Je třeba zatnout zuby a snažit se

Prostupuje celý nervový systém. Příznaky mohou být velmi různorodé, nespecifické, nejisté, zavádějící a často přehlížené. U lidí mladších to bývá zánět očního nervu, přechodné brnění rukou, nohou, poruchy citlivosti, hybnosti, závratě i postižení ostatních hlavových nervů. Že RS udeřila, prokáže vyšetření magnetickou rezonancí mozku a krční míchy, příp. hrudní a bederní míchy, vyšetření mozkomíšního moku.

„Léčba je nejúpěšnějšív začátečním stadiu. Dnešní metody dokáží RS včas detekovat, takže je možné s léčbou začít v počáteční fázi,což vede k oddálení progrese onemocnění,“ vysvětluje lékařka Jana Adámková, vedoucí MS centra (multiple sclerosis) při neurologickém oddělení českobudějovické nemocnice. Poskytovaná léčba je podle ní jen část úspěchu, druhou musí pacient přinést sám svým aktivním přístupem, podporou fyzické a psychické kondice. Zdůrazňuje, že nemocný potřebuje podporu okolí, a to nejen morální, ale i materiální. V Českých Budějovicích pomáhá organizace Roska. Svým 52 členům nabízí kromě setkávání i poradenství, rekondiční pobyty, rehabilitační cvičení, plavání.

JSEM NA VOZÍČKU
O životě s RS může hodně vyprávět 42letá cukrářka Věra Valerová z Budějovic. „Obtíže jsem měla od 12-13 let, ale diagnózu mi stanovili až v 17, takže ty první pro léčbu důležité roky jsem propásla. Lékaři si prostě mysleli, že to jsou problémy v pubertě,“ bez trpkosti vzpomíná žena. „Tehdy nebyly léky jako dnes, proto jsem nyní ve stádiu chronické progrese. Na vozíčku sedím 12 let a pět let už neudělám ani krok. Jako vozíčkář biologickou léčbu nedostanu, zbývají tedy kortikoidy.“

Dnes je odkázána na celodenní pomoc manžela Václava, sama o sebe se nedokáže postarat. „Ale musím to každé ráno brát s optimismem. Radost mi dělá můj největší a nejkrásnější životní hřích – 24letý syn, hodný manžel, pes. A beru ji ze všeho. Mám už postižené oči a čtení mi jde hůř. Díky počítači a televizi není člověk tak odstřižen od světa. A prostě se musí zatnout zuby a snažit se,“ přibližuje Věra Valerová. Obrovským pomocníkem je jí 5letá borderkolie Nelly, kterou sami odmala vycvičili. „Pomáhá mi se svlékáním, podává věci, které mi z rukou hodně padají a dodává mi chuti do života. Každý den nás vytáhne na procházku, když jsem smutná, přinese míček, abychom si hrály,“ s láskou se dívá na chlupatou přítelkyni, jež např. umí vyndat prádlo z pračky, ráno přijít k posteli a dát paničce pusu a Václavovi přinést Věrčiny boty, aby už vstávala. „Je moc šikovná, takové další sluníčko,“ chválí ji Věra Valerová, jež každou situaci, každou chvilku prožívá intenzivněji než zdraví lidé.