Výrobna jogurtů, jaké zná většina střední generace z mládí, se zrodila po privatizaci bývalé zemědělské oblastní laboratoře.

Ještě předtím jsem si však musela vzít, stejně jako měli oni, bílý plášť, do kterého mi pomohl můj zdejší průvodce, vedoucí výroby Jiří Parkan. Bez bílého pláště by to zkrátka nešlo, vstupovala jsem do potravinářské výrobny.

Hygienu tady rozhodně nikdo nepodceňuje. Výroba jogurtů je tady zavedená od roku 1992 , takže si všichni bez rozdílu zvykli. Bez bílého pláště a pokrývky hlavy tu nepracuje, ani sem nevstupuje, nikdo.

Nejprve jsme však prošli místností určenou k příjmu mléka, kam ho dováží od mlékařů z okresu cisterna společnosti Madeta, se kterou vedení Agro-Ly udržuje dobré kontakty. Navíc část produkce jogurtů putuje na trh také pod etiketou Madety.

„Používáme pouze plnotučné mléko, které se napustí do příjmového tanku, na který je napojený směsovací pult, ve kterém se do syrového mléka vmíchá sušené mléko. Vše putuje do pasteru, který je programován počítačem. Teplota je stanovena programem na 90 stupňů Celsia, takže je mléko dobře ošetřené,“ vysvětlil Jiří Parkan.

Kdyby totiž nebylo mléko kvalitně pasterizované, nemusely by se jogurtové kultury ujmout a hustý jogurt by podle něj z tekuté směsi nevznikl. Výrobní linka právě jede agrolácký, mezi zákazníky nejoblíbenější, jahodový jogurt. Důležitou součástí výroby jsou kvalitní skleničky se šroubovacím uzávěrem, které Agro–Le dodává sklárna Kyjov, kde se tento typ vyrábí výhradně pro zmíněný jindřichohradecký podnik. Z přistavených palet si jednotlivé kartony plné skleniček odebírá automaticky depaletizátor. Jeho obsluha musí hlídat, aby včas odebrala vrchní kartonovou proložku, než se skleničky začnou řadit na výrobním páse jedna za druhou, putujíce vstříc své náplni.

živý jogurt ve skle

Ocenění: 2. místo v soutěži Regionální potravina Jihočeského kraje za příchuť malina (novinka roku 2010), 1. místo na Světovém dni mléka v Praze také za příchuť malina, 1. místo na Přibyslavských slavnostech a 2. místo v soutěži Chutná hezky jihočesky.

Jedná se o jediný jogurt svého druhu, o přírodní živý jogurt bez přídavku škrobů, stabilizátorů a konzervantů, má vyšší obsah vápníku a bílkovin, vysoký obsah čistých mléčných kultur, které jsou důležité pro dobrou funkci trávení, pomáhá k znovuobnovení střevní mikroflóry. U ochucených jogurtů jsou používány kvalitní džemy bez chemických konzervantů.

Jogurty Agro–La dodává podnik do řetězců Tesco, Albert a Penny.Ročně vyrobí Agro–La přes 8 milionů jogurtů, je to kolem 40 tisíc jogurtů denně, na které se denně spotřebuje 6 tisíc litrů mléka. Za celou svou éru v podniku již zpracovali 17,5 milionu litrů mléka.

„Nejprve projdou obracečkou, která zároveň zkontroluje, jestli není některá skleničky rozbitá nebo narušená. Pokud je sklo nekvalitní, sklenička z obracečky vypadne do odpadu, takže se ani nenaplní džemem,“ upřesnil Jiří Parkan.

Džemovačka, jak se říká stroji, který dávkuje džem do skleniček, totiž následuje za obracečkou. Ani s džemem to není jen tak. Musí být hodně kvalitní, bez konzervantů a mít správnou konzistenci, aby jogurt, který na džemu zatuhne, zůstal bílý bez zabarvení.

„Máme tady u ní kontejnery s džemem, kterého denně spotřebujeme kolem tisíce kil. Jsou bez konzervantů, takže je uchováváme při teplotě do deseti stupňů Celsia, aby se nezkazily, a musíme je spotřebovat do dvou měsíců,“ doplnil Jiří Parkan.

Džemů je sedm druhů, zmíněný jahodový, malinový višňový, borůvkový, malino ostružinový, meruňkový, ananasový, broskvový a čokokooříšek, přičemž každý den používají všechny. Stěžejním z nich je jahodový. Jahodové jogurty tvoří polovinu výroby.

Denně v Agro–Le vyrobí 2000 kartonů jogurtů, které obsahují po dvaceti kusech, což je to 40 tisíc skleniček naplněných jogurtem.

Když je na dně skleničky patřičná dávka džemu, putují dál na páse do plničky, která do nich také automaticky plní tekuté pasterizované mléko s rozmíchaným sušeným mlékem a jogurtovou kulturou. Další jejich cesta je přes zavíračku, která je kvalitně zavíčkuje, a pokračují dál.

„V etiketovačce jsou označeny jogurty buď etiketou Agro–Ly, nebo Madety, pro kterou je vyrábíme na zakázku, také logem a pak i datem trvanlivosti. Finální výrobek na konci výrobní linky rovnají pracovníci do přepravek a v těch pak putuje do zracích boxů,“ vysvětloval dál Jiří Parkan. Ve zracím boxu se střídají teploty. Jogurty jsou nejprve zahřáté na určitou teplotu, aby mohla kultura působit, což většinou bývá od momentu výroby do druhého dne, kdy ráno začne box jogurty ochlazovat. Vychlazené se pak již mohou expedovat.

Není to ale jen tak. Pracovníci Agro–Ly je musí znovu převést do expedičních prostor, kde je ručně přendavají do kartonových krabic, opatří razítkem a uloží do expediční chladírny.

Některé z nich jsou ale určené také pro zdejší podnikovou prodejnu, ve které si mohou lidé z řad veřejnosti zakoupit jak jogurty s džemem, tak i bílé, a to každý všední den od 6 do 10.30 a pak od 11 do 14 hodin.

„Lidé přicházejí hodně, často si jezdí sem do sousedství pro vajíčka, tak si tu rovnou také nakoupí. Největší zájem je o jahodové jogurty. Ženy nakupují většinou se světlejšími džemy, meruňkovými a ananasovými, ale muži si většinou vybírají tmavší, jako je třeba borůvkový, nebo jen čistě bílé,“ okomentovala zájem zdejší prodavačka Šárka Šenkýřová.

Něco z historie a zajímavostí


Společnost Agro–La byla založena v roce 1992 , jejími společníky jsou Věra Svačinová, František Winkler, Jiří Boček a Tomáš Vtípil. Vznikla z privatizace předešlé zemědělské oblastní laboratoře. Protože jsou společníci zároveň bývalými pracovníky původní jindřichohradecké mlékárny, která fungovala v nedalekých prostorách současného závodu Madety, připravovali v laboratoři kultury i pro potravinářský průmysl. Jogurtová kultura, kterou původně připravovali, byla určená k testování kvality mléka. Když už bylo mléko na dosah, začali si jen tak sami pro sebe, pak i pro své zaměstnance a přátele vyrábět jogurt sami.

Vzhledem k tomu, že se nevyužité prostory v budově chemické laboratoře doslova nabízely k nějakému využití, napadlo je, že by mohli začít vyrábět jogurty průmyslovým způsobem a prodávat je. Po delší úvaze se do výroby jogurtů pustili, aniž by, jak vzpomíná Tomáš Vtípil, vůbec tušili, co to bude všechno obnášet. Sehnali si potřebné zařízení a začali si jezdit do Pluhova Žďáru pro mléko s klasickými konvemi, jaké už dnes patří historii. Do roku 1999 vyráběli mléko v původních prostorách, poté od roku 2000 výrobu přesunuli do nových přestavěných prostor odpovídajících náročným normám pro potravinářskou výrobu Evropské unie. Přestavbu provozu přitom prováděli za chodu, bez přerušení výroby a stihli ji za čtyři měsíce.

Laboratoř v současné době připravuje kultury také jak pro jindřichohradeckou Madetu, tak i pro mlékárnu v Hošticích, a to pro výrobu tradičních olomouckých syrečků. Jsou jediná laboratoř v České republice, která dokáže připravit Brevibacterium linens neboli mikroby pro výrobu sýrů.

„V současné době máme tři oddělení, jedním je výrobna jogurtů do skla, druhým fyzikální oddělení, tedy laboratoř, kde se provádějí chemické analýzy, a třetím je oddělení mikrobiologické, výroba jogurtové kultury. Máme takzvanou akreditovanou laboratorní činnost zaměřenou na životní prostředí. Provádíme rozbory vody – pitné, odpadní, bazénové, povrchové a podobně. S protokolem, který u nás vystavíme, může jít každý jednat na úřady, protože máme kulaté razítko akreditované Českým institutem pro akreditaci,“ vysvětlila manažerka kvality firmy Agro–La Hana Leherová. Rozbory provádějí jak pro firmy, tak i pro samostatné osoby.