VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je vděčná za záchranu vnuka při zemětřesení

Jindřichův Hradec/ROZHOVOR/ – Příběh osvém vnukovi vypráví vrozhovoru pro Deník Hana Kruntorádová zJindřichova Hradce.

3.4.2010
SDÍLEJ:

Zkáza po zemětřesení v městečku Aquila ve střední Itálii.Foto: REUTERS

Chlapec byl totiž loni 6. dubna jediným z trojice českých studentů, který přežil ničivé zemětřesení v italské Aquille. V úterý tedy uplyne od této katastrofy přesně rok. Jakub přežil téměř zázrakem, pomohla mu k tomu neuvěřitelná souhra náhod a řada cizích lidí. Ve starobylém městě pobýval se svými dvěma spolužáky a doprovodem z vedení Střední průmyslové školy chemické v Pardubicích, kterou studuje. K jeho spolužákům osud bohužel tak milosrdný nebyl. Před velikonočními svátky by se měl každý radovat, ale loni zavládl v Čechách smutek za oběti zemětřesení.

Mohla byste nejprve vysvětlit, jak se Jakub do Aquilly vlastně dostal?
Zájezd získal za odměnu, za své vynikající studijní výsledky. Tuto odměnu dostali celkem tři studenti, kromě Jakuba ještě další dva spolužáci 2. ročníku z pardubické chemické střední školy Ondřej a Markéta. Spolu s nimi cestovala do Itálie jako doprovod ředitelka školy. Italské město Aquilla je velmi staré a nachází se ve střední Itálii v horách.

Vyprávěl vám Jakub, kde byl, když ho tato obrovská katastrofa zastihla, a díky komu je živ a zdráv?
To, že Jakub žije, je souhra mnoha neuvěřitelných náhod. Nebyl ubytován v hotelu, tam se společně s dvěma dalšími spolužáky měli přestěhovat až další den. Byli zatím ubytováni ve starší koleji univerzity. Jakub dostal postel u okna. Spolužáci mu ji nechali s tím, že on je nejmladší, jak to tak mezi mladými pošťuchujícími se lidmi bývá, protože na tuto postel svítilo nejvíc sluníčko. Aby mu nesvítilo na hlavu, ještě si přendal polštář. Později se ukázalo, že přesunutí polštáře na opačnou stranu postele mu velmi pomohlo. V okamžiku, kdy zemětřesení začalo, se mu totiž na nohy zřítil obrovský sloup, který by mu jinak spadl na hlavu. Zemětřesení udeřilo přibližně mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno. Jakub poté, co mu na nohy spadl sloup a zranil mu je tak, že nemohl chodit, vypadl z okna ven do jakési zahrady. Snažil se zavolat pomoc, a protože nemohl chodit, tloukl na železa. Asi po třech hodinách, kolem osmé hodiny ráno, ho našel neznámý člověk. Jakub věděl, kolik je, protože spával s hodinkami na ruce. Volal na neznámou postavu, že je student z Čech. Člověk mu odpověděl, že umí také česky. Byl to česky mluvící italský farář, ten pomohl Jakubovi ven. Všude byl velký zmatek a v té době byly zhruba dva stupně nad nulou, takže za tři hodiny také značně prochladl, protože měl na sobě minimum oblečení. Farář mu ale naštěstí pomohl.

Jak pokračovala Jakubova cesta a jak se poté dostal zpátky do České republiky?
Potom, co ho farář vytáhl, poskytl mu oblečení a díky němu se také dostal na české velvyslanectví v Římě. Z České republiky pak bylo pro Jakuba vypraveno speciální letadlo, které ho dopravilo do Prahy. Z Itálie ještě předtím telefonoval domů, a protože si pamatuje čísla, dovolal se naštěstí své mamince. Nebyl si však jistý, proto se do telefonu představil a říkal, že doufá, že člověk, s kterým hovoří, je jeho maminka. Z Prahy byl sanitkou převezen do nemocnice v Jindřichově Hradci, aby byl v blízkosti rodiny. Měl zraněnou hlavu a hlavně nohy, ale hlavně, že se vrátil. Jsem moc ráda, že ještě existují lidé, kteří jsou ochotni nezištně druhému pomoci, proto všem, kteří Jakubovi pomohli, nikdy nepřestanu být vděčná.

Spolužáci takové štěstí jako Jakub bohužel neměli…
Spolužáci Jakuba se vrátili do Čech chvíli po něm, ale bohužel už v rakvích. Nechala jsem Jakubovi vyrobit pro jeho spolužačku zvláštní medailonek s datem tragédie, aby jí ho vložil do rakve. Protože Jakub ještě kvůli zraněným nohám nemohl chodit, přijel na její pohřeb na nemocničním lůžku. Když chtěl dát medailon do rakve, její maminka ho požádala, zda by si ho mohla nechat, aby si uchovala vzpomínku na svou dceru. Spolužák Jakuba byl krásný chlapec, který se těšil u dívek velké oblibě. Jeho pohřeb byl strašně smutný, dívky mu nosily obrovské kytice bílých růží a plakala pro něj snad celá republika.

Zahojila se Jakubovi zranění dobře? Přece jen čekal dlouhou dobu na ošetření.
V jindřichohradecké nemocnici o něj bylo dobře postaráno a dnes už je v úplném pořádku. Proto bych chtěla poděkovat hlavně primáři chirurgického oddělení a také sestřičkám, ty byly na vnuka moc hodné. Půjčily si například pro něj brýle z optiky a ty mu pak na oddělení zkoušely. Poděkování samozřejmě patří také dalšímu personálu jindřichohradecké nemocnice.

Do Čech se dostávaly nejprve jen kusé informace o katastrofě, co jste v té době prožívala?
V Itálii panoval strašný chaos. V ulicích se prý také střílelo, protože někteří lidé začali rabovat. Proto jsme měli pouze neověřené informace a stále jsme museli telefonovat. Nejhorší bylo čekání, nechtěli jsme ničemu věřit, dokud ho neuslyšíme, naštěstí se dovolal své mamince.

Radost, že se Jakub vrátil měli jistě také jeho spolužáci…
Těm patří další mé poděkování, protože se za Kubou vypravili do jindřichohradecké nemocnice až z Pardubického kraje jen proto, aby ho viděli a pozdravili. Navíc přijeli za své peníze a ve svém volném čase, a to dokáží jen opravdoví přátelé.

Jak vnímáte zemětřesení a Jakubův silný zážitek s odstupem času?
Člověk si katastrofu pořádně uvědomí, až když se ho bezprostředně týká. Dokud neštěstí neprožívá na vlastní kůži, nebo jeho blízcí, tak ho tolik nevnímá. Jsem ráda, že je Jakub s námi a děkuji za to celé řadě i neznámých lidí.

Zájezd, který měl cenu života


Učila jsem 42 let zeměpis. Snažila jsem se dětem ukázat krásy zemí, problémy světadílů, vysvětlit, co jsou tsunami, jak se činí sopky, a co umí zemětřesení. Mezi spoustou mých malých posluchačů sedával i můj vnuk Jakub. Ani ve snu mě nenapadlo, že on bude přímým účastníkem katastrofy v italské Aquille. Za vzorné studijní výsledky na střední škole v Pardubicích byl ještě se dvěma spolužáky vybrán na zájezd do italské Aquilly. A tam přišlo 6. dubna 2009 kolem čtvrté hodiny ráno silné zemětřesení.

Jako všichni lidé i naše rodina sledovala zprávy o katastrofě. Zprávy bez ověření, zase plné tragédií. Čekali jsme na konkrétní informace. Co telefonátů stálo za každou sebemenší zprávou, která se týkala vyproštění a hlavně informací o těch, kteří žijí nebo ještě nebyli nalezeni. Cesta, která narůstala s prací záchranářů a čekání na informace spojené s živými. A my jsme se dočkali.

Je již zdráv, je již s námi. A mě nezbývá, než všem do té velké dálky, všem těm neznámým, poděkovat za pomoc. Počínaje česky mluvícím italským farářem, všem lidem ošetřujícím v sutinách raněné, všem v Římě z našeho velvyslanectví. Dále pak vyučující z vedení Jakubovy školy, která je doprovázela do Aquilly, lékařům a sestrám, které vnuka doprovázeli v letadle, i těm, kteří zajišťovali převoz z Prahy do jindřichohradecké nemocnice.

Vzpomeňte se mnou i na ty, kteří tohle štěstí již neměli, Ondřeje a Markétu, spolužáky Jakuba. Dík i vám Jakubovi spolužáci s třídní učitelkou, kteří jste přijeli potěšit chvilkou ze svého velikonočního volna Jakuba.

Já sama jsem ráda, že jsou mezi námi lidé nezištní, ochotní věnovat cokoliv, pomoci v tísni i těm, které třeba již nikdy neuvidí. Sama dneska vím, že můj vnuk dostal nejdražší zájezd na světě. Není v žádném katalogu cestovních kanceláří, měl cenu jednoho lidského života. A to není málo. Co jako rodina můžeme chtít víc.


Hana Kruntorádová

Autor: Renata Pávková, Mgr.

3.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lávku ve Velkém Pěčíně čeká rekonstrukce.

V Pěčíně vymění konstrukci lávky

Anna Hrdličková.

Hradečtí triatlonisté získali v Sokolově pět cenných kovů

Zapomenuté klíče nahradil pár nožem a vidličkou

Dačice - Svérázný způsob na to, aby se dostali do svého hotelového pokoje v Dačicích, si zvolili dva z jeho návštěvníků.

V podhradí chystají slavnosti

Staré Město pod Landštejnem – V malé obci pod Landštejnem obvykle žije kolem pětistovky lidí. O víkendu jich tady ale bude několikanásobně víc.

Krabička cigaret vyšla ženu draho

Jindřichův Hradec - K neobvyklé krádeži vyjížděli jindřichohradečtí strážníci v neděli v odpoledních hodinách.

Ve Velké ceně dál vedou hasičky z Lomnice

Příbraz - Velká cena Třeboňska v požárním útoku má za sebou desáté kolo, které se konalo v Příbrazi. Do bojů se v mužské části zapojilo čtrnáct družstev, mezi ženami pak osm.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení