Nic z toho nechybí Michalu Hánovi, pod jehož rukama se zanedbaný vlek v Hradišti nedaleko Nové Bystřice na Jindřichohradecku změnil za několik let v moderní lyžařský areál. Přestože velikostí se nemůže rovnat velkým horským střediskům, směle jim konkuruje především zázemím, kvalitou i příjemnou rodinnou atmosférou. Tu navíc podtrhuje i to, že na chodu sjezdovky se kromě Michala Hány podílí i jeho syn, rovněž Michal, který pro ni vytváří internetovou podporu, kterou by mohla závidět horská střediska v Krkonoších či Alpách.

Pomu u Nové Bystřice kdysi provozoval lyžařský oddíl, ale tak jako mnoho jiných podobných zařízení byla na prahu nového tisíciletí odsouzena k záhubě. Na její provoz chyběli lidé i prostředky, až se nakonec zastavila úplně. Pak ale do hry vstoupil právě Michal Hána.

„Je to asi osm let, kdy jsme kopec převzali. Dospělo to tehdy do stádia, že lyžaři už nebyli schopní udělat revizi vleku, takže asi dva roky stál a nefungoval. Zavolali jsme tedy revizního technika, který nám řekl, co všechno bude nutné udělat, a my jsme se do toho pustili," vzpomíná Michal Hána na začátky, které byly poměrně krušné.

„Nebylo tu vlastně nic kromě svahu s nefunkčním vlekem a dvě polorozpadlé stavební buňky. Nejdůležitější bylo hlavně opravit vlek. To jsme udělali a první sezonu jsme lyžovali jenom dva dny, protože jsme neměli ani žádné zasněžování a byli jsme závislí jen na přírodním sněhu. Bylo jasné, že takhle to dál nepůjde, proto jsme další rok pořídili dvě sněžná děla. K těm jsme samozřejmě museli sehnat i rolbu, protože bez ní by nám nebyla nic platná," popisuje první roky na hradišťské sjezdovce Michal Hána. Tím ale práce zdaleka neskončila, spíše začala.

Bylo nutné udělat restauraci, nové toalety nahradily původní suché WC, renovace se dočkalo i osvětlení sjezdovky, u vleku přibyly moderní turnikety.

„Lidé jsou dnes zvyklí na určitý standard a služby. Starý vlek a stánek s párkem v rohlíku dnes už zkrátka nestačí," tvrdí vlekař.

I přesto se však areál potýkal hlavně v začátcích s nedostatkem návštěvníků. „Nejhorší byly první dvě sezony. Lidé zkrátka nevěděli, že tu jsme."

Dostat sjezdovku do širšího povědomí, to byl úkol pro juniora. Michal Hána mladší se postaral o to, že internetové stránky skiareálu jsou na špičkové úrovni. Nechybí ani kamery, které umožňují sledovat situaci na svahu online, či aktuální sněhové zpravodajství.

„Výpočetní technikou se zabývám už odmala. Dělám servis počítačů, mám vlastní servery, poskytuji hosting. Bylo tedy logické, že právě tohle připadlo mě. Snažím se, aby se naše stránky neustále rozvíjely. Během dvou měsíců chystám například rozšíření kamer. Nyní se aktualizují po pěti sekundách, ale pak bude k dispozici klasické online video. Příští rok bych chtěl udělat novou grafickou úpravu, ale uvidím, kolik na to bude času," poznamenal Michal Hána mladší, který se ovšem neuzavírá jen s počítačem, ale občas musí vypomoci i jinde.

„Přímo na sjezdovce sice nedělám, ale občas musím třeba prodávat lístky," říká.

Sázka na kvalitní internetovou prezentaci se otci se synem vyplatila a Hradiště se v posledních letech stalo oblíbeným útočištěm lyžařů nejen z jindřichohradeckého regionu. Dobrá pověst se totiž šíří rychle.

„Stále více k nám jezdí třeba i lidé z Českých Budějovic. Mají to k nám zhruba stejně daleko jako na Šumavu a říkají, že tady si kolikrát zalyžují lépe, bez front a za úplně jiné peníze. Navíc si hodně zakládáme na dokonale upraveném povrchu a rolba vyjíždí upravovat sjezdovku dvakrát denně," objasnil Michal Hána starší.

To je také nejspíše důvod, proč si svah u Nové Bystřice oblíbily i školy ze širokého okolí, které sem jezdí se svými žáky na lyžařský výcvik.

A dá se vůbec provozováním lyžařského vleku jinde než na horách uživit? Tomu se Michal Hána jen směje: „Je to strašně závislé na počasí. My sice dokážeme na jaře jezdit kolikrát déle než některá střediska v horských oblastech, protože máme naštěstí kopec tak dobře položený, že se do něj neopírá slunce, a navíc jsme zkrátka šikovní při zasněžování, ale žádné terno to rozhodně není. Ty náklady jsou tak vysoké, že pokud by byly ideální zimy, tak se možná vrátí tak akorát v době, kdy mi vyprší nájem. A pokud budou tak teplé jako letos a vloni, tak se nevrátí nikdy."

Přesto se však Hánovi nevzdávají, třebaže kvůli sjezdovce jim samotným paradoxně na lyžování nezbývá čas.

„Já sám si na lyžích sjedu tak maximálně dvakrát ročně. Většinou večer, když už je konec a máme všechno hotové. Dříve jsme jezdili každý rok alespoň na týden na hory, ale na to teď také není ani pomyšlení, musíme být na své sjezdovce," uzavírá Michal Hána.