VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Hlaváč je čestným občanem Třeboně

Třeboň – Je výraznou, vpravdě výjimečnou postavou současné české kultury. Vynikající instrumentalista, teoretik, autor a skladatel, hudební pedagog, manažer. Muž s fenomenální pamětí. Několikrát se o něm v minulých měsících hovořilo jako o jednom z možných kandidátů na ministra kultury. A v posledních deseti letech je díky Mezinárodnímu hudebnímu festivalu Třeboňská nokturna, jehož je dramaturgem, na pár dnů v roce i řádným Jihočechem. Profesor  pražské HAMU Jiří Hlaváč.

14.7.2013
SDÍLEJ:

Dramaturg festivalu Jiří Hlaváč. Foto: Vladimíra Pavlová

Stal jste se čestným občanem města Třeboně. Jaký je to pocit?
Tady nepůjde jen o stávající pocity, ale o celý souběh mého dosavadního života. Prvně jsem do Třeboně přijel se svými rodiči v roce 1956. Můj tatínek působil před druhou válkou ve Zlíně u firmy Baťa a měl tam kamaráda ze studií, jímž byl pan Ladislav Hrček. Ten, když se oženil, začal pracovat v Třeboni. A nutno dodat, že tam také se svojí paní i dožil. Mně se z první návštěvy vybavují zážitky z koupání, z houbaření i z dlouhých vycházek do okolí. A pamatuji si také, jak mne fascinovalo podloubí na náměstí. To jsem v Třeboni viděl prvně v životě a fascinuje mne stále. Přátelství obou rodin trvá, i když hlavní aktéři už nežijí a mimochodem, v případě obou kamarádů jde letos o sté výročí jejich narození. Čestné občanství tak logicky přičítám i jim. A protože jsem byl vychováván ke skromnosti, vzpomenu i na pana Jiřího Hanzelku, jenž byl přes svoji choť rovněž vázán na jižní Čechy a na Třeboň a který mně jednou řekl: „Lidé zapomenou na to, co jste řekl, napsal či vykonal, ale nezapomenou, jak se vedle vás cítili" Budu rád, když někdo řekne: „Hezky a povzneseně."

Třeboňská nokturna dramaturgicky profilujete už deset let. Přivedl jste sem  velká jména světových pódií, Gabrielu Beňačkovou, Editu Limbacherovou, Evu Urbanovou a další. Co by podle vašeho soudu bylo potřeba „přivést" do české kultury?

Myslím, že v podstatě to, co zmíněné dámy přinesly k nám. Zaujetí, pracovitost, mistrovství, otevřenost, pokoru i hrdost. U nás jsou stále vynikající kumštýři, organizátoři i pořadatelé řady uměleckých a kulturních aktivit, ale je potřeba jim pomáhat a sloužit. Nikoli nařizovat, ale koordinovat, nikoli zdůvodňovat proč to nejde, ale hledat formy řešení. Staré indické moudro říká „Kdo chce, najde způsob, kdo nechce, najde důvod". Měli bychom společně hledat a nacházet způsoby proč ano, nikoli důvody, proč ne. Nyní jsem hrál na festivalu „Mitte Europa" v Německu a znovu si potvrdil, že umíme doma vygenerovat srovnatelnou kvalitu našich festivalů a přehlídek. Jsme stejně společensky zdatní, možná jen trochu víc do sebe zahledění, ale máme formát. To nám má kultura připomínat každodenně a my to máme logicky připomínat těm, kdo kulturu a nejen na ministerské úrovni spravují a řídí.

Publikum hraje často pro úspěch, náboj, „chemii"  koncertu důležitější roli než samotní  interpreti. Jaké publikum je to třeboňské?


Je krásné, a citlivě vnímavé. Kdykoli jedu do Třeboně, vím, že jedu mezi své a vím také, co mohu říci ve svých zamyšleních před jednotlivými koncerty. Nikdy jsem se neobával, že by něco bylo moc náročné a za těch sto padesát večerů, které jsem zde absolvoval, jsem nikdy nepocítil marnost. To je zcela výjimečný stav a svědčí to o tom, že jsme si vzájemně blízcí. Už pár let vím, že nejsem jen Jihomoravanem, podle rodného listu, ale i Jihočechem, podle pocitu, který v Třeboni  opakovaně mám.

Ve čtvrtek měla přednést  v třeboňském kostele sv. Jiljí Valérie Zawadská vaši Modlitbu pro Zuzanu Navarovou. Nakonec jste se toho ujal sám. Neměli bychom se v tomto bláznivém tempu žití obecně začít trochu víc „modlit"?

Tu Modlitbu jsem nakonec přednesl  sám a vysvětlím proč. Paní Valerie přednesla dva jiné texty, které jsem jí připravil a ty byly uvedeny v návaznosti na hudbu J. S. Bacha. Já jsem Modlitbu pro Zuzanu Navarou začal psát v představách hned, když mně řekla, jak vážně je nemocná. Zuzana byla duchovně krásným člověkem s čistou duší bezelstného dítěte. Rakovina se jí na nic nezeptala, jen jí odebírala sílu. Nicméně nevzala jí víru, tu měla Zuzka hluboko v srdci a já jsem jí chtěl za to sám poděkovat a aktivně se rozloučit také s publikem, které miluji a které mělo rádo mne. A máte pravdu v tom, že bychom se měli znovu učit vnímat obsah a důležitost slov, jež jsou v každé modlitbě obsažena. Její princip je ve vnímaní svého bytí, přes rámec času a sebe sama.

František Kotrba

Autor: Redakce

14.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Řečice staví seniorské bydlení i cyklostezku

Odemykání Lužnice.

Kam se můžete v sobotu vydat za zábavou

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Když o víkendu bolí zuby

Jindřichohradecko - Pokud vás o víkendu začnou bolet zuby, pomoc najdete na zubní pohotovosti v Jindřichově Hradci a Dačicích.

Miminko roku se jmenuje po tátově oblíbené kapele

Valtínov, Jindřichův Hradec/OBRAZEM/ – V soutěži Jindřichohradeckého deníku Miminko roku 2016 zvítězil po velkém boji Kryštof Reiter z Valtínova.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies