích jsou nádherné, řada návštěvníků pořád dbá spíš na to, jak objekt vypadá zvenčí. Druhá věc je, že v dnešní době uspět s tradičními prohlídkami je čím dál těžší. Jen za posledních 15 let narostl počet zpřístupněných zámků o třetinu. Zlaté doby 90. let, kdy proudily tisíce turistů, jsou dávno pryč. Vždy musíte mít něco navíc. V případě Jindřichova Hradce to prezentují úžasné notoricky známé arkády, v případě Červené Lhoty je to úžasný exteriér. To je něco, co Dačice tak trošku nemají. Ale nevím, jestli je to úplně chyba. Na druhou stranu návštěvníci, kteří tam přijíždí, odjíždějí s tím, že si dokonale odpočinuli. A to je určitě také hodnota, kterou nemůžete držet na objektu, kam přichází šedesát nebo sto tisíc lidí.

Zámky jsou i dějištěm mnoha kulturních akcí. Někomu se možná zdá, že v Jindřichově Hradci by jich mohlo být i víc. Chystáte něco nového?

Možná se zdá, že akcí na zámku je málo, ale je třeba připomenout, že Rytířský sál využívá základní umělecká škola pro svoje koncerty, využívá jej i město. Právě začínají Noční prohlídky. Velikou tradici má činohra a opera. Je pravdou, že jde o akce více specifické. Najít volný termín je velmi těžké a je třeba počítat i s tím, že jsme v centru města, které také nabízí nespočet kulturních akcí. Publikum je jedno a počet návštěvníků je tak omezený. Letos jsme trochu pozměnili zahájení sezony, které bylo vždy spojeno s akcí Splašená vejce. Nechtěli jsme navazovat takhle vzápětí na věc, kterou vymyslel předešlý pan kastelán Václav Bis. Ale domluvili jsme se s ním, že příští rok bychom ji udělali zase. My sami přidáváme dvě akce, které doufáme, že se stanou tradicí. Ve spolupráci se šermířskou skupinou Jindřich se zítra konají Hradozámecké slavnosti, což bude den ve středověku se šermíři, s vařením středověkých jídel v černé kuchyni, s hrami pro děti. Měl jsem pocit, že středověk k Hradci patří, že se tady nic takového neděje, že je Hradec dosud spojený s renesancí a že je to škoda. Navíc poprvé se Jindřichův Hradec připojuje na konci prázdnin také k tradici hradozámeckých nocí.

Kromě kulturních akcí se jistě chystáte i na věci více spojené se samotným zámkem a prohlídkovými trasami. Co plánujete?

Mým cílem je, abychom i pro příští roky pokryli náklady nejen na mzdy, ale aby bylo i víc peněz na nutné opravy areálu, které už teď vidím, že budou potřeba. Ještě díky aktivitě Václava Bise se podařilo dojednat opravu arkád u rondelu, což by se mělo dít tento a příští rok. Zároveň bych chtěl začít pracovat i na obnově zahrady před rondelem, která kdysi patřila k těm nejkrásnějším. Bohuslav Balbín o ní píše jako o jedné z nejpozoruhodnějších v Čechách. A co je zcela aktuální, to je reinstalace starého paláce, gotického křídla, úžasně dochovaného s malbami svatojiřské legendy. Je mi líto, že se o tom v Hradci víc nemluví, protože je to jedna z věcí, kterými se město může chlubit jako minimálně celorepublikovým unikátem s přesahem v rámci regionu střední Evropy. Díky letošnímu Lucemburskému roku se nám podařilo získat nějaké peníze a připravit reinstalaci, která bude otevřena od 13. srpna. Svatojiřská legenda získá nejen nové osvětlení, ale vznikne úplně nová vstupní expozice, kde budou prezentované archeologické nálezy z hradu, které většinou nikde vystavené nebyly, jsou tam úžasné věci, gotické kachle, části zbroje. Navíc tam bude prezentovaný i animovaný film. Svatojiřská legenda připomíná komiks, a to až tak, že jsme si říkali, že by z toho byl pěkný film. A v přízemí gotického paláce vznikne pokladnice, která se bude zaměřovat na dvě opravdu významná umělecká díla. Jedno z nich je Jindřichohradecká Madona, dílo, které tady bylo vystaveno i v minulosti, nyní je zrestaurováno. Druhé dílo je Pieta z Lodhéřova, kamenná socha, doteď úplně neznámá, donedávna ještě v Lodhéřově. Podařilo se téměř úplnou náhodou zjistit, že je z 80. let 14. století, kterých je v Evropě asi tak patnáct. Je to rozhodně jedno z nejcennějších děl, které bude vystaveno na našich hradech a zámcích. Podařilo se nám ho zapůjčit díky vstřícnosti českobudějovického biskupství. To je určitě věc, kterou se celý Hradec může chlubit, je to skutečně velký unikát. Letos je to ještě tak, že prohlídky této trasy budou s průvodcem, ale chtěli bychom od příštího roku, aby tato trasa byla přístupná i bez průvodce. Byla by to výhoda pro všechny, kteří nechtějí čekat, nebo třeba pro rodiny s malými dětmi.

Jak vidíte svou kastelánskou práci do budoucna?

Jindřichův Hradec, jak jsem ho poznal, to je práce tak na dalších dvacet let, než to začne vypadat tak, jak bych si představoval. Takže neplánuji, že bych někam jinam utíkal. Všude, kam jsem sem se podíval, jsem viděl řadu věcí, které mě nadchly. Ale na všech zámcích je chleba o dvou kůrkách a já jsem v Hradci spokojený. Je pro mě vždy nejdůležitější, mít před sebou vidinu možnosti změny k lepšímu, to, že se tady dá udělat spousta věcí, které budou vidět, které přispějí k tomu, že Hradec zase ožije nějakou svou bývalou krásou. To je největší pohon. Z toho pohledu objekty, které jsou třeba i nejznámější, třeba i nejvíc navštěvované, nejsou taková výzva. Tam už se z člověka stává víc úředník a manažer a těch odborných možností, toho, jak to zvelebovat, proměňovat, je méně. Z tohoto pohledu je Hradec pro mě ideální.

Rytíři obsadí Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec - Novinku si pro letošní rok připravili na zámku v Jindřichově Hradci. Hradozámecké historické slavnosti odstartoval průvod městem a po jeho návratu vypukne hlavní část programu. V areálu zámku se můžete těšit na vystoupení z doby Karla IV., u příležitosti jehož výročí se celá akce koná. Budete se moci naučit tanec z této doby, přichystáno bude i historické tržiště s ukázkami řemesel i života v táborech. V Černé kuchyni se budou vařit dobroty podle staročeských receptur. Na děti čekají hry, mohou si vyzkoušet zbroj i zbraně a čeká je i interaktivní vystoupení, na jehož konci se stanou rytířem. Program zakončí ve 21.30 hodin ohňová show.

Petra Lejtnarová