Jak již samotné jméno napovídá, není to tak úplně Čech jako poleno. Dokonce ani nemá v rodokmenu žádnou návaznost na naši vlast v kterémkoliv historickém období.  Je z Brazílie.

Tenhle milý a usměvavý kluk je v České republice od září loňského roku, a přesto si s ním můžete krásně popovídat, aniž byste museli ovládat portugalštinu nebo jakýkoli jiný světový jazyk. S češtinou se pere zkrátka úctyhodně, i když jak sám říká, česká gramatika je prostě nepochopitelná. Jenže jeho to baví, a navíc má pocit, že je to jeho práce, naučit se náš jazyk, když tady bydlí a chce se naučit co nejvíc o české kultuře.

A odkud že to tedy vlastně pochází? Do svého příjezdu bydlel v brazilském městě Palotina, které byste našli v jihozápadní části země poblíž hranic s Paraguayí. Má sice víc obyvatel než Jindřichův Hradec, ale na tamní poměry je to spíš městečko.

„Když jsem přijel do České republiky, bydlel jsem půl roku v Kardašově Řečici. To je u vás město, ale u nás není ani vesnice takhle malá," usmívá se Gabriel.

Dostal se sem díky projektu Rotary Youth Exchange, který umožňuje mladým lidem z celého světa poznávat kultury jiných zemí, a to formou výměnných pobytů. Dá se říci, že se mu tím splnil celoživotní sen. „Hledal jsem si vše sám, chtěl jsme celý život bydlet jinde a učit se jiné jazyky," vysvětluje Gabriel.
Nebylo to ale vůbec nic lehkého, a to ani úplné prvopočátky zamýšleného vycestování, ale následně ani první týdny pobytu v Čechách. On totiž Gabriel nebyl zdaleka jediným Brazilcem, který by rád využil možnosti studovat a bydlet kdekoli mimo svou rodnou hroudu. Až když se mu  podařilo dosáhnout nejlepších výsledků v potřebných testech, měl cestu otevřenou.

Kupodivu i přesto, že měl na výběr dokonce z několika desítek destinací po celém světě a mohl jet do Německa, Francie nebo třeba Japonska, vybral si naší malou zemičku uprostřed Evropy. Proč? Protože prý si chtěl vybrat nějakou zvláštní zemi. A také ho přitahovala naše historie, což je jistě pro tak mladého člověka chvályhodné. Když vidíme v poslední době například dánské studenty…

Doma se úplně s pochopením nesetkal, kamarádi se divili, kam to jede. Také ho to zpočátku trápilo a na řadu přišly i pochybnosti o správnosti výběru. Když však nyní hodnotí své rozhodnutí, neměnil by, a to i přesto, že jak sám říká, první měsíce byly peklo. „Kdybych se mohl rozhodovat znovu, udělám to stejně," stojí si za svým.

Petra Jouzová

Se svou cestou má spojená také mnohá poprvé. První poprvé bylo hned na úvod – let. A to ne zcela zanedbatelný svou délkou, nejprve 12 hodin přes oceán a k tomu čtyři hodiny z Portugalska. No, každý by na to v jeho věku asi neměl odvahu… Zároveň to bylo jeho první vycestování za hranice Brazílie, první setkání s jinými kulturami, když hlavně ta česká je od té brazilské tak strašně odlišná. Prý jsme chladní. No, něco na tom bude. A možná je to i proto, že tady máme sníh. A to bylo další Gabrielovo poprvé. Když poprvé viděl na vlastní oči sníh, plakal. Připadal si jako v televizi. Není to žádná ostuda, je to upřímný projev radosti ze života a z poznání, že je skutečně jinde, ne doma v teplé Brazílii. A to se ještě chystá na lyže. Budiž mu to přáno, ať to kosti vydrží! A než se začne učit lyžovat, může se posilnit třeba svíčkovou s knedlíkem, která mu prý moc chutná.