Po výzkumu na Trocnovském náměstí v roce 1992 postupně následovaly sondáže například na Masarykově a Žižkově náměstí, v Hradecké, Svinenské a Novohradské bráně, v okolí Zlaté stoky, v Rožmberské či Břežanově ulici, na zámku v bývalé konírně, v pivovaru Regent během výstavby CK tanků, dále na sídlišti Hliník, v bývalých vojenských kasárnách, v Pražské ulici, opakovaně v místě bývalého Svinenského předměstí na dně rybníku Svět či v ploše zaniklé vesnice Opatov v ploše současného Opatovického rybníku a v řadě dalších míst.

Do snad ne příliš vzdáleného budoucna je připraven výzkum v atriu kláštera při kostele sv. Jiljí, který by měl přinést řadu nových zajímavých poznatků o osídlení této lokality přinejmenším od poloviny 13. století. K některým z těchto výzkumů se během seriálu určitě vrátím. Protože jsem však v minulém dílu popisoval zánik Urbanova mostu v J. Hradci, napadlo mě představit dnes jinou starou komunikaci, tentokrát však v nedalekém lázeňském městě, kterou jsme objevili s Milanem Kajerem v třeboňské Dukelské ulici.

Kde a co hledat?

Archeologický výzkum se uskutečnil během renovace inženýrských sítí ve vozovce v úseku Hradecká brána – železniční stanice Třeboň-Lázně, která zde probíhala od poloviny září do listopadu 2001. Když jsme se připravovali na sondáž, byli jsme díky několika historickým ikonografickým materiálům schopni hypoteticky předpokládat, co a přibližně ve kterých místech by nás mohlo čekat. Velice hodnotným pramenem pro nás totiž byla nástěnná Mapa rybníků panství třeboňského, která je vystavena na tamním zámku a její reprodukce je známá z řady publikací. Je datována rokem 1684 a mimo jiné zachycuje úzkou dřevěnou cestu mezi Hradeckou bránou směrem východním ku Hradci. Neméně hodnotným zdrojem informací nám byla i další veduta, uchovaná v třeboňském Státním oblastním archivu (fond Velkostatek Třeboň, mapa č. 4), která představuje tzv. Perspektivní plán Třeboně od Maxmiliána Stránského z roku 1699.

Také historické prameny hovoří jasně. Věděli jsme, že k výstavbě nového opevnění města, jehož součástí byla i Hradecká brána, došlo pod vedením Štěpánka Netolického v letech 1525 až 1527. V roce 1571 pak Jakub Krčín z Jelčan přeložil Zlatou stoku z východu města do prostor před bránou. Na základě získaných informací a znalosti terénní situace jsme zde proto předpokládali objevení alespoň torza původní dřevěné cesty. Poté již nezbylo, než tyto teoretické znalosti převést do praxe.

Odborný výzkum

Výkopy na stavbě dosahovaly hloubky více než 2 m a délky 300 m, které zhruba v úseku 60 m porušovaly dochované staré kulturní horizonty. Terén byl převážně jílovitý a hlinitý, často druhotně tvořen navážkami. K nejvýznamnějšímu nálezu došlo 32 metrů východně od Hradecké brány, kde jsme objevili tři starší úrovně zpevňující původní mokřiny.

Když vybudoval Štěpánek Netolický nové opevnění města, o tuto fortifikaci „opřel“ zdokonalený systém komunikací v nejbližším okolí. Ve směru k J. Hradci její základ tvořily dřevěné zašpičatělé piloty o délce 2,5 až 3,5 m a průměru od 20 do 35 cm. Mezi ně byla nasypána hlína s kameny, s jejichž pomocí bylo vše zhutněno. Tím byla zabezpečena dostatečná statika.Vlastní komunikace silnice byla vytvořena vedle sebe loženými dřevěnými kůly o průměru 10 až 28 cm, ty pak byly vyspárovány mazlavou jílovitou hlínou. Na ně byly příčně uloženy další dvě řady kůlů, jejichž horní část byla odtesána do vodorovné plochy umožňující klidný průjezd povozu či chůzi pro pěší. Šířka cesty byla 2,5 m. Z dřevin byl k výstavbě „silnice“ využíván především dub a jedle.

Prokazatelně nejstarší úprava ve formě volně ložených větví a drobnějších kůlů pochází z poloviny 14. století. Druhou pak byla dřevěná cesta z kůlů datovaná nálezy keramiky do prvé třetiny 16., nejmladší a nejdokonalejší pak pochází ze 17. století. Právě ta je známá z ikonografického vyobrazení. O zániku dřevěné cesty lze s určitou opatrností hovořit v souvislosti s polovinou 18. století, kdy se na hliněném násypu nad starou komunikací objevuje cesta kamenná.

Datace nálezů

K nejčastějším dobovým nálezům patřily fragmenty kuchyňské a stolní keramiky. Nejstarší pocházely z poloviny 13., nejmladší z 18. století. Jednalo se o fragmenty z hrnců, hrnků, džbánů, dále pokliček, trojnožek, mís a pohárů. Nepočetná skupina byla tvořena drobnými zlomky komorových reliéfních kachlů. Tato keramika nesla v několika případech stopy po otiscích prstů hrnčíře a textilu užívaného k vysoušení hlíny. Byl zde zachycen pouze jediný reliéfní motiv, a to sv. Jiří bojujícího s drakem. Nalezené kachle pocházely z II. poloviny 15. až 17. století a byly součástí několika vyrovnávacích navážkových vrstev. K zajímavý nálezům patřilo také osm koňských podkov, dále kování dveří, zlomky dvou klíčů a ručně kované hřebíky a hřeby.

Ojediněle se nám podařilo nalézt nepatrné části textilií a kůží, asi 20 cm lněného provazu, drobné úlomky skel a fragmenty zvířecích kostí, které jsou přímým dokladem dobového odpadu.

Zvířecí kosti pocházely z tura domácího, ovcí, prasat a koz, výjimečně z drůbeže. U koženého předmětu se nám nepodařilo určit funkčnost artefaktu.

Předpokládáme však, že se jedná o torzo menšího koženého váčku. Lněný provaz byl nejspíše používán jako úvaz pro domácí zvířectvo. Zda však pro koně, kteří se dle lidové písně v okolí města hojně pásli, či podle archeologických zjištění jezdili po této dřevěné „silnici“ mezi Třeboní a J. Hradcem, tak to už jsme prokázat nedokázali.

(Za pomoc děkuji Mgr. Blance Čechové ze Státního oblastního archivu v Třeboni a PhDr. Štěpánce Běhalové, PhD z Muzea Jindřichohradecka)

Vladislav Burian, archeolog