VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poslední léta neprožil Jindřich Pink jen jako důchodce

Jindřichův Hradec – Jen na okamžik se dotkneme své doby a již nás nezadržitelně předbíhá, přichází nová generace a s mírnou povýšeností, často nevděčně i bezcitně, zaujímá naše místa. Některé osobnosti zaslouží více pozornosti, vděku i úcty. Jednou z nich je jistě dlouholetý tvůrce i primář jindřichohradecké urologie, MUDr. Jindřich Pink, CSc.

28.8.2010
SDÍLEJ:

Lékař Jindřich Pink.Foto: Jaroslav Cempírek

ROZHOVOR s posudkovým lékařem a bývalým primářem urologie při příležitosti jeho významného životního jubilea

Myslím, že nemusíme tajit tvé sedmdesáté narozeniny, v jakém rozpoložení tě dostihly?
Abych řekl pravdu, před nedávnem jsem se na pár týdnů musel vrátit do batolecího věku. Bratr mně začátkem roku vyměnil můj opotřebovaný kyčelní kloub za kovový a já byl nucen se učit znovu chodit.

Lidé si tě pamatují zejména jako primáře urologického oddělení. Chirurgie tě zastihla pravděpodobně v době, kdy se začaly specializovat jednotlivé obory, jak ses toho zúčastnil ty osobně?
Až do šedesátých let chirurgie „pod svými křídly“ opatrovala ještě několik odborných specializací. V důsledku informační a technické exploze tato situace nebyla udržitelná, a tak se velmi rychle vymezilo a osamostatnilo několik dalších oborů, mezi nimi i urologie. Díky prozíravosti mého prvního učitele, operatéra s nedostižnou technikou a lékaře s úžasným citem pro diagnózu, léčbu, ale i potřeby nemocného, primáře MUDr. Zdeňka Cepka CSc, se podařilo vyčlenit část chirurgických lůžek, otevřít nejprve urologický ordinariát a od 1. 1. 1981 urologické oddělení.

Jak bys z tohoto hlediska porovnal současnou medicínu a léčbu za tvého primariátu?

Již za mého aktivního působení v oboru bylo odborných informací tolik, že nebylo v silách jednotlivce je všechny v plném rozsahu obsáhnout, a tento stav se stále prohlubuje, a to ve všech oborech medicíny bez rozdílu, urologii nevyjímaje. To ovšem umožňovalo nové poznatky nejen registrovat, ale také je využívat pro praxi. Kromě jiného jsme se kupříkladu věnovali problému předcházení tvorby močových kamenů a v řešení dílčího úkolu jsme celostátně dosáhli hodnoceni 1A, tedy nejlepší. Individuálně jsem řešil otázku komplikací jedné z nejčastějších urologických operací – prostatektomii – a obhájil jsem titul kandidáta lékařských věd. Znamenalo to publikovat v odborné literatuře, přednášet na sjezdech a konferencích, ale zejména přečíst vše, co bylo o řešeném problému napsáno. A porovnání? To po mně nechtěj, dnešní medicína je způsobem práce i výsledky úplně někde jinde, i když ne vždy na tom nejsprávnějším místě.

Část vašeho rodu a příbuzných vytváří přímo doktorský klan, kde byl jeho počátek, co vás vedlo k tak obtížnému studiu a pokračuje to dál, můžeš ze svých zkušeností něco předat i svým blízkým?
Fakt je, že rodina by mohla dát dohromady malou polikliniku. V určitých letech nás bylo dvacet, nyní osmnáct lékařů aktivně činných. Každý z jiného oboru a každý si „šlapal svoji cestu“ sám. Poslední a nejmladší je moje vnučka. Na rozdíl od mnoha mladých lidí, kteří nesnášejí rady, neřku–li pak poučování, velmi často přichází s různými dotazy. Přiznám se bez vytáček, že v prvních ročnících, kdy se probírají teoretické obory, jsem stačil tak v anatomii, kde nové kosti a orgány za uplynulé půlstoletí v lidském těle nenarostly, ale jinak jsem se „nechytal“. Nyní, v klinických oborech, je úspěšnost mých odpovědí poněkud lepší.

Jaké byly tvé životní zájmy, jak jsi je rozvíjel za socialismu a nyní v již poměrně dosti dlouhém období po roce 1989?

Životní zájem po promoci, tedy v období reálného socializmu, pokud tuto otázku mám řešit, byl jen jeden – chirurgie, potažmo urologie. To byla otázka nejen prestiže, ale také odpovědnosti k nemocným. Sice jsem úspěšně absolvoval dvě atestace, tak říkajíc „z ničeho přivedl na svět“ nové oddělení, obhájil vědeckou kandidaturu, ale ostatním světem jsem zůstával poněkud nedotčený. Začal jsem zjišťovat, že postrádám obecné informace, že nečtu beletrii, že moje děti nějak rychle vyrostly… Po Revoluci došlo k významné změně. Ne proto, že bych v létě lyžoval na ledovci a v zimě se slunil v Karibiku. Naopak, přibylo práce, přišly nové diagnostické a léčebné metody, ale i administrativy, takové, které jsem, bohužel, vždycky nějak špatně snášel. Otevřel se svět a najednou jsem zjistil, že v té medicíně a konkrétně v urologii, alespoň v evropském měřítku, nejsme nikterak pozadu. A srovnávat bylo s čím – světové urologické kongresy v Montrealu, Athénách, studijní pobyt v Holandsku atd., atd.

Pokud vím, nebyl ti nikdy ani lhostejný rozvoj místa, kde bydlíš, tedy Otína, ale i Jindřichova Hradce, jak bys ho zpětně zhodnotil?
Tedy zjevná narážka na mé angažmá v městském zastupitelstvu v porevolučním volebním období. K tomu jsem se již jednou přiznal. Byla to věc čistě účelová. V místě, odkud pocházím, je poněkud nemyslitelné, aby vesnice neměla svůj vodovod a kanalizace tekla do potoka. Proto jsem jako člen městského zastupitelstva, spolu se svou manželkou, členkou městské rady, vyvinul veškeré možné úsilí, aby v Otíně, kde bydlíme, tekla městská voda a odpady ústily tam, kam mají. A povedlo se. Sehnat třicet milionů objížděním sponzorů bylo věcí nemyslitelnou, ale bývalý první polistopadový starosta města, ing. Eder , to dokázal. Především díky jemu celá akce byla za dva roky hotova.

Jistě jako lékař nejlépe víš, že když člověk nepatří mezi ty šťastnější, může být život sedmdesátníka útrpným přežíváním, dnes ale mnoho lidí v tomto věku žije plným životem a aktivitami, jak je to u tebe, co dnes naplňuje tvůj život?

Asi tak z padesáti procent rozhoduje genetická výbava, kterou ti věnují rodiče, a můžeš se třeba stavět na hlavu, stejně tě nemoc dostihne, třeba v pětatřiceti, nebo můžeš kouřit jak fabrika a dožiješ se devadesátky. Ti zbylí, pokud se chtějí dožít důchodu, musí o své zdraví pečovat alespoň pasivně. To jsou ti, kteří mají koronární arterie vyztuženy nejrůznějšími hadičkami, mnohé „přebytečné orgány“ operativně odstraněny a přežívají díky tomu, že se ve „správném čase dostali do rukou správnému doktorovi“. V poslední a nejmenší skupině jsou ti, kterým se podařilo svoje sedavé zaměstnání spojit s aktivním odpočinkem a naopak. Velmi mně překvapují obrázky v nejrůznějších časopisech a reklamách, ukazující rozesmáté a zdravím kypící důchodce, kteří si zaslouženě a aktivně užívají svého stáří. Spojit v jeden celek zdraví, čas a peníze, to se podaří ve věku seniorů jen s velkým úsilím a mnohdy i nemalou porcí náhody jen nevelké skupině z nás.

Co se ti líbí na životě v naší době? Jsou věci, které tě zneklidňují a trápí? Znáš na ně lék?

Zcela prioritně je to svoboda, byť relativní, v otázkách rozhodování. Pokud tě nezradí zdraví, je jen málo věcí, které jsou pro současnou generaci nedosažitelné. Svobodné rozhodování každému z nás rovněž umožňuje eliminovat traumatizující skutečnosti, které jsou pro náš život nepodstatné, nic neřešící a nanejvýš tak zužující naše koronární řečiště. No a potom jsou to věci, se kterými se každý z nás setkává, ať se nám to líbí či nelíbí, aniž bychom je mohli ovlivnit. Je jich mnohdy více, než je to komukoliv z nás příjemné. Lék na většinu z nich nezná nikdo. Žádná doba, žádný společenský řád nemůže vyhovovat a přinášet jen dobro a spokojenost všem.

Jsem si jist, že je ti mnoho lidí stále vděčno za tvé lékařské působení, já se počítám mezi ně a jsem rád, že ti mohu za nás za všechny poděkovat alespoň tímto způsobem.
„Primum non nocere“ (především neuškodit) bylo jednou ze zásad staré medicíny, platilo kdysi a bude platit neustále. Současná medicína užívá k diagnostice a léčbě stále komplikovanější a mnohdy také komplikacemi zatížené metody. Prodlužující se průměrný věk přežití, zkvalitnění života populace bez rozdílu věku, zlepšení životních podmínek hendikepovaných, to všechno jsou důsledky pokroku medicíny. Podmínka úspěšnosti je však neúprosná – celoživotní vzdělávání. Jenom tak může lékař při použití nejnovějších diagnostických a léčebných metod naplnit ono „primum non nocere“.

Jaká jsou tvá přání do budoucna, co bys chtěl ještě podniknout, co bys vzkázal čtenářům Deníku a širokému okruhu tvých známých?
Čtenářům deníku, všem svým pacientům a známým bych chtěl poděkovat, že se, byť třeba i nevědomky , spolupodíleli na tom, že jsem až dosud žil, alespoň podle svých představ a kriterií, kvalitní život. Výkon lékařského povolání mé představy naplnil dokonale. Rovněž a stejným dílem bych chtěl poděkovat redakci, a Tobě Jardo zvlášť, za pozornost, kterou jste mně věnovali. Z tak rozmanitého celku bych ale chtěl především poděkovat své manželce. Díky její prozíravosti, vzdělání, ale také obětavosti, jsem překonal několik zdravotních úskalí, kterým se málokterý sedmdesátník vyhne, a jen díky jí mně bylo umožněno tyto řádky psát. Neméně významné je i to, že především moje žena měla zásluhu na tom, že jsme vychovali dvě vysokoškolsky vzdělané děti a prožili osmačtyřicet let harmonického manželství. To souvisí i s mým vzkazem všem čtenářům a známým: chraňte si své zdraví , neboť jen tak lze dosáhnout sedmdesátky v relativní spokojenosti.

Jaroslav Cempírek

28.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační snímek.

Řečický uragán smetl soupeře šesti góly

Celkové náklady na zhotovení repliky byly 94 600 Kč a z toho příspěvek kraje (dotace) činil 50 000 Kč.
4

Úsilí ostojkovických o obnovení boží muky se naplnilo

Roman Šmucler: Zákaz amalgámu? Bílé plomby jsou daleko jedovatější

Pacienty chtěl v Česku ošetřovat i ukrajinský elektrikář, tvrdí nastupující prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Skoro se mu to povedlo. Diplomy cizinců prý totiž nikdo neověřuje. Někdejší moderátor ale prozradil ještě další tajemství: Česko žádným nedostatkem lékařů netrpí. Zubaři se jenom zdráhají přijímat nové pacienty, kteří by je mohli v budoucnu žalovat.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

V úterý se můžete setkat s bájnými i reálnými postavami či s kováři

Jindřichohradecko - Kam za kulturou? V úterý si můžete vyrazit na zajímavé filmy nebo na Kovářské dny.

Tolik lodí vyhozených větrem na břeh, na Lipensku snad nikdo nepamatuje

Dolní Vltavice – Neuvěřitelnou sílu nabral vítr, který se hnal přes otevřenou hladinu lipenského jezera při noční bouřce z pátku na sobotu. Obrovské vlny spolu s větrem nejenomže utrhly několik ukotvených jachet, ale na břeh hodily i těžký prám převozníků v Dolní Vltavici. Zpátky na vodu ho převozníci dostávali heverem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení