"Práce u záchranky má několik paradoxů, dlouho čekáme a nic se neděje, a pak přijde několik událostí a nevíme, kam dřív skočit. A to stejné je, když auto za téměř čtyři miliony nakonec nebude k výjezdu zapotřebí,“ shrnul přání pracovníků na jindřichohradecké záchrance zástupce vedoucího lékaře Pavel Marek na adresu nového terénního vozidla určeného k výjezdům k hromadným neštěstím a podobně.

Před několika dny si záchranáři přivezli nákladní vozidlo iveco, které má speciální nástavbu a obsahuje nejrůznější zdravotnický materiál, nosítka, osvětlení, ale třeba i suché WC pro záchranáře, ochranné oděvy, baterky, elektrocentrálu a podobně. Součástí je podle Marka i nafukovací stan, který poskytne střechu nad hlavou zraněným.

V Jihočeském kraji se rozdělily celkem čtyři tyto speciální sanity, aby bylo plošné pokrytí celé oblasti. Jedná se o identická „čtyřčata“, aby každý zdravotník věděl přesně, kde co je a nemusel hledat, protože se počítá i s případem společného nasazení.

„Představa je taková, že by sanita vyjížděla při všech mimořádných událostech, které nejdou zvládnout běžnými silami. Pokud by se výjezd tohoto vozidla realizoval, tak se počítá s dojezdem zhruba hodinu po ohlášení události,“ pokračuje Marek.

Dále vysvětluje, že jakmile první záchranáři, kteří na místo dorazí, zjistí, že událost nezvládnou ani s pomocí okolních záchranek, padne rozhodnutí o výjezdu těchto terénních aut.

„Samozřejmě v takových situacích, při hromadných neštěstích je nejdůležitější nejdříve roztřídit pacienty podle závažnosti zranění. Kdo půjde na řadu okamžitě a kdo může počkat na druhou vlnu odvozu,“ naznačuje lékařka záchranky Yveta Sorková. Právě pro tyto příležitosti jsou podle Marka vhodné ony nafukovací stany, které lze spojit pomocí zipu i dohromady, aby poskytly zraněným určité zázemí.

„Ideální jsou pochopitelně zděné objekty, které by byly poblíž, ale když se něco stane třeba v hůře přístupném terénu, tak si musíme pomoci sami, aby měli ostatní zranění, kde přečkat,“ říká Marek.

Doplňuje, že se většinou o další technické záležitosti starají především hasiči, kteří při zásazích mimo jiné vyprošťují zraněné, pomáhají zdravotníkům při přenášení pacientů a podobně.

Nákup nových terénních vozidel záchrance pro mimořádné události není nijak samoúčelný. „Náběh na nějakou takovou katastrofu je na jihu Čech tak jednou za rok, za dva, a je jen shoda náhod, že zatím nepostihly více lidí najednou,“ míní Marek.
Jako příklad uvádí loňskou srážku vlaků u Vodňan, kde byla náhoda, že jeden vlak byl prázdný a ve druhém strojvůdce včas začal couvat, takže následky nebyly tak katastrofální.

Třeba u pádu stíhaček na českobudějovickém sídlišti lze ve svém důsledku také hovořit, jako o šťastné náhodě, že se vlastně nikomu nic nestalo. Prostě někdy se podle Marka opravdu zřetězí šťastné náhody, ale na tom se nedá stavět. Stejně tomu bylo i při nehodě autobusu u České Olešné, kterému v kopci selhaly brzdy a kde se řidiči podařilo bus dostat mezi domy a zastavil ho o protější svah.

Asi největší tragickou hromadnou událostí na jihu Čech byla známá nehoda autobusu u Nažidel na Českokrumlovsku, kam jeli na pomoc také zdravotníci z třeboňské záchranky. Na Jindřichohradecku to potom byly dvě srážky vlaků na úzkokolejce, a to u Chválkova a Nové Včelnice, které si vyžádaly i oběti na životech.

„Naším ale největším přáním je, abychom nový terénní vůz po celou dobu jeho životnosti nemuseli nikdy použít při ostrém výjezdu, ale pouze na různá cvičení, ukázkové akce a podobně. Bohužel, charakter naší práce je jiný,“ shodli se oba lékaři jindřichohradecké záchranky.

I když ale vůz bude stát v garážích hasičů, neznamená to, že tam na něj bude jen padat prach. Řidič se sestrou ho budou dle harmonogramu pravidelně projíždět, hlídat expiraci zdravotnického materiálu a podobně.