V noci z 29. na 30. září bylo zahájeno všeobecné henleinovské povstání v jižních Čechách, během kterého Freikorps prakticky ovládl Vyšší Brod a Český Krumlov. Této „ofenzívy" proti čs. pohraničí se zúčastnila i tato rota, která se také chtěla pochlubit svými úspěchy a zaútočila na pohraniční výběžek pod Starým Městem pod Landštejnem, ležící ještě před pásmem opevnění, a zabrala zde Romavu a Starou Huť. (Dnes bychom tyto obce na mapě hledali marně, neboť byly zničeny v 50. letech v rámci zřizování železné opony.) Tato okolnost měla neblahé následky pro četníka Slavomíra Balouna, který sloužil jako motospojka a ráno 30. září vezl do Romavy příslušníkům finanční stráže a jejich vojenským posilám peníze na stravné. Baloun byl v Romavě zadržen henleinovci, na místě surově zbit a odvlečen do Rakouska, odkud se vrátil až počátkem listopadu 1938.

Československá armáda reagovala na vzniklou situaci protiútokem. Třebaže už došlo k přijetí mnichovského diktátu čs. vládou, byli do Českého Krumlova vysláni vojáci českobudějovického pěšího pluku 1 posílení ženisty, tanky od 4. rychlé divize a dokonce i improvizovaným obrněným vlakem z Českých Budějovic. Tuhé boje v Českém Krumlově si vyžádaly i oběti na životech. Dne 1. října padli: Jan Boháč (38 let) a František Staněk (25 let), 3. října byl pak u Lomu u Č. Krumlova henleinovci zastřelen František Podlaha (28 let). Ve všech třech případech se jednalo o vojíny v záloze z pěšího pluku 1. Ve Vyšším Brodě byli navíc již předtím zastřeleni: 28. září Petr Sládek (28 let) z družstva Stráže obrany státu a 30. září Antonín Mejzlík (22 let) z 31. cyklistické roty, oba vojíni v záloze.

Také na Jindřichohradecku reagovala armáda protiútokem. Ačkoliv neměla Stará Huť a Romava pro obranu tohoto regionu absolutně žádnou důležitost, byly v noci z 1. na 2. října vyslány do Staré Hutě jednotky, které po obtížném boji, při němž vypuklo v obci několik požárů, obsadily odpoledne 2. října území Staré Hutě až ke státní hranici. Freikorps později přiznal, že v boji ztratil dva muže a čs. vojáci uvedli, že spatřili několik mrtvých a raněných protivníků. Na čs. straně bylo těžce zraněno průstřely šest mužů, kteří putovali do nemocnice v Jindřichově Hradci.

Jeden z nich údajně při převozu vykrvácel. Smutný na celé události je i fakt, že čs. vojáci vlastně bojovali o Starou Huť zbytečně, neboť museli dobyté území 8. října 1938 postoupit Německu v rámci záboru V. pásma pohraničí, uskutečněného na základě Mnichovské dohody.

Ačkoliv čs. armáda v roce 1938 oficiálně nebojovala, byly přesto ztráty na území Československa od 13. září 1938 až do 15. března 1939 značné.

Během různých střetů padlo nebo bylo zabito nepřítelem 53 vojáků, 40 příslušníků finanční stráže, 39 četníků a policistů. Celkem 404 jich bylo zraněno, další odvlečeni za hranice. Většina z těchto počtů padá na vrub sudetoněmeckého povstání v českých zemích.

Miloslav Sviták, Muzeum  čs. opevnění Klášter