VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel Kanděra říká: Praktické školy by měly zůstat zachovány

Třeboň - Pokračujeme v seriálu rozhovorů, ve kterých se vám budou postupně představovat noví ředitelé školských zařízení v našem regionu, kteří na vedoucí pozici nastoupili letos coby nováčci.Karel Kanděra je novým ředitelem Základní školy praktické v Třeboni.

26.10.2012
SDÍLEJ:

Ředitel Základní praktické školy Třeboň Karel Kanděra.Foto: Petra Jouzová

Na úvod se prosím představte. Jaká byla vaše cesta na místo ředitele Základní praktické školy v Třeboni?

Pocházím ze Suchdola nad Lužnicí, ale Třeboň se mi líbí, je to krásné město a jezdím sem rád. I podmínky pro práci tady mám dobré. Nicméně jsem začínal před 21 lety v Českých Velenicích jako mistr odborného výcviku, poté jsem dělal i vrchního mistra, načež jsem chviličku působil jako zástupce ředitele. Posléze jsem se vrátil zpět na post vedoucího učitele, i když jsem nadále plnil tytéž povinnosti. To bylo ve vzdělávání na střední škole, kde jsem se žáky snažil připravovat především pro praktický život, tak, jak je tomu i tady na škole praktické. V tom vidím určitou spojitost.

Takže se dá říct, že i tento fakt vás vedl k tomu, že jste se ucházel o místo ředitele právě na tomto typu školy?

Co mě vedlo k tomu, že jsem odešel na úplně jiný typ školy, k tomu bych chtěl přejí ještě z úplně jiné kapitoly. Já jsem získal zkušenosti na střední škole v rámci tvorby nejrůznějších projektů, od provozu školy jako takového nebo v rámci vzdělávání. Absolvoval jsem ale také studia pedagogického poradenství a školského managementu. A potom přišla taková ta chvilka, kdy si člověk říká, co bude dál. Střední škola má jistě svou budoucnost, já jsem tam za sebou nechal mnoho práce, ve které mohou pokračovat, ale já jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco nového. Přechod na praktickou školu byl dán tím, že bylo vyhlášeno výběrové řízení, jehož jsem se zúčastnil a v srpnu jsem zde nastoupil jako ředitel.

Měl jste nějakou představu, s kterou jste nastupoval, podle které jste se chtěl řídit?

Samozřejmě,ale nechtěl bych hovořit vyloženě o koncepci praktické školy. Ale ta myšlenka se ve chvíli, kdy sem člověk nastoupí, může maličko změnit, protože samozřejmě zjistí, jak to ve skutečnosti funguje.

Je podle vás rozdíl mezi vedením praktické školy a těch ostatních?

Často narážím na to, že se všichni ptají, jak tam dostat ty děti. To mě maličko mrzí, protože já se přiznám, že když jsem byl na střední škole, říkal jsem si ano, je to naše věc, je to věc školy. Pokud budeme mít zajímavé programy a obory, tak sem ty děti dotáhneme a je to výsledek naší práce, ať je situace jaká je, my to prostě prodáváme, je to marketing. Ale na té praktické škole je to trochu jiné, není mi příjemné, že by se měl ředitel snažit ty děti jaksi náborovat. Přece já se nesnažím o to, abych vyhledal co nejvíce zdravotně, tělesně postižených nebo lehce mentálně postižených. Měl by být nějaký systém, který právě opodstatňuje praktické školy. Poradny nám děti doporučí, rodiče to odsouhlasí a ta škola funguje. Neměl by někdo poukazovat na to, že se dětem u nás nedostává plného vzdělávání. Učíme je právě podle školního vzdělávacího programu upraveného podle cílové skupiny.

Jak tedy vidíte budoucnost praktických škol obecně?

Každý týden vycházejí články, které podle mě v podstatě veřejnost tlačí tím směrem, že by bylo skutečně lepší, kdyby došlo k jejich zániku a integraci žáků do základních škol, že to je rozumnější a dělá se to pro žáky, protože teď jsou diskriminovaní. Ale já si myslím, že to není úplně přesné. Samozřejmě není to ani černé ani bílé, to si asi uvědomujeme všichni, nicméně to opodstatnění praktické školy a obzvláště té školy tady v Třeboni si myslím, že je veliké. To je to, proč jsem šel do této situace, kdy každý říká, že praktické školy se do roka, do dvou, zruší, že tyto vzdělávací programy i školy nemají opodstatnění, a že základky to pokryjí, ale já si to nemyslím.

Takže se budete snažit tento typ školy v Třeboni zachovat?

Opodstatnění těchhle škol tady je a to, že to někdo tlačí jiným směrem, se mi úplně taky nelíbí. Rád bych obhajoval to,co tady bylo vytvořeno a v čem my pokračujeme, protože ty děti podle mě nejsou diskriminované. Tady se jim učivo předkládá v redukovaném znění, hodiny jsou zaměřené na praktickou činnost, možnost od nás odejít na střední školu či učiliště, případně na dvouleté obory, je tady také. Každý musí pochopit, že ty děti prostě nemají tendenci stát se vysokoškoláky. Ne každý, i pokud mluvím o zcela zdravých dětech, dokáže vystudovat střední školu s maturitou, ne každý tudíž dokáže vystudovat vysokou. Proto ne každý bude profesor, doktor a podobně. To ale není přece špatně, taková společnost je, někdo po tom ani netouží, někdo na to skutečně nemá. Musíme si uvědomit, že ve společnosti je celá řada dětí, které nezvládnou ani tu základní, státem garantovanou školní docházku. Protože vím, co obnáší tato práce, bohužel nevěřím, že je možné tyto děti integrovat a udržet standard pro všechny v jedné třídě, zejména když se klade takový důraz na to, aby ve třídě bylo co nejvíc dětí, i když chápu, že z ekonomického hlediska to tak musí být.

Jak to v tomto směru funguje na vaší škole?

Právě tohle chápu i u nás. První kroky, které jsem musel udělat, bylo sloučit třídy dohromady. I když vím, že to není správné z hlediska výuky a vzdělávání pro učitele i pro děti, ale z hlediska ekonomického ano. Učíme teď v jedné třídě několik ročníků a v jedné hodině dokonce i několik předmětů. Musí to tak být, aby se nám to tam skutečně všechno vešlo, protože já bych jinak potřeboval mít víc lidí, ale na ty mi nikdo nedá peníze, tabulky hovoří jasně, systém je nějak nastavený, ale není to úplně dobře. Praktická škola, ale i ta základní, by měla fungovat tak, aby učitel měl pouze ty děti, které skutečně psychicky i fyzicky zvládne učit, a to není určitě při plné obsazenosti třídy 32 dětí, u nás 14 dětí.

Co je tedy pro vás prioritou?

Pro nás tady je důležité, aby děti, protože ty jsou tady prvořadé, a jejich rodiče, tady byli spokojení, aby byli rádi, že sem chodí a přineslo to i nějaký výsledek. Také jim chceme dát možnost zažít pocit úspěchu, štěstí, protože se jim to nemusí vždy v životě podařit zažít. To je náš cíl, udržet takovou instituci, která tenhle účel plní. Také chceme, aby od nás děti odcházely připravené na praktický život. Pravda, není to vždy snadné a maličko mě to mrzí, protože jsem si původně myslel, že zájem něco se naučit má tady většina dětí, ale bohužel jsem zjistil, že u vyšších ročníků zájem není takový, jaký by měl být. Ale možná je to dobře, že mě ta práce bude o to víc bavit, že se budu snažit zapůsobit na ty děti, aby si uvědomily, že v deváté třídě i na tomhle typu školy je potřeba uvažovat o tom, co by je bavilo dělat a kde studovat, aby toho dosáhli. Všichni, nejen já, musí dělat vše proto, aby se děti naučili co nejvíc, i když třeba mnohdy nechtějí. My jim ale musíme něco předat, aby se v životě neztratili, protože jsou prostě víc zranitelní, byť to veřejnost může vnímat tak, že někteří jsou darebáci. Ale to máme nejen na naší škole.

Myslíte si tedy, že je potřeba i jakási osvěta ohledně praktických škol?

Je pravda, že se toho pořád lidé bojí. Je tady to dogma zvláštní školy, ale já mám zkušenost i praktickou, že když se udělá odborné vyšetření, které potvrdí oprávnění zařazení do praktické školy, je to jedině ku prospěchu jak dítěte, tak rodičů. Když potom rodiče skutečně zjistí, o čem to je a nechají se ne že přesvědčit, ale nechají stranou ty předsudky, to co si někdo myslí, že na ně budou ukazovat prstem, mohou zjistit, že je to pro dítě to nejlepší.

Plánujete nějaké speciální akce a projekty pro žáky, ale i třeba na prezentaci školy?

Akce jsou tady již tradičně sportovní. Děti se účastní celorepublikových soutěží, kde jsou úspěšné. Plánují se výlety, bude výlov rybníka, ne každý rodič může vzít děti takhle někam ven. S některými deváťáky pojedeme na střední školy, kde jsou dny otevřených dveří, uvažuji také o výletu do Českých Budějovic na veletrh Vzdělání a řemeslo. Účastníme se také různých výtvarných soutěží, i na webových stránkách máme fotky a odkazy a myslím, že tímhle se prezentovat dá. Mým úkolem určitě budou nějaké projekty, které budou jak děti, tak pracovníci moci realizovat. Na škole teď probíhá příprava digitálních učebních pomůcek, což je také dobře, že v tomhle škola nestojí někde opodál.

Petra Jouzová

Autor: Redakce

26.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Volali policii, ale nakonec nic řešit nechtěli

Náhradní autobusové zastávky kvůli rekonstrukci ulic v Radouňce Na kopečku stojí u Staviservisu a z druhé strany u tenisové haly.

Lidem v Radouňce vadí odklad prací

Bez řidičáku se vozem vydal do ulic

Dačice - Řidič bez bodů měl navíc řidičák odebraný i ze zdravotních důvodů.

Medvědář chystá v životě zámeckých medvědů velikou změnu

Český Krumlov – Lešení nyní stojí ve velkém výběhu medvědária na českokrumlovském zámku. Medvědice Marie Terezie ve vedlejším betonovém výběhu si moc klidu neužije.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Florbalový turnaj v Otíně skončil triumfem Vajgar Boyz

Otín - Osm týmů z Kardašovy Řečice, Žirovnice, Sezimova Ústí, Jindřichova Hradce, Jihlavy a Třeboně se představilo v 7. ročníku florbalového turnaje mužů „Sranda Cup“, který se opět uskutečnil pod otevřeným nebem ve Sportcentru Bobelovka v Otíně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení