Zdejší expozice jsme již znali z cesty v roce 1998, kdy jsme se tu dokonce setkali s rodinou bývalého polského válečného stíhacího pilota Defiantu. Naší návštěvu jsme tentokrát směřovali do nejnovějšího pavilonu. Zde se totiž nachází celá řada letounů, které v boji s nepřítelem používali také naši aviatici. Do jednoho nás však uchvátil pohled a především možnost osobně si „šáhnout“ na B-24 Liberátor. Stroj, který užívali nejen čs. příslušníci 311. bombardovací perutě, ale také američtí účastníci bitvy nad Jindřichohradeckem.

S britskými kolegy

Do North Wealdu jsme dorazili ve čtvrtek 14. června kolem 16 hodiny. K naší smůle začalo neuvěřitelně pršet. Výhrůžně tmavá obloha a neprůhledné sloupce vody dopadající těžce na zem. Vysvobozením z této situace bylo, že nás kolegové z místního letecko-historického klubu pozvali do svého muzea. Jednalo se o objekt bývalého vjezdu na zdejší slavnou leteckou základnu RAF, kde mimo jiné působila od 28. srpna do 29. prosince 1944 slavná 310. čs. stíhací peruť, od 27. srpna do 3. října 1944 naše 312. peruť a od 3. října do 29. prosince 1944 nejmladší čs. bojová 313. peruť. Setkali jsme se tak opět s našimi přáteli v čele s historikem Weynessem, které jsme neviděli od expedice v roce 2002.

Nejprve jsme si vzájemně vyměnili několik darů, poté se vydali na obhlídku jejich zdárně se rozvíjejících aviatických expozic. Krátce před odjezdem jsme u zdejšího Památníku válečných letců RAF společně vztyčili českou státní vlajku a poté se všichni společně vydali na nedalekou, dodnes funkční základnu. Projeli jsme několika kontrolami a očividně velice bystrými ostrahami. I když je Velká Británie známá svou dlouholetou demokracií, ta po teroristických útocích 11. září v USA a později v samotném srdci Londýna dostala zcela nové rozměry. Jak jsme se od našich britských přátel dozvěděli, na ostrovech tuto situaci řeší postupným zdokonalováním bezpečnostního systému. Mimo jiné tím, že je zde ve větších aglomeracích vybudována kamerová síť, která prý během 24 hodin každého zaznamená v průměru až třistakrát!

Tmavomodrý svět

Asi po čtvrt hodině jízdy jsme dorazili na letiště, které je v soukromých rukou sdružení podnikatelů a členů tamního aeroklubu.
Jen málokdo v Čechách asi ví, že se tady natáčela část filmu Bitva o Británii, jedna z epizod Jamese Bonda, Šifry mistra Leonarda, ale také několik obrazů filmu z autorské dílny Jana a Zdeňka Svěrákových Tmavomodrý svět. Na základně platilo pravidlo, kdo není domácí, tak tam svévolně nesmí, ale nás se to naštěstí netýkalo.

Naopak jsme byli pozváni do původního válečného objektu leteckého klubu a zde se zúčastnili přátelského posezení, diskuse a jednání o naší další spolupráci. Když nadešla „policejní hodina“, rozloučili jsme se a vydali do našeho dočasného bydliště. Co bylo potěšitelné, přestože se zde nesmělo v noci nikde pobývat mimo určená místa, nám osobně náčelník základny udělil výjimku. A tak jsme obligátně celé expedici spali uloženi do svých spacáků pod plachtou šikmo spuštěnou ze střechy auta.

S blížícím se pátečním úsvitem přestalo konečně pršet. Během rána nás pak mile potěšilo nejen jasně zářící slunce, ale také expediční kuchař Jirka Růžička jedním ze svých dalších kulinářských překvapení.